LIVE: Suchý britský humor The Ukulele Orchestra Of Great Britain

Vydáno 10.05.2016 | autor: Ondřej Bambas

Před dvěma lety přijeli, zahráli a zvítězili. Osm britských hudebníků vzývajících ukulele se opětovně vrátilo dobýt pražskou Akropoli. Jak vypadal jejich zdejší druhý večer? Humor, známé písně v lepších i horších úpravách a opět humor.

LIVE: Suchý britský humor The Ukulele Orchestra Of Great Britain Jak znějí známé hity zahrané na ukulele? Foto: Petr Klapper / musicserver.cz

THE UKULELE ORCHESTRA OF GREAT BRITAIN
PAKÁC AKROPOLIS, PRAHA
9. 5. 2016

V zemi, kde se těší oblibě nejen revivaly, ale dokonce revivaly revivalů, se budou líbit jistě také projekty přehrávající ty největší hity. Navíc s vtipným nástrojem jako je ukulele. Naštěstí The Ukulele Orchestra Of Great Britain umí skladby zahrát originálně a s notnou dávkou vtipu.

Na co se těšit v květnu: Halovky, kluby i open airy - v Česku vystoupí AC/DC, Mika, Mark Lanegan i Hans Zimmer

Ten osmičlenná formace nepostrádala ani při své druhé návštěvě Paláce Akropolis. "Říká se, že umělec navštěvující stejné místo dvakrát je jednou na vzestupu a jednou... na sestupu. Jsme rádi, že zde můžeme dnes opět hrát," uvítal štiplavou poznámkou soubor zaplněný sál.



Ještě před samotným vystoupením si mohly tři desítky šťastlivců nacvičit a zahrát ukulele verzi Perfect Day. Už ve tři čtvrtě na sedm byli nadšenci připraveni se svými nástroji, u nichž se snažili naladit tu nejčistší notu. První souhra sice trochu pokulhávala a polovina nevěděla, které ze sedmi ukulele (a jedné baskytary) si vzít za vzor, ve výsledku to ale působilo zábavně. Možná ne tak jako minulý workshop s Hurra Torpedo, Music Class se ovšem prokázala jako smysluplný projekt ozvláštňující koncerty žižkovské Akropole.

Od osmé hodiny už jel program v klasickém schématu, jehož součástí byly kromě notoricky známých písní také vsuvky plné suchého britského humoru. Asi těžko se dá přepsat jejich znění, aby vyzněly vtipně také v textové podobě, nicméně téměř každá započatá věta měla svou pointu. A bylo jedno, zda kapela zesměšňuje názvy britských kapel, ženské zastoupení v hudebním průmyslu nebo střílejí do vlastních řad a dělají si srandu z vlastních nástrojů.



Ukulele tak bylo ve výsledku až druhotným nástrojem. Na prvním místě šlo o humor a výběr skladeb. "Smutná" Happy potěšila i ty, kteří mají tohoto hitu až po krk, dobře zpracovaná byla verze Misirlou známé z Pulp Fiction nebo klasický motiv The Good, The Bad And The Ugly. Naopak své kouzlo s afektovaně zazpívaným textem ztratil one-hit wonder Wheatus Teenage Dirtbag. A nebýt dalšího komického výstupu ve formě "zpívaného" sóla v Princově Kiss, větší poctou by bylo píseň vynechat.

Jak už ale bylo zmíněno výše, během vystoupení šlo o zábavu. A té bylo během necelých dvou hodin předáno vrchovatě. Poslechnout si hitparádu v ukulele podání stačí asi jednou za pět let. Ale každý máme nějaké guilty pleasure a vlastně mezi ně lze zařadit dost možná i hru na ukulele. A když je váš nástroj navíc o něco větší než otvírák na lahve, je záliba o to zvrácenější.

text: Ondřej Bambas, foto: Petr Klapper (www.klapper.cz) / musicserver.cz

3,50

čtenáři

hlasuj
zavřít