Lenny interview: Inspiruje mě britské myšlení, v zahraničí by kapely jako Ortel neprošly

VŠICHNI SE PTALI: "KDY UŽ BUDE DESKA?"

Lenny, po dlouhých přípravách v září vychází vaše první deska Hearts. Čekalo se na ni v podstatě už od vydání dvou EPček z roku 2013. Proč to tak dlouho trvalo?
Trvalo to opravdu dlouho, mohlo se zdát, že se během té doby nic moc nedělo, ale bylo toho ve skutečnosti hodně. Soustředila jsem se hlavně na studentský život, objevování Anglie, nasávání inspirace. Byl to i určitý blok, po dvou EPčkách jsem cítila tlak z velkých očekávání. Všichni se ptali: "Kdy už bude deska?" Připadala jsem si jako blázen, protože jsem každý podzim i jaro slibovala, že album už určitě vyjde. Cítila jsem se ohromně zavázaná vůči posluchačům, ale nechtěla jsem dělat věci napůl, proto jsem si dala načas. Většina finální desky nakonec vznikla až v posledním půlroce.

VIDEO: Lenny zpívá o tom, jak holky vztyčují prostředníček. Do klubů chystá unikátní scénu

Pomohlo vám ustát tlak okolí i to, že pocházíte z hudební rodiny?
Určitě ano, hodně mi pomáhalo i živé hraní. Loni jsme hráli celé léto, jezdili jsme po velkých festivalech, včetně třeba Benátské! nebo Colours Of Ostrava. Užívala jsem si to, protože miluji koncertování. Pomáhalo mi, že ta hudba pořád žila, že se něco dělo. Například singl Hell.o jsem sice vydala až letos v létě, ale už loni jsme ho na těch festivalech hráli. Důležité pro mě bylo, když jsem si ujasnila, že album bude produkovat Ondřej Fiedler. Pracovali jsme na tom společně už od začátku, ale vlastně nás tehdy ani nenapadla varianta, že bychom desku zvládli dotáhnout sami.

CHTĚLA JSEM ZAUJMOUT PÍSNIČKAMI, NE JMÉNEM

Je pro začínajícího umělce výhodou, že má rodiče z branže, nebo je to spíše zátěž? Lidé pak totiž mají často tendenci znehodnocovat vaši práci a přisuzovat úspěch slávě rodičů... Jak jste se s tím vyrovnávala vy?
Snažila jsem se už od začátku takové povídačky vytlačit tím, že jsem se představila hned zkraje dvěma EPčky. Chtěla jsem zaujmout lidi prací, svými písničkami, ne jménem. Mým cílem bylo, aby posluchači poznali, kdo jsem, z mé muziky. S mamkou máme každá úplně jiný repertoár, žánrově se trochu rozcházíme, což je skvělé hlavně v momentě, kdy máme společný koncert. Pak je to alespoň pestřejší.

Představte čtenářům vaši desku Hearts. Název napovídá, že jde o osobní desku, je pro vás skutečně tolik "srdeční"?
Z velké části zpívám o svých osobních prožitcích. Některé příběhy v textech nejsou založeny na skutečné události, ale vždy s tím, že hlavní motiv, slogan, se mě nějak dotýká. Zpívám tam například o ženské síle, protože si myslím, že není nic horšího, než když jdou ženy proti sobě. Snažila jsem se vytvořit jakýsi inspirativní balíček, který budou moci moji fanoušci přijmout za své.

vložte odkaz, text nemažte

Co přesně myslíte spojením "inspirativní balíček"?
Aby to byl balíček tvorby, který budou chtít moji fanoušci kompletně poslouchat. V reálu si to představuji třeba tak, že náctiletá holka ráno vstane z postele, zpruzená, že musí do školy, a řekne si, že si pustí Lenny a spraví si náladu. Přála jsem si, aby se nemuseli stydět, třeba na hudebce, říct: Já poslouchám Lenny. Myslím, že hudba by měla plnit i motivační funkci.

Deska je autorská, kdo vám se skládáním ještě pomáhal?
Většinu desky jsme složili právě s Ondrou Fiedlerem, například písničku Lover jsem složila se svou italskou spolužačkou. Snažila jsem se, aby ve všech písních byl velký kus mě samotné.

HIT BYCH SLOŽILA ZA PŮL HODINY, ALE NESTÁLA BYCH SI ZA NÍM

Texty jsou v angličtině, uvažovala jste o tom, že byste složila i něco v češtině?
Řekla bych: Nikdy neříkej nikdy. Nejde o to, že bych neměla chuť to zkusit, spíš jsem k tomu ještě nedospěla, ale nevylučuji, že k tomu v budoucnu dojdu. Vím, že lidé by o český text stáli, ale nejsem taková, že bych něco dělala jenom proto, abych se zavděčila. Mohla bych napsat český text, myslím, že hit se dá napsat za půl hodiny, klidně vám ho tady vymyslím (smích), ale nebylo by to nic, za čím bych si stála. Prozatím je to tedy dost otevřená otázka.

VIDEO: Konečně! Lenny ohlásila debutovou desku, uvádí ji našlapaným hitem Hell.o!

Deska je otevřená i žánrově. Začínala jste jako písničkářka za klavírem, ale na debutu pracujete i s rockovými prvky, nebojíte se intimních poloh ani velkých popových melodií. Co váš rozhled během nahrávání nejvíc ovlivnilo?
Nejspíš život v Anglii, kde studuji. Potkáte tam tolik inspirativních lidí, zajímají mě jejich názory, styl oblékání, hodně se mi tam otevřelo vnímání, snažila jsem se nasávat všechny ty vlivy, něco si z nich vzít a zpracovat je. Pomohl mi v tom i Ondra, se kterým jsme si řekli, že se nebudeme žánrově nijak škatulkovat a otevřeme se čemukoliv, co nás bude bavit. Důležité samozřejmě bylo, abych se v tom cítila interpretačně silně a aby deska i přesto držela jako celek a nevznikl z toho nějaký mišmas.

Více vás tedy inspiruje britská scéna než ta česká?
Řekla bych, že ano, ale není to ani tak o muzice jako o lidech, o způsobu uvažování. Tady u nás do toho našeho showbyzysu člověk víc vidí, často se setkáváte s tím, že někde vystupuje jako "miláček publika", ale když sleze z pódia, chová se úplně jinak. O to příjemnější je pro mě pak setkání s lidmi jako David Koller, kterého jsem měla poprvé možnost potkat teprve nedávno. Velmi ho obdivuji a líbí se mi, že nic nepředstírá.

Co se hudby týče, největší rozdíl je v tom, že v Británii se stále snaží přicházet s něčím novým, posouvat se dopředu. U nás je to tak, že něco momentálně funguje v rádiu - například banjo a kopák -, takže se teď všichni budou za každou cenu snažit udělat něco s banjem a kopákem.

ORTEL? NEJDE MI TO NA ROZUM

Mohla by podle vás v Británii uspět některá z xenofobních kapel, ke kterým se v současnosti uchylují čeští posluchači? "Prošli" by tam třeba Ortel nebo Olivie Žižková?
V Anglii, tak jak na mě ta země působí, si lidé na způsob vyjadřování dávají daleko větší pozor. Možná někdo by to tam ještě mohl ospravedlnit černým humorem, rozhodně by ale podle mě takové kapely neuspěly třeba v Americe. Tam se už nějakou dobu nesmí říkat ani black (černý), musíte odkázat k jejich afroamerickým kořenům, jinak jste za rasistu. Nejde mi na rozum, jak u nás mohou lidé, kteří prošli minulým režimem a řadou dalších hnusných událostí, připustit existenci takových skupin. Už v minulosti jsem o tom nahlas mluvila a překvapilo mě, s jakou nenávistnou odezvou jsem se setkala. Jde to mimo mé chápání.

Za pár týdnů vyrazíte na turné k albu Hearts. Na co se těšíte a co mohou fanoušci očekávat?
(odpověď ve videu)

HEARTS TOUR 2016:
30. 9. LIBEREC/VRATISLAVICE - KULTURNÍ CENTRUM
1. 10. OSTRAVA - ROCK AND ROLL GARAGE
4. 10. BRNO – METRO MUSIC BAR
5. 10. OLOMOUC – U-KLUB
8. 10. PLZEŇ – BUENA VISTA
15. 10. PARDUBICE - ŽLUTÝ PES
28. 10. ČESKÉ BUDĚJOVICE – CAFÉ KLUB SLAVIE
30. 10. PRAHA – LUCERNA MUSIC BAR

Má poslední otázka se týká vašeho charakteristického hlasu. Čím jste docílala toho svého chrapláku, máte ho od přírody, nebo jste svůj hlas pro tuto polohu trénovala?
Paradoxně to není žádné moje přičinění, je to takový dar od boha. Ne že bych péči o svůj hlas zanedbávala, nevystavuji ho nějakým nebezpečím typu cigaret nebo kouře. Když mluvím a když zpívám, zní to dost odlišně, ale takhle je to pro mě přirozené, zpívá se mi tak dobře.

text: Josef Martínek, foto: Tomáš Vlach, Matúš Tóth, Universal Music

Témata: Lenny, Lenka Filipová, Ortel, Olivie Žižková, David Koller