Jaroslav Stanko (Roxy): Klub se musí dělat především srdcem!

Klub Roxy loni slavil už 23. narozeniny, přesto úspěšně lákáte stále nové generace návštěvníků a pořád k vám chodí mladí lidé. Jak se vám to daří?
Domnívám se, že se jedná o dva aspekty. Tím prvním je program, který musí být atraktivní pro současnou generaci,
a tím druhým je nastavení standardu služeb a prostředí, které musí odpovídat jejich očekávání. Obojí pak musí mít vysokou kvalitu. A samozřejmě nesmíme zapomenout na tým mladých profesionálů, kteří pro ROXY dýchají. Klub se musí dělat především srdcem!

Elektronická zima v Roxy: Diváky rozehřejí Fred V & Grafix, Kollektiv Turmstrasse nebo London Elektricity

Návštěvníky si získáváte i tím, že na vybrané akce dáváte volný vstup, například u Free Mondays nebo u některých koncertů v rámci narozeninového týdne. Jaký mají na klub takové akce dopad z krátkodobého a z dlouhodobého hlediska?
Free Mondays jsou koncept, který pro Roxy vymyslel David Urban, a přestože je v Praze zdarma poměrně hodně produkcí a samotný koncept tak již není zcela výjimečný, nechystáme se ho rušit. Obecně se o akcích zdarma dá říct jediné - klubu přinesou finanční ztrátu. Na ni nelze pohlížet jinak než jako na marketingovou investici. My prostě věříme, že to naši fanoušci ocení a zachovají nám věrnost i v budoucnu.

V dnešní době je asi pro každý klub důležité se něčím odlišit, dám lidem něco navíc. V čem spočívá ta přidaná hodnota u Roxy?
Naší cestou je orientace na elektronickou hudbu, a to jak na DJ's, tak i na kapely, které se tomuto žánru věnují. To, co nás odlišuje a je tou přidanou hodnotou, je kromě dalšího projekt Roxy Visuals. Nikdy jsem v klubu nechtěl jen dekorace od architektů. Roxy je místem, kde se potkávají umělecké disciplíny a prezentuje současné umění. Koncept Roxy Visuals v půlročních intervalech prezentuje v prostorách klubu ucelené kolekce výtvarných děl, obrazů, plastik i instalací. Klub tak v půlročních intervalech mění svou tvář a mladým umělcům dává jedinečnou příležitost prezentovat své dílo ve veřejném prostoru, kde ho, na rozdíl od galerie, uvidí desítky tisíc lidí. Naší přidanou hodnotou je nepochybně i mezinárodní přesah. Orientací na mezinárodní špičku elektronické scény je Roxy proslulá v zahraničí a náš kredit za hranicemi stále roste.

VIDEOROZHOVOR: DJ Tráva: Hudba je dobrá podle toho, jak dobrý je její záměr

Jaké typy akcí u vás mají momentálně největší úspěch? Chodí lidí nejvíc právě na taneční projekty, rock nebo třeba spíš indie scénu?
Lidi chodí nejvíce na celebrity, ať jsou již z kteréhokoli žánru. U nás je to taneční muzika produkovaná zahraničními i domácími DJskými celebritami.

Podle jakých kritérií vybíráte kapely, které oslovíte?
Primárně jsou to DJ's a kapely, které jsou nám blízké a máme je rádi. Ovšem i když je máme rádi, musíme myslet i na obchodní potenciál, respektive míru rizika, které jsme schopni podstoupit.

D'n'B legenda London Elektricity se už v pátek vrátí do svého oblíbeného klubu Roxy

Máte nějaký dlouhodobý plán dopředu, nebo vybíráte hlavně podle toho, komu se momentálně podaří zaujmout fanoušky?
Dle mého mínění nemají dlouhodobé plány příliš smysl. Scéna se vyvíjí a nikdo neví, co se stane trendem a jaká forma bude jazykem budoucích umělců. Máme dlouhodobou koncepci, která je postavena na prezentaci současných umělců - tedy slovy tvé otázky: na těch, kteří momentálně zajímají fanoušky a jsou prostě trendy. Ještě bych k tomu dodal, že se snažíme vozit i ty DJ's, kteří jdou nahoru v Londýně nebo Berlíně, ale u nás je moc lidí nezaznamenalo. Objevovat nová jména pro naše fanoušky je také něco, co nás tady všechny hodně baví.

Naše kapely často tvrdí, že u nás lidé moc nechodí na umělce, které tolik neznají, nejsou ochotni platit vstupné za "objevování". Ustupuje už tenhle zvyk, nebo jsou Češi v přístupu k méně známým jménům stále spíš konzervativní?
To se nezměnilo. Dokladem je i dramaturgie Free Mondays, kterou jsme zaměřili na zahraniční kapely. Na české již skoro nikdo nechodil ani zadarmo. Ono je také potřeba, aby se kapely dokázaly podívat objektivně samy na sebe. Předvádějí výkon, který posadí fanoušky na zadek? Nebo hrají jako stovky jiných? Za úspěchem je vždy tvrdá práce a osobní oběť. Jsou ji ochotni podstoupit? A ještě jedna věc - jsou ochotni vydat se cestou profesionalizace
a ze svého koníčka udělat zaměstnání, které je baví?

Kdo z vystupujících v Roxy vás v poslední době nejvíc překvapil? Byl někdo, kdo vám doslova vyrazil dech a předvedl něco, co jste absolutně nečekali?
Ano - Solomun. Jeho sedmihodinový set, který končil v půl deváté ráno. Neuvěřitelné.

Za ta léta už se v Roxy vystřídala spousta umělců, přesto jsou určitě nějací, co se vrací opakovaně a rádi. Kdo z nich vám projevil svou přízeň?
Těch je celá řada, ale konkrétně například High Contrast, Andy C, Paul Kalkbrenner, Laurent Garnier, London Elektricity. Všichni se k nám vrací rádi, protože cítí výjimečnou a přátelskou atmosféru místa a týmového ducha lidí, kteří mají svou práci jako svého koníčka.

Jak se momentálně prolíná dramaturgie Roxy s programem v sousedním NoDu? Snažíte se, aby držely nějak pospolu?
Jak se to vezme. Vzhledem k různosti uměleckých disciplín je to asi nezodpověditelné. Spíše se snažíme o společný myšlenkový směr. Společnou filozofii a něco, co bych nazval společnou estetickou chartou. V konkrétní podobě to jsou vybrané koncerty Free Mondays realizované v intimnějším prostoru divadla NoD nebo již zmíněné Roxy Visuals - tedy prezentace výtvarného umění v Roxy. Nepochybně sem spadá i průnik mezi Videogalerií NoD a videoartovými koncepty realizovanými jako součást hudebních projektů a parties v Roxy.

Na co se vy konkrétně z nadcházejícího programu v Roxy nejvíc těšíte?
Andhim, Art Department, křest nového Smackova alba a dalších věcí, které chystáme a zatím o nich nemohu mluvit.  

Josef Martínek, foto: Roxy, www.klapper.cz