Vydáno 26.03.2016 | autor: Alena Bílková
Jako tečku za svou jedenáctiletou dráhou se post-rockeři Maybeshewill rozhodli f2f rozloučit se svými přiznívci na tour od New Yorku až po Londýn. V Praze jim k rozlučce stačil pouze nevelký prostor NoDu. Rodinnou atmosféru události ale vyvážil masivní zvuk, který vytvořil dojem majestátnosti. Co je tak malou událostí pro lidstvo, bylo velkou události pro fanoušky.
Post-rock, post-apokalypsa, post-rozloučení s Maybeshewill
MAYBESHEWILL
20. 3. 2015
NoD, Praha
Maybeshewill nejsou žádné wannabe hvězdy a popravdě ani legendy žánru. Na jejich poslední koncert šli ale všichni na jistotu. Post-rockeři mají často totiž společných pár rysů - jsou instrumentální mágové, vyžívají se v nekonečných tíživých kompozicích, aniž by někoho nudili, vyrvou vám střeva z těla i beze slov a málokdy na ně po pár letech narazíte v původní sestavě. Především pak ale po několika takových koncertech víte, že neodejdete zklamaní a dostane se vám, čeho jste si zasloužili. V případě Maybeshewill jste za těch pár stovek vstupného vlastně dostali i o dost víc.
Od posledního koncertu jedné éry se tak čekal průřez kariérou i nostalgie. "Dík, že nás tu máte. Byl na nás někdo z vás v Double O 7?" ptali se dojatí členové kapely, když se zrovna vynořili z vlnícího se dýmu. Naprostá většina sálu na nich už v Česku někdy byla a nejen na zmíněném Strahově. Tentokrát se jim Češi postarali o první vyprodanou show na tour. "Well done, Prague."
Emoce se dají ostatně vyjádřit různě. Můžete řvát "This is fucking sick", jako když se těmito slovy nechali unést Maybeshewill. Taky jste během jejich koncertu mohli mít pocit, že při úderech tvrdších kytar praská štuk starobylého stropu. A co vám asi jelo hlavou při post-apokalyptických monolozích jako vystřizených od Public Service Broadcasting nebo Archive? Interpretace je u instrumentální hudby a abstraktní grafiky jako vždy na vás. Na takových koncertech se stáváte jen součástí filmu ve vaší hlavě a probere vás až nečekané utnutí písně nebo potřeba vytleskat kapelu zpátky na stage. A to i když už je po desáté večerní a v bytech nad klubem z vás nebudou mít radost.
"Thank you from the bottoms of our hearts," uzavřeli po spontánních přídavcích muzikanti večer, který teprv začínal. A jak už je u nich zvykem, setkali se svými následovníky na baru. Možná pak společně doufali, že ten večer označení "poslední koncert" bylo jen manýrou, na jaké jsme zvyklí u velkých kapel.
text: Alena Bílková, foto: Barbora Gadlinová
4,00
čtenáři
hlasuj
