Vydáno 2021-01-31 08:33:18
Asi nás bylo víc, kdo jsme do roku 2020 vstupovali s tím, že to bude náš rok. Ať už profesně, nebo zážitkově. Akcemi přeplněné diáře, nadšení z návratů velikánů jako jsou Rage Against the Machine nebo My Chemical Romance, příjemné pocity jistoty při ohlášených turné kapel, které k nám jezdí pravidelně s nadějí, že letos snad bude možnost vidět je zpoza foťáku, a samozřejmě ty extrémně nabité line-upy letních festivalů.
Střih. Euforii střídá velká facka reality. Dva dny po mém posledním jarním focení přichází první celostátní karanténa. Dál to už asi všichni známe. Zrušeno, přesunuto, zrušeno, zrušeno. Poněkud zvláštní návrat menších akcí začátkem léta i vzpomínky na podivné sektory na těch větších, kdy jsme se někdy omylem ocitli v té „prázdnější půlce“ a při něčem tak jednotícím jako je hudba se cítili úplně sami, ale i ty chvíle na přeživších festivalech, kdy všechno bylo „jako dřív“.
Jelen rozezněl Žižkov. S Kateřinou Marií Tichou zazpívali své největší hity
Ať se to celé zdá sebetristnější a počet akcí, které jsem zachytila, by se dal v zásadě rozpočítat po jedné mezi každý měsíc v roce, tak to stálo za to. Ať už jde o rozšířenou sbírku desek, kterými jsem si vynahrazovala chybějící koncerty, osobní fotoprojekty nebo zdánlivě banální uvědomění si, jak důležité a naplňující je moci svobodně žít a prožívat chvilky na místech, které máme rádi s těmi, s kterými nám je dobře. Díky za to.
Text a foto: Pavla Dolanská
Témata: Jelen, Kateřina Marie Tichá, John Wolfhooker
Divným rokem okem fotografů | Komorní John Wolfhooker, radost na křtu 7krát3 a nová láska Summer Punk Party. Rok 2020 podle Pavly Dolanské
