Lenka Dusilová: Každé silné období spočívá v tom, že máte pointu toho, co chcete dělat, a začínáte to realizovat

Změnil vám příchod potomka pohled na svět?
Přemýšlím... Příchod mého syna na svět mi rozhodně změnil spoustu představ a předsudků o tom, jak se třeba děti rodí. Do doby, než se syn narodil, jsem si myslela, že rodit dítě je úplně nejstrašnější a nejbolestivější věc na světě a že to je jenom nutné zlo, které člověk v nemocnici musí přetrpět. Díky němu jsem zjistila, že to tak vůbec není a že je důležité přebírat zodpovědnost za svůj život sám a nenechat vše jen v rukou druhých. Je důležité věřit svému doktorovi, ale na druhou stranu jsme zodpovědní sami za sebe a oni za nás všechno nevyřeší. 

Vy jste se vyčlenila z té skupiny takto smýšlejících lidí?
Já jsem se v podstatě přiřadila k lidem, kteří otevírají debatu ohledně porodní, předporodní a poporodní péče. Myslím, že je jedno, jestli jsem zvládla to, co se mi stalo a jak se to odehrálo, jestli jsem to řekla šikovně, možná i nešikovně, důležité je, že i z negativních reakcí je vidět, jak je veřejnost nepoučena sama o sobě a svém těle. Je to síla.

Ceny Anděl: Lenka Dusilová protestovala proti prezidentovi, vyhráli David Koller, Kryštof i Barbora Poláková

Co se týká hudby, máte toho od malička za sebou opravdu hodně. Zajímalo by mě, co ve vás nejvíce utkvělo, vzpomenete si na nějaké své silné období?
Každé silné období spočívá v tom, že máte pointu toho, co chcete dělat, a začínáte to realizovat. Když procházíte kreativním proudem, daří se vám s lidmi, se kterými spolupracujete, máte hotovou desku, kde je pro vás důležitý emočně vypovídající obsah a umíte s těmi emocemi pracovat a pouštět je do lidí skrz hudbu. Tohle většinou bývá hodně silné období pro muzikanta, alespoň pro mě. Silné období může být, když vás něco dostane, že jsem vůbec začala dělat hudbu nebo že jsme se s mámou přestěhovaly do Prahy, když mi bylo 11. Jsem ráda, že jsem tady v Praze zažila časy kolem revoluce, kdy se muzikanti potkávali a hodně se hrávalo na Karlově mostě. My jsme s mámou a bráchou také hráli na Karlově mostě a hráli úplně poprvé Rolling Stones na Strahově, tento moment si vybavuju, bylo to super. Dalším důležitým momentem pro mě bylo, že tady hráli muzikanti i na pěší zóně, tam jsem si našla první kapelu. Hudebně pro mě bylo důležité, že jsem si začala hledat komunity, u kterých jsem se mohla realizovat.

Povíte nám něco k vašemu aktuálnímu turné s názvem Oslava života?
To turné je vlastně narozeninové turné. Jeho vrcholem jsou koncerty s Baromantikou. 

Lenka Dusilová a Baromantika oslavovali život v Brně, vystoupili i Longital

Na co se mohou fanoušci těšit?
Těšit se mohou na nové věci a retrospektivy, největším darem je, že jsme v Brně  spojili naše hudební potenciály s kapelou Longital. Potkáváme se v jedné jejich skladbě. Longital nyní pracují na nové desce, kde si zkoušejí svůj repertoár. Loni jsme společně absolvovali turné na Slovensku. Velice se mi líbí nové věci, které dělají, a chtěla bych si se Shinou zazpívat, protože je to taková velice magická, silná žena a teď se mi ten sen splní. Moc se na to těším.

S kým se potkáte na pódiu ?
Turné je postavené asi z dvaceti koncertů, z toho asi 13 je sólových - kde hraju sama, pracuju s looperem. Hraju tam částečně věci Baromantiky, více ale sahám po písničkách z historie všech mých sólových desek až po kapelu Pusa, od níž hraju písničku Muka. Též ale trošku "čelenžuju" lidi a hraju hudební nálady, které třeba ještě nejsou úplně hotové. V rovnováze k takovému normálním "spolku" to chci trošku nechat odletět někam jinam, dá se říct, že zkouším, co vydrží. Součástí tohoto turné jsou i koncerty s kapelou Baromantika, jsou to prvotřídní muzikanti a skladatelé. Účinkuje tam Beatka Hlavenková, která teď vydala kupř. desku Scintilla, dále pak Viliam Béreš, autorský producent, kytarista a basista Patrick Karpentski, můžete ho znát z Toxique nebo Lake Malawi, a doplňuje nás Martin Novák, což je výtečný bubeník a zpěvák. Jinak s Baromantikou jsme vydali dvě skvělá alba a jeden živák, máme svůj původní repertoár, který hrajeme. Oba koncerty se v něčem potkávají na Baromantice, ale jsou i dost odlišné.

Jak vznikla Baromantika?
Nějaký čas jsem hledala způsob, jak bych chtěla točit, měla jsem hudební náplně, a stále jsem hledala, jak chci, aby to znělo.  Měla jsem představu, ale nevěděla jsem, jak natočit svoji čtvrtou sólovku. Jak se pohnout z místa, jsem konzultovala s Beatkou Hlavenkovou, se kterou dnes spolupracujeme už desátý rok. Spolu jsme měly kapelu Eternal Seekers. Po stránce spoluautorství nám to velice dobře funguje. V té době měla Beatka odrozené už dvě děti, řekla mi tehdy, že už teď má čas a chuť se pustit do nových věcí. Přišla s nápadem, že by bylo zajímavé, kdybychom se spojily s jejím manželem, který v téže době tvořil producentské duo s Viliamem Bérešem. Oba jsou z kapely Toxique a umějí výborně pracovat se zvukovým designem a aranžmá, a hlavně jsou to velice šikovní producenti a prvotřídní hráči. Nápad spočíval v tom, že bychom mohli spojit ženské a mužské energie a společně zapracovali na mých písničkách s cílem vytvořit moji sólovku.  Hodně jsme se na té práci poznali a došli k tomu, že by bylo super, kdybychom fungovali jako kapela, protože každý máme své silné stránky a dohromady nám to perfektně funguje.

LIVE: Ostrava držela rytmus s Baromantikou Lenky Dusilové

A jak vznikl název?
Hledala jsem název pro čtvrtou sólovku. Když mě napadl název Baromantická, zaznamenala jsem si jej a poté hledala název pro celé album a vrátila jsem se právě k Baromantické, protože jsem si říkala, že to je svým způsobem vlastní styl. Vyhledávala jsem obsah stylu romantismus, baroko a prvky co se týče vrstevnatosti, kontraproduktů a pracování s emocemi. Právě ve slově Baromantika je toho dost obsažené. 

Plánujete momentálně s Baromantikou nějaké nové album?
Jako Baromantika momentálně album neplánujeme. Cítíme se dost saturováni albem V hodině smrti, což byl náročný proces. I přesto, že pracujeme s novými náladami a písničkami, nemáme v nejbližší době v plánu točit desku, na to musí uzrát čas. Teď se všichni věnujeme více svým sólovým světům, všichni jsme ve svých světech solitéři, každý máme schopnosti, které stojí za pozornost. 

Máte toho za sebou hodně, co se týká hostování. Plánujete nějakou další spolupráci?
Tu a tam mi chodí nějaké nabídky, jestli bych se nechtěla účastnit nějakého duetu. S těmito věcmi já dost šetřím a vybírám si. Občas chodí zajímavé nabídky, ale nechci svoji energii rozmělňovat, protože se těším více na spolupráci, kdy máme v plánu s divadlem časem dělat nějaká další představení, která se můžou zrealizovat, nebo nemusí. A hlavně chci pracovat na svém solitérském albu, potřebuju se k němu ještě hodně naučit a najít nějakého hodného člověka, který mi pomůže zrealizovat nějaké moje představy. Takže mám tento a příští rok docela dost práce.Je pravda, že až skončí turné, vydám se po velmi dlouhé době na pár koncertů s kapelou Čechomor, kde vlastně mohu být viděna s Proměnami. 

Je někdo, s kým byste si duet ráda zazpívala?
Asi ano, obdivuji spoustu dobré muziky, ale konkrétně mě teď nikdo nenapadá. Vzhledem k tomu, že já ve své tvorbě spíše hledám nové vyjádření toho, co dělám, zajímalo by mě spíše propojení s nějakým zajímavým umělcem z této experimentální sféry. PJ Harvey se mnou určitě duet dělat nebude. (smích)

Text: Jaroslav Noska (www.noska-art.cz) foto: archiv Lenka Dusilová, Kamil Till, video: Hana Poláchová