Vydáno 08.03.2018 | autor: redakce
Také letos slavíme 8. březen jako Mezinárodní den žen. Že je to pro vás komunistický svátek, který bychom měli přehlížet? Opak je pravdou. MDŽ se po celém světě připomíná již od roku 1908, kdy do newyorských ulic vyšly protestující švadleny. Také v redakci iREPORTu máme spoustu talentovaných dam, fotografek i redaktorek. Ctíme jejich práci a vážíme si jich. Čtyři jejich mužští kolegové se proto podívali, jaké nejzářivější ženské klenoty hudební průmysl ukrývá. Každý se rozepsal o dvou z nich.
TOP 8 ženských osobností současné hudby: Patti Smith, PJ Harvey, Amy Lee a další
Tato americká písničkářka je průzračným zrcadlem ženské síly a citu. Nejen díky svému aktivnímu boji za lidská práva a vystupování proti rasové nenávisti, ale také díky své schopnosti oddělit navzdory ohromné slávě profesní život od osobního. Nikdy tak nemusela veřejně rozebírat svoji homosexualitu. Její vnitřní i vnější krása je působivě vpita do každého textu i kytarového akordu. Její sdělení jsou životní slasti i strasti, které může prožít každý z nás. A skrze Tracyinu netradiční barvu hlasu se její desky staly věčným soundtrackem záležitostí srdce.
V podání Corinne Bailey Rae dostala neo-pop-soulová muzika kromě vášně ještě bezednou něžnost. Pokud si poslechnete její debutové album z roku 2006, zjistíte, že spíše než se svým hlasem pracuje se svým srdcem. V mozaice barevně-harmonické muziky, kde hudebně občas mírně vykoukne i jazzový či funky feeling, dominuje pár medových hlasivek, skrze které Bailey Rae vyjadřuje své vnitřní pocity. V dnešní době je spíše raritou podtrhnout neuvěřitelné skladatelské vlohy skromností. Podpis Corinne je však i dnes stále čitelný a symbol vášně, něžnosti a krásy nebledne, naopak skrze její tvorbu nádherně září.
VIDEO: Corinne Bailey Rae je v novém klipu astronaut. Jak dopadla její mise na Měsíc?
Polly Jean Harvey - to jméno je tak krásné, že by byla škoda ho nenapsat celé. Že jste o ní neslyšeli? Nevěřím. První tři roky muzicírování strávila s Automatic Dlamini (1988-1991), které založil její dnes význačný parťák, velký John Parish. Už v roce 1992 debutovala albem Dry, které si oblíbil (a není se čemu divit) i Kurt Cobain. Protože si Polly píše texty sama, jsou osobité a v kombinaci s hudbou procítěné, není tedy překvapením, že uznání nesbírá jen v hudební branži, ale i její poetika jako taková je od samého začátku velmi ceněná. Mluvíme-li o spolupráci, dalšími jmény, kterým PJ nedělala jen ozdobičku, jsou třeba opravdoví mistři Nick Cave (Henry Lee) či Bob Dylan.
Píseň The Mess We’re In vznikla s Thomem Yorkem z Radiohead a ačkoliv nejde čistě o její vlastní tvorbu, je jednou z nejsilnějších. Album, a teď mě berte s nadsázkou, které vyšlo jako jarní slunce, bylo to z roku 2011 nesoucí název Let England Shake. Už přes předchozí White Chalk dovršuje symbolický odklon od tvrdšího kytarového zvuku k písním, ve kterých vyniká především její vycvičený hlas a nekompromisně profesionální instrumentální složka její kapely. Poslední počin z roku 2016 nese ještě silnější sociální poselství a je též ze škatulky již jemnějších zvuků. PJ Harvey byla v roce 2013 oceněna královnou Elizabeth II. vyznamenáním Řádu britského impéria za přínos v oblasti hudby. Zaslouženě.
LIVE: PJ Harvey v Praze vyprávěla o bolestech světa. Ať se Česko zatřese
Patti Smith, které se trochu kýčovitě přezdívá "laureátka punkové poezie", je významnou ikonou ženské hudby. Její začátky doprovázel fotograf Robert Mapplethorpe, o jejichž vztahu se můžete dočíst v ceněné knize, která vyšla i v českém překladu Jaroslava Riedla - Just Kids (Jsou to jen děti). Nebo v novější M Train - Vzpomínky. Patti je spjatá i s naší zemí, a to přes kytaristu a basáka Ivana Krále, který v roce 1966 odešel do USA a následně působil v její kapele.
Netrvalo dlouho a v roce 1975 vydala Patti album Horses, jehož produkce se ujal John Cale. Každý rockový fanoušek zná slova, která album otvírají: "Jesus died for somebody's sins but not mine" - a věřte mi, i posté vám z nich naskočí husí kůže. Tento počin by se dal nazývat opravdovou fúzí poezie a punku, Patti disponuje téměř chraplavým hlasem a její syrová poezie se vrývá všude, ne jen pod kůži, ale i do mozkové kůry. Následná tvorba Smith je také zajímavá, ale nebudu se mýlit, řeknu-li, že debut už nepřekoná. Album Horses je první a ikonické.
Beth Hart má za sebou podobný osud jako Amy Winehouse, na rozdíl od ní to ale utla včas. Není proto divu, že dnes v rozhovorech pláče, když na autorku hitu Rehab dojde řeč. Všechny ty alkoholové večírky, drogové dýchánky, rána, která přechází ve večer, aniž byste se zvedli z postele… To všechno zažila. Divoká minulost a zážitky, o kterých se lépe vypráví, než se žijí, jí v průběhu let připravily nejedno trápení. O to opravdovější a upřímnější jsou ale písně, v nichž o tom všem zpívá. O tom, jak ji opustil muž. Jak si její jedenaosmdesátiletá maminka našla přítele jen pár měsíců potom, co ji její dlouholetý manžel opustil kvůli jakési Penny. Jak našla štěstí v meditacích, józe a svém současném partnerovi. Smutné či veselé, bluesové či rockové, jazzové či přímočaré… zvládá všechno. Hraje na kytaru i klavír, ve studiu si podávala ruku se Slashem i Joe Bonamassou, hlavně ale fantasticky zpívá. Má-li to to být článek o ženských hrdinkách, tak tady jednu máte.
Tak dlouho si chtěla prosadit svou a bojovala proti chamtivým mužům ve vydavatelství, až se jí to nakonec podařilo. Příběh Amy Lee možná není na první pohled tak dramatický, ukazuje ale bojovnost a vytrvalost, s jakou se hlavní tvář skupiny Evanescence musela prát za svá práva. Když poprvé, ještě v původní sestavě, nahráli s kapelou hit Bring Me To Life, chtělo po nich vydavatelství Wind-Up Records proložit písničku mužskými vokály a rapovou složkou v podání zpěváka kapely 12 Stones. Prý aby se to líp prodávalo. Zpěvačka nesouhlasila, ale pod nátlakem podlehla. Přece jen ji ještě nikdo neznal a nemohla si moc vybírat.
O pár let později zkoušela experimentovat s elektronickým albem. Vydavatelství jí to stoplo a přinutilo ji nahrát eponymní album z roku 2011 s hitem What You Want, jak jej známe dnes. Spory trvaly dlouho, došlo na soudy, mezery mezi vydáváním nového materiálu se prodlužovaly. Až se to konečně zlomilo. Frontwoman vyhrála, stala se nezávislou a od té doby nás zásobuje písničkami pro děti, předělávkami, sólovými skladbami, orchestrálním albem Synthesis a šušká se, že by v létě mohla jít ven i nějaká ta spolupráce s Lindsey Stirling. Amy Lee je díky své zarputilé snaze zvrátit předurčený osud zkrátka zase svobodná. A proto mezi našimi hrdinkami nemůže chybět.
Není tomu vždy tak, že něžné pohlaví zůstává něžným i v momentě, kdy se chopí mikrofonu, kytary nebo jiného nástroje. Zářným příkladem mohou být hned dvě zpěvačky, jedna zářící v poslední dekádě minulého století, druhá jako vyrůstající hvězda současného hudebního světa. Špinavé šaty s podvazky, špinavý make-up, špinavá hudba. Ano, první zmíněnou je Courtney Love, frontmanka "devadesátkových" Hole.
Na odkaz na první pohled drzé a servítky si neberoucí rockerky pomyslně navazuje současným světovým pódiím kralující Becca Macintyre, zastupující rodinnou firmu Marmozets. Pokud jste ještě neslyšeli o první zmíněné, máte toho hodně co dohánět. A že neznáte "jen" Marmozets? Nejste pozadu o moc, ani tak byste ale s poslechem jejich hudby neměli příliš dlouho otálet.
Témata: Tracy Chapman, Corinne Bailey Rae, PJ Harvey, Patti Smith, Beth Hart, Amy Lee, Courtney Love, Becca Macintyre
