LIVE: Lék na české mindráky? Emma Smetana!

Vydáno 13.04.2016 | autor: Josef Martínek

Sama Emma Smetana byla sice během rozhovorů ke své první desce What I've Done v otázce návštěvnosti koncertů skeptická, na pražský křest ale fanoušci přišli. A dobře udělali - potenciál, který Emma naznačila na albu, dostal v Lucerna Music Baru ještě výraznějších obrysů. 

LIVE: Lék na české mindráky? Emma Smetana! Emma Smetana zaujala i vizuální stránkou koncertu

EMMA SMETANA + THE SILVER SPOONS
LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA
13. 4. 2016

Pochybná média ji sice vykreslují jako pětihlavou saň, ve skutečnosti je ale úplným opakem bulvární celebrity. K hudbě i lidem přistupuje s pokorou, úctou a zároveň se nebojí mít vlastní názor. Její nejsilnější zbraní je vedle vkusu a rozhledu její nezatíženost tradičními českými mindráky. Pop v jejím světě nezná omezení ani bariér, čerpá z jejích milovaných šedesátých a sedmdesátých let, odráží se v něm prvky soulu, r'n'b i dnešního mainstreamu, je rozverný i atmosférický, a především osobitý. Naživo to platí dvojnásobně.

Emma Smetana pokřtila v Praze desku s pomocí Tata Bojs i Matěje Rupperta

Poté, co publikum příjemně naladili britší mladíci The Silver Spoons, jejichž hravé písničky nepostrádají šmrnc ani lehkost, přišla Emma Smetana na pódium zahalená pláštěm a s čelenkou z peří ve vlasech. Během večera dokázala vizuálně pospojovat symboly psychedelie a "hippies" i francouzskou eleganci, střídala kostýmy i ozdoby hlavy a přitom hrála prim stále především její hudba. V prvních písničkách se s diváky spíš nesměle oťukávala, ale když došlo na Waiting, první singl z desky What I've Done, fanoušci museli chtě nechtě začít vlnit boky. Až člověk žasnul, že je možné, aby píseň s tak jasně čistou popovou strukturou velká česká rádia úspěšně ignorovala.

RECENZE: Emma Smetana zvládne pop, elektroniku i šanson. Všechno jen pro radost

I když se stále najdou ti, co pochybují, jestli umí Emma zpívat, její koncertní projev takovou otázku shazuje ze stolu. Podala soustředěný a zároveň bezprostřední výkon, a čím víc se koncert blížil ke konci, tím byla jistější v kramflecích. A tím víc se příjemná energie z pódia přesouvala i do obecenstva. 

vložte odkaz, text nemažte

Smetana se předvedla hlavně ve druhé polovině koncertu. Francouzsky zpívaná Sans Paris snoubila půvab s živelností, coververze Wall Of Kampa přitahovala jako magnet a při Bad Habbit nebylo daleko k euforii. Možná Emmě dodali kuráž Tata Bojs, kteří jí už předtím s humorem pokřtili desku, a stejně tak ji určitě potěšila přitomnost Matěje Rupperta, se kterým si zazpívala v úplném závěru. A protože má za zády i skvělou kapelu, bez problémů obstála i v předělávce Dancing Baretoof od Patti Smith, jejímž spoluautorem je Ivan Král. Když se pak loučila poslední písničkou Velvet Dress, skoro se nechtělo domů. 

Na to, že má zatím Emma Smetana jen jednu desku, jí nedělalo problémy diváky zhruba na 80 minut zabavit, aniž by musela hledat nějakou vatu. A vůbec nevadilo, že přítomní svou spokojenost projevovali spíš střízlivě. Emma totiž není z těch, co vás budou prosit, abyste pod pódiem juchali, ani na vás nebude pokřikovat "ruce nahoru", přesto vás svým přirozeným šarmem, hudebním i lidským, nenechá jen znuděně civět. A nejde vůbec o to, že byste to museli roztáčet na parketu. Nejvíc vás totiž roztančí v duši.

text: Josef Martínek, foto: Pavel Mužák

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít