LIVE: Večer nenaplněných očekávání s Kodaline

KODALINE
LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA
20. 2. 2016

Nikdo si netroufá popírat, že Kodaline mají už od své první desky slušně našlápnuto. Jejich nostalgický indie pop lahodí rádiím i uším všech čerstvě zamilovaných nebo odmilovaných. Zkrátka těm, co se rádi za zvonění příjemné melodie v klidném tempu dojmou, protože svižnějšími tracky Kodaline ve větší míře nedisponují.

FOTOREPORT: Kodaline přivezli do Prahy kus Irska. A Lucernu naplnili k prasknutí

To ještě ale automaticky neznamenalo, že jejich koncert bude taková nuda. Pro milovníky klavírních partů bylo možná první překvapení, že na pódiu si hoši vystačili jen s klávesami, opravdový klavír by ale nedostatek autenticity nezachránil. O instrumentálních pasážích se dá říct, že byly odehrané řemeslně naprosto v pořádku a intro k songu Lost v podstatě platí za hudební vrchol večera. Ačkoli kluci nešetřili hity a s High Hopes se vytasili v prvních dvaceti minutách, fanoušci zůstavali stoicky klidní až na pár zaječení a odříkávání si textů pod fousy. Na povel taky odzpívali skoro celou All I Want, aby se neřeklo. Žádné šílenství ale Kodaline ve svých stoupencích rozhodně nevyvolali.

Statický projev kapely se snažil svými výkřiky "Prague!" uprostřed písní rozvířit zpěvák Steve Garrigan. Celý večer působil dojmem dobráka, co to zkrátka myslí dobře, ve výsledku ale k jeho smůle právě on hru kapele často kazil. Když se snažil vyzpívat výšky, hlas mu buďto přeskočil nebo ulítl do špatné tóniny. A především to platilo, když se zoufale snažil napodobit hlasovou polohu a styl Kings Of Leon - až člověk váhal, jestli by mu někdo neměl říct, že inspirovat se nerovná se deklamovat.

Je tak otázka na fanoušky, jestli si vystačí se slabší kopírkou indie rockových velikánů s nedostatkem vlastní invence, kterou tenhle žánr zatraceně potřebuje. Ke štěstí Kodaline se takových lidí najde stále dost a možná se tak splní jejich stadionový sen. Třeba pak i vytáhnou na pódium nějakou slečnu nebo obohatí svou show o nějakou zajímavou projekci z irského venkova, aby podtrhli milou atmosféru jejich hudebního dýchánku.

Ne, vážně. Hudba Kodaline je milá, ne úplně prostá, leckdy chytlavá a určitě je dost slabších věcí, co se dají poslouchat. Ale až půjdete na jejich koncert, moc od něj nečekejte.

text: Alena Bílková, foto: Michaela Hermína