Martin Harich interview: Miluji cesty po Evropě za buskingem. Ve Švýcarsku jsme hráli i přes zákaz

Martine, jak sis užil léto?
Užil jsem si ho dost, uvolnil jsem se, koncertoval jsem v Čechách, ale i doma - na Slovensku. Trávil jsem ho většinou v autě, protože povolání novodobého muzikanta je šofér. Mně to nevadí, miluju řízení.

Jsi hodně akční a rád cestuješ, co ti to dává?
Inspiraci, motivaci, je to moje vnitřní jiskra v rámci všeho, co dělám. Nyní cestuju méně, bylo hodně práce, připravovali jsme nové EP - Pátram. Teď už je to volnější a chystám zase jeden šílený výlet, bude to pravděpodobné s tím, že tam nahraji další videoklip. Jedeme za dobrodružstvím do Afriky, do Tanzanie přes Addis Ababa, odtuď do Mumbai (indická metropole), pak do Bangkoku a do Dubaje a nakonec do Milána. Strašně moc míst za jeden měsíc. Když cestuji, mám takovou filozofii, že rád vyhledávám místa, o kterých se moc nemluví, z nich vznikají pěkné věci, často natočím video, které pak použiji do klipu. Můžu tak lidem ukázat pěkné místo, o kterém se neví, a z toho mám husí kůži. 

S kým obvykle cestuješ?
Myslím si, že by člověk měl cestovat sám, nebo s člověkem, kterému věří. Takže buď jedu sám, nebo s přítelkyní, málokdy ve "smečce". Když jedeme ve skupince, vyjíždíme za buskingem po Evropě. Baví mě to, protože člověk na ulici začíná jakoby od nuly. Musíš lidi nově zaujmout. To miluju. I když je to na hlavu, protože většina muzikantů začíná buskingem a jde na velká pódia. Já to mám přesně obráceně. Často jezdívám s Thomem Artwayem, projeli jsme skoro celou Evropu. 

VIDEOROZHOVOR: Martin Harich: Už vím, že dobrá hudba nemusí být jen hustá a mastná

Kde bylo nejlepší publikum?
Bavilo mě Švýcarsko, protože tam je busking zakázaný, bylo to velké vzrůšo, lidi vůbec nechápali, když jsme začali hrát. Oni se z toho tak těšili, zahráli jsme dva takty a najednou jich tam bylo 100. Nejhorší je, když začne pršet. Jednou se nám stalo ve Švýcarsku, že začalo strašně sněžit, tak jsme to posunuli pod velkou klembu, na začátku to vypadalo, že to bude největší průser, ale nakonec se z toho stala jedna z nejhezčích vzpomínek. Lidi si o to více vážili, že jsme hráli i v tomto počasí.

Vnímáš rozdíl mezi českým a slovenským publikem?
Ano, vnímám. Nedá se to samozřejmě škatulkovat podle národa, ale tak celkově vnímám, že Slováci vnímají hudbu o něco více jako zdroj zábavy, zatím o vás platí "Co Čech, to muzikant". Mám jemný pocit, že máte častější chuť proniknout do hloubky v tom, co posloucháte. Nevím, co je lepší, ale oba pocity mě baví.

vložte odkaz, text nemažte

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Jednou jsme hráli v tramvaji v Bratislavě v takovém tom kroužku, kde se to otáčí. Jednalo se o "párty električku". Bylo to dost funny. Nebo jsem hrál na vodě. Pódium bylo obrovská plovoucí plocha na vodě, musel jsem se kontrolovat, abych se moc nehýbal a my se nepřevrhli. Nebo v různých nadmořských výškách u klipu Kde bolo, tam bolo, kde jsme hráli v chatce ve 2 000 m.n.m.

BYL JSEM VYHOŘELÝ, POMOHLA MI POUŤ

Před dvěma lety jsi absolvoval pouť do Santiaga de Compostelo, takzvanou Svatojakubskou cestu, co tě k tomu vedlo?
Tehdy jsem se ocitl se na křižovatce v rámci hudby, byl jsem vyhořelý, měl trable s přítelkyní, nevěděl jsem, jak se mám dále rozhodnout. Až jsem měl tendenci "upadnout do něčeho zlýho", tak jsem si koupil letenky a vydal se na cestu. V té době mi bylo 18 let, ušel jsem 700 km za měsíc. Denně jsem ušel 35 km a hlavní bylo si nesednout, to se pak člověk horko těžko zvedal. Nejvíc jsem si užil střední - pouštní etapu, kde bylo neskutečné ticho. Přesně před dvěma lety jsem se vrátil a teď mi Facebook ukazuje takové ty vzpomínky, co jsem dělal před pár lety. Tak mě z toho až mrazí. Dostal jsem se do takové fáze, že jsem si sám sobě vyprávěl anglické vtipy, strašně jsem se bavil ještě před samotnou pointou. Člověk, když kráčí a nezabývá se věcmi z normálního života, si začíná všímat obyčejných věcí okolo sebe a těší se z nich. Jinak by jich nevšiml a neužil si je.

Na této cestě jsem pátral, to mě inspirovalo ve skládání, které se odrazilo na mém EP Pátrám, které vyšlo v těchto dnech. Je ve dvou verzích obalu. Eko obal je eko proto, že je ekologický a ekonomický. Jedná se o recyklovaný obal. Myslel jsem také na fanoušky - studenty, aby bylo pro ně dostupnější a mohli si ho poslechnout.

Chytnu se názvu desky a písně Pátram, ještě stále pátráš, nebo už jsi našel, co jsi hledal?
Člověk pátrá celý život, v tu dobu jsem pátral intenzivně asi na 300 %. Teď pátram s o něco větším nadhledem. To je celé. Nestydím se za to. Myslím, že pátrat je přirozené. Pátrat s nadhledem je ale nejlepší v pokoji, pohodě a v klidu, takže moje nová deska je přesně v takovéto atmosféře. 

Jak vznikalo toto EP?
Titulní skladba Kde bolo, tam bolo vznikla, jak jsem se vrátil. Celé EP se skládá ze singlů, protože jsem chtěl počkat na okamžik, aby každá ze skladeb vyšla samostatně. Teď měl premiéru klip Pátrám. Zajímavé je možná tím, že jsem si ho komplet nahrál ve svém pokoji, pracoval jsem na něm tři roky, i když je na něm jenom pět písní, ale chtěl jsem, aby určitým způsobem dozrály. Je to velmi pokojné a intimní album, možná na večerní poslech. Postupně jsem to nahrával, dával jsem jim čas a dodělával je. Samozřejmě jsem už zahájil práci na novém albu.

MÁM MATERIÁLU NA TŘI ALBA DOPŘEDU

Proč se rozhodl vydat EP? a ne kompletní CD?
Ti, co mě znají, ví, že hodně píšu a že bych mohl písničky rozdávat. Mám materiálu na tři alba dopředu. Akorát jsem cítil, že tyto písničky patří k sobě a že musí být spolu na jednom albu, že mají podobnou atmosféru. Jedná se o tichou, pokojnou, pomalou desku, kdyby na ní bylo 17 věcí, nikdo to nevydrží poslouchat. Nechtěl jsem, aby to byla smutná deska. Pět mi přijde jako fajn počet. Další deska bude mít více písní. Radši vydám desku za pět let, jen ať je plnohodnotná.

Jaké máš první reakce po vydání?
Strašně pěkné, je to velmi intimní deska, podle mě si k ní člověk musí najít cestu a možná se neshoduje s tím, za co mě lidé mají... Podle všech jsem typ alá Justin Bieber. Hodně lidí mi říkalo, že to nemám vydávat, že mi to lidi neuvěří, ale proč bych to měl odkládat, když to tak cítím právě teď. Za těmi věcmi si stojím.

Za měsíc jedeš turné s Pavlem Calltou a Jakubem Děkanem, na co se můžeme těšit?
Samozřejmě se těším, turné bude určitě k nové desce. Bude to moje první klubové turné. Uvidíme, jak to dopadne. Možná něco zanotujeme společně, ale zatím to v plánu není.

Nyní učinkuješ v pořadu Tvoje tvár znie povedome (v Česku známe z TV obrazovek show stejného formátu Tvoje tvář má známý hlas, pozn. red), jaká byla tvá reakce, když ti přišla nabídka? Jaké byly přípravy a natáčení, bavilo tě? Koukal jsi na předchozí českou nebo slovenskou řadu?
Byl jsem velmi rád, že můžu být na nějakou dobu na Slovensku, protože mám hodně aktivit v Čechách. Přiznám se, že jsem tuto show předtím vůbec nesledoval. Celkově sleduju telku minimálně. Většinou u nás běží jen Óčko - místo rádia. Ale o to větší překvapení bylo, když jsem do toho vstoupil. Samozřejmě příjemné. (úsměv)

Prošel jsi už řadou soutěží, jsi soutěživý typ? Šel bys do taneční soutěže?
Ani ne. Chtěl jsem se jich zúčastnit a nabývat zkušeností. Rád experimentuji. Byl jsem na nějakém konkurzu pro taneční soutěže, ale jak mě viděli, tak si řekli, že jsem asi beznadějný případ. (smích)

Muzikál tě neláká?
Jeden už mám za sebou a příští rok mě jeden na území České republiky čeká, ale momentálně o tom nemohu mluvit, jinak mě zbijí. Jsi první, kdo to ví. Dostal jsem hlavní roli.

Jak vzpomínáš na Superstar? 
Bylo to pro mě velké, celý život se mi změnil, zrychlil, začal se mi plnit sen. Byli jsme silný ročník, ostatní hodně dělají hudbu, jen ne mainstreamově. Kolikrát přemýšlím, co by se stalo, kdybych tam nešel, asi by to šlo celé pomaleji. Moje hudební kariéra je otočená. Je to ale pořád o udupávání cestičky, kterou si šlapu a doteď vyšlapávám. To je něco, co nejde oklamat, přeskočit ani urychlit žádnou soutěží. 

Jak vzpomínáš na britský X Factor?
To bylo stejné, jen stokrát větší. Neskončilo to pro mě happy endem, postoupil jsem se do klučicí TOP 16 a soutěž nabrala takové grády, že začali řešit smlouvy, tím jsem se předtím ani nezabýval, protože jsem nepředpokládal, že se tak daleko dostanu. Jenže jsem měl smlouvy s firmami v ČR a SR, které by byly asi poté v rozporu s britskými pravidly. Pro jistotu mě proto ze soutěže odstranili. Rok práce navíc. Nikdo ta vystoupení bohužel neviděl, to je škoda... Ale velmi mi to pomohlo vnitřně... Myslím tím, že mi to dodalo novou energii a hlavně pocit, že i tady by to šlo. S tím se teď dobře pokračuje na naše československá pódia. Samozřejmě, že po setkání s panem Cowellem jsem chvilku váhal, zda jít s hudbou ven, nebo zůstat tu. Nakonec však zvítězilo srdce a také - co mě rodiče učili odmala - že někdy méně je více. Pro tuto chvíli jsem dal přednost variantě zůstat tu a pokračuji ve slovenštině.

BLOG: Martin Harich píše o britském X Factoru i o tom, proč neodvysílali jeho vystoupení

Co bys rád dokázal ve svém životě?
Podařilo se mi splnit sen, odmala jsem měl sen psát písničky, živit se tím, to se mi splnilo už v patnácti. Poté jsem se proto dostal do fáze pátrání. Teď chci utvrzovat, co jsem vybudoval a dělat to stále lépe. A lidem, kteří při mně stáli, se za to odvděčovat. Chci dělat lepší písničky a lepší hudbu, stále nějakým způsobem na celém výsledku pracovat.

Co bys vzkázal svým fanouškům?
Chtěl bych poděkovat za to, že i v dnešní době obrovského importu zůstavají věrní své domácí hudbě. 

Termíny turné:
19.10. - Plzeň
21.10. - Nový Jičín
27. 10. - Praha
28.10. - Rychnov Nad Kněžnou
11.11. - Svitavy
12.11. - Lanškroun
16.11. - Ostrava
18.11. - Brno
19.11. - Sedlčany
25.11. - Jihlava
26.11. - Děčín
2.12. - České Budějovice
3.12. - Jablonec nad Nisou
9.12. - Klatovy
10.12. - Kutná Hora

text: Hana Bukáčková, foto: Lucie Levá

Témata: Martin Harich, SuperStar, X Factor, Tvoje tvár znie povedome, Tvoje tvář má známý hlas