LIVE: Team zakončil turné v Brně, Pavol Habera vyhnal členy ochranky a užíval si kontakt s fanoušky

TEAM + PETER ARISTONE
DRFG ARENA, BRNO
13. 6. 2016

Ačkoliv měl koncert začínat úderem osmé hodiny večerní, publikum na ploše i tribunách interprety přivolávalo přibližně o patnáct minut dříve. A Peter Aristone se nenechal dlouho pobízet. Jeho support prozradila plachta se jménem v pozadí pódia. Nastoupil a svůj set odehrál s celou kapelou. Po druhé písni zmínil, že v nedávné době vydal album. V té následující hravě vyhecoval publikum k tleskání do rytmu. Půlhodinku bez zbytečných průtahů naplno využil, v rodné slovenštině zazněla jediná skladba. Kapela byla dobře naladěna, návštěvníci, ač přišli na Paľa Haberu, taktéž. Občas se i zhoupli do rytmu. Aristone zahrál také aktuální singl Gold, poděkoval Teamu, že jej mohl doprovázet, odfotil nezbytnou pódiovou selfie a přenechal pódium těm, na které všichni čekali.

LIVE: Team roztančil v O2 areně všechny věkové kategorie od patnácti do pětašedesáti

Úvodní píseň Haberova Teamu začínala po krátkém filmu samplem, při němž přišli všichni muzikanti včetně zpěváka. Toho fanoušci bouřlivě přivítali a od samého počátku dávali najevo, že si přišli užít. Burcování ke zpěvu nebo roztleskávání netřeba. Stačilo otočit mikrofon nebo zvednout ruce. Dvě kamery na pódiu snímaly dění v celé hale, záběry se promítaly na zadní stěnu pódia a malé obrazovky nad ním. Mimoto byly vysílány animované vizuály nebo klipy. Osvětlovači fungovali velmi dobře, při sólech cílili na zrovna hrajícího.

BRNO = LOĎ MEZI ČESKEM A SLOVENSKEM

Pozdrav přišel až po písni Lietam v tom tiež. Pavol Habera vyslovil přání, aby si poslední koncert všichni užili, reakcí mu byl souhlasný aplaus, což kvitoval poznámkou, že podobně to fungovalo i v Ostravě. Vyjádřil se také, že k Brnu cítí absolutní lásku a považuje jej za loď mezi Slovenskou a Českou republikou, tedy je naše i jejich a jsou vlastně doma. Poté se ptal, zda byl někdo i na prvním koncertě v Brně, jedné přihlášené potvrdil (s nadsázkou), že si ji pamatuje a určitě stála na stejném místě. Nepochodil. Komunikace fungovala skvěle, publikum oplácelo vloženou energii. Habera vzpomněl bývalého člena Milana Dočekala, který s nimi ze zdravotních důvodů nemůže hrát.

vložte odkaz, text nemažte

Popsal také vznik Teamu a částečně jejich vývoj. Představil Juraje Tatára a také druhého kytaristu, Matěje Morávka, který s nimi hrál první turné, aby se on mohl soustředit na zpěv. Tento kytarista hrál v triku z kapelního merche, byl označen za propagačního manekýna a až po druhé tour prý může nosit běžné, tedy vlastní oblečení. Habera také prozradil, že následnou píseň včetně úvodního sóla složil on a vtipně dodal, že mu tleskat nemusíme, ale kdyby šlo o práci mladého kytaristy, jistě by ji odvedl líp.

Došlo i na selfie, speciálně s celou kapelou ve výskoku, a Habera nejen starším fanouškům popisoval funkci a možnosti Instagramu. Slíbil, že všechny označí, odtušil, že mu moc zúčastněných nevěří. Přesto požádal, a byl vyslyšen, aby všichni zvedli ruce, jako by se "bohovsky" bavili. Tuto uvolněnou atmosféru navodil i tím, že přibližné po třetí písni poprosil členy security, aby z prostoru mezi pódiem a kotlem odešli.

PŘIŠLI MLADÍ I STAŘÍ

Slovník cudzích slov roztleskal i tribuny, v jedné z nich se, posléze, zpěvák prošel. Nikomu nevadilo, že byl totálně propocený - určitě nebyl jediný. V hale bylo opravdu dusno i v zadních řadách, jak se na správný rockový koncert patří. Velkého úspěchu se dočkal za bubnování v Mám na teba chuť. Velmi efektivně, až magicky, působila spolupráce při písni Severanka, kdy Habera poprosil, aby se svítilo mobily, pouze však při refrénech. Některým telefony zářily celou skladbu a on prohlásil, že ví, že dotyční nejsou méně chápaví, ale nahrávají. Velkou sílu také měly skladby Boli sme raz milovani, kterou odehrál sám s kytarou, a Krátké lásky, při níž se kapela vrátila. Tento miniblok zvedl ze židlí zadní tribunu.

Muzikanti prý nečekali nezvyklou situaci, která se jim naskytla na tomto turné. Překvapilo je množství mladých tváří, dost lidí střední generace i postarších. Uznal, že nerozhoduje věk, ale to, jak se cítíme. A mladé poučil, aby odkoukali, co mají dělat. Proběhla dvojitá tribunová mexická vlna, po jejichž skončení měli stojící na ploše pod pódiem zvednout ruce s výkřikem "Hu!" Výzvu na nohy vyslyšeli všichni a zůstali stát, případně tancovat, až do posledního přídavku.

Nároční, i díky taháku na plátně a obrazovkách, také s chutí odzpívala celá hala. Sborový zpěv pokračoval v léty prověřených hitech (Malá nočná búrka, Je to vo hviezdách), aby pak Habera prohlásil, že si koncert ku*evsky užili.

Malou "hádku", zda končit, nebo ne, zaslouženě vyhráli fanoušci, tedy se s nimi dohodl, že musí zpívat všichni. Po, v základním setlistu plánované poslední písni Držím ti miesto, proběhlo opětovné představení kapely, každý ze spoluhráčů se dočkal objetí a uznalého poplácání, z taháku bylo poděkováno všem, od techniků po partnery turné, opomenutým slíbil panáka a následoval odchod. Ovšem vřava byla tak mohutná, že se kapela i se zpěvákem brzy vrátila na dva přídavky. Po Reklamě na ticho se sice ještě aplaudovalo, tentokrát však marně. Tak zase někdy příště, Paľo!

text: Hana Poláchová, foto: Karel Prchal