LIVE: 5 důvodů, proč Zaz stála znovu za návštěvu

ZAZ
FORUM KARLÍN, PRAHA
30. 11. 2015

Kolik žánrů ovládáš, tolikrát jsi muzikantem

Některé kapely a hudebníci si za léta svého hudebního působení vyzkouší několik stylů, experimentují, pak se vrací zpátky ke kořenům; většinou ale má jejich hudební směřování jasný a plynulý vývoj. Zaz si ve své produkci vyzkoušela několik zcela nesourodých žánrů, přičemž nejen že v průběhu večera zazněly všechny, ale zpěvačka mezi nimi dovedla proplouvat zcela přirozeně. Od reinhardtovského dixielandu (Paris Sera Toujours Paris, I Love Paris, Laissez-Moi, Comme ci comme ca) po moderní electro sound, se zastávkami v zasněném electropopu osmdesátých let, syrovém kytarovém rocku (Je Veux či On Ira), francouzském chansonu doprovázeném tahací harmonikou (J’ai Tant Escamote), nebo tesknou latinou (A Paris). Koncert Zaz je multižánrová indoktrinace v praxi, kterou stojí za to slyšet.

LIVE: Zaz přivezla do Prahy vůni Paříže i prostou radost

Profíci, kteří kryjí záda

Výše zmíněné by nebylo možné bez profesionálního backupu. Všichni muzikanti, kteří se Zaz vystoupili, byli stoprocentní mistři svého řemesla. Když byla Zaz na pódiu, tvořili jí perfektní a decentní doprovod; když si odběhla převléknout šatičky, chopili se příležitosti a skvělými sóly zabavili publikum, než se hvězda večera vrátila. To ani nemluvě o jejich neuvěřitelné technické a hudební zdatnosti a flexibilitě: kytarista bez mrknutí oka měnil swingové struhadlo za kvákadlové riffy, klávesista si od syntetizátoru, kde si během sóla zahrál na Joe Zawinula, odskočil k tahací harmonice, basista tvrdil muziku v rockových peckách i něžně doprovázel na kontrabas, když se atmosféra uklidnila. Střídání nástrojů je dnes in a je k vidění docela často, ale tihle chlapíci dovedli žánrové a instrumentální skoky k dokonalosti.

FOTOREPORT: Zaz ve Foru Karlín předskakoval Ondřej Ruml

Show, která nestaví na kvantitě, ale kvalitě

Vizuální stránka věci je na koncertech Zaz skoro stejně důležitá jako ta hudební. Při koncertu v Karlíně byla v útlumu světelná show, o to více si ale produkce vyhrála s kulisami a vizuálními efekty. Nápaditě se pracovalo s viditelným a neviditelným: občas byla vidět jen Zaz, zatímco kapela byla skryta ve tmě a za oponou; kromě hlavního plátna byla před pódiem občas ještě jedna průsvitná opona, která umožnila kouzelné projekce (třeba iluze světlušek létajících z lucerny nebo filmová atmosféra při úvodních titulcích). Na zadní pláno byly promítány většinou obrazy Paříže, sem tam se ale objevily i jiné obrazové motivy, které dokreslovaly atmosféru písně. Kromě promítání hrály, stejně jako v loňském roce, důležitou roli i kulisy, které byly opět stylizovány tak, aby navozovaly atmosféru pouliční produkce.

Smršť pozitivní energie

Nejdůležitějším vizuálním prvkem ale nakonec byla stejně samotná Zaz. V černém trikotu, modrých princeznovských šatičkách, s neodmyslitelnými vysokými botami s rozvázanými tkaničkami, Zaz je to, na co měli lidé nakonec nejvíce upřený zrak. Charisma, které z ní při koncertu vyzařovalo, bylo neuvěřitelné: ať už pobíhala po pódiu, laškovala s muzikanty, zpívala, řečnila ve francouzštině (nebo se o to snažila v češtině), vždy působila dojmem, že zrovna tohle je jediná věc, kterou v tu chvíli chce dělat. Energie, která z ní prýštila, byla těžce nakažlivá a naprostou většinu publika infikovala už během prvních písní, aniž by je opustila do konce koncertu.

Francie je sexy

Nezanedbatelná část úspěchu Zaz pramení z její národnosti a z toho, jak jí dokázala využít. Pitoreskní kulisy, promítačka na pozadí, oblečení kapely i Zaz a v neposlední řadě fakt, že zpívá ve své mateřské řeči a i v ní i promlouvá k publiku. To vše přispělo během koncertu k vytvoření atmosféry malé Francie, kterou si všichni užili, ačkoliv normálně možná šnekům a červenému vínu úplně neholdují.

text: Jiří Kalous, foto: Petr Tibi