Matej Benko: Projekt Planety s českými hvězdami je pro děti i dospělé

Posuďte sami - na Benkově desce například Slunce zpívá právě Richard Müller, Merkur je Michael Kocáb, Venuše Klára Vytisková, Země Markéta Foukalová, Měsíc Ondřej Ruml, Mars Xavier Baumaxa, Jupiter Radek Pastrňák, Saturn Milan Cimfe, Kometa Yvonne Sanchez, Uran si střihnul sám Benko, na Neptun si zahrál Oto Klempíř a trpasličí planetu Pluto nazpíval Dan Bárta. Co k tomu říká Benko, který projekt vymyslel a napsal všechny písně i s texty? "Uvědomil jsem si, že tady mnoho let hraju s různými známými zpěváky i muzikanty, tak jsem tak trochu využil možnot, že těm lidem můžu zavolat," uvedl.

RECENZE: Český kalendář aneb balady pro všechny roční nálady

Takže jsi skutečně znal všechny ty hvězdy spolupracující na tvé desce?
Ano, neznal jsem jenom Radka Pastrňáka, který reagoval na telefon a poslech dema. Ale už věděl, jací lidé mi tam budou hrát, takže měl určité reference. A ve studiu jsme pak prožili krásné odpoledne plné debat a piva.

Jak vlastně vzniká takový projekt?
Za pět dní jsme natočili muziku,  a pak chodili postupně zpěváci. ve studiu Sono bylo chvílemi rušno.

Vybíral jsi interprety ke konkrétním písním?
Nechtěl jsem mít za každou cenu co nejvíce nejznámějších jmen. Šlo mi o to, aby to všichni dělali s nadšením. Nikdo do toho nešel z komerčních důvodů. Něco bylo dané, věděl jsem, že chci Kocába jako Merkura a Bártu jako Pluta. Pak jsem věděl, že chci oslovit Richarda Müllera, ten ale zpočátku odmítl. Ale pak mi během našeho turné řekl, že je mu to líto a  že by na Planetách rád byl. Tak na něho zbylo Slunce, což byla zpočátku instrumentálka. Upozornil jsem ho, že Slunce je hvězda a kdo je tady větší hvězda než on. Na to kývl.

Byla s někým velká práce?
Někteří lidé se s tím projektem neztotožnili a odmítli. Michael Kocáb mi dal zajímavé ultimátum, že bych byl blbec, kdybych nějakou píseň nenazpíval sám, když je to pro mé děti, a že pokud tak neučiním, nenazpívá také nic. Tak jsem nakonec vzal Uran, který měl původně nazpívat Vojta Dyk, ale měl časový problém.

Ztotožnily se hned hudební hvězdy s přidělenými planetami?
Někteří měli připomínky. Xavier Baumaxa měl být Neptun, ale prohlásil, že to musí zpívat Klempíř, a vzal si Mars. Při tom mě upozornil na můj původní text o opilosti Marsu soutěžícího o bednu červeného vína, že podobné téma má už Jan Neruda v Písních kosmických. Michaelu Kocábovi se zase ten projekt zdál moc měkký. Prohlásil, že z kompozice mám jedničku, ale z progresivity trojku.

RECENZE: Ondřej Ruml vrací dnové Ježka, Voskovce a Wericha

Deska je celá autorsky tvoje?
Ano, hudba, texty i aranžmá. Původně jsme chtěl oslovit textaře, tohle je můj první pokus. Ale nebylo jednoduché najít někoho, kdo by se pro ten projekt nadchnul. Nakonec jsme si ke dvěma písničkám napsal slova sám a ukázal jsem je Gábině Osvaldové, která také byla jedním z oslovených textařů. Řekla mi, že se nemám ničeho obávat, protože nejlíp vím, co chci o vesmíru říct. Nechtěl jsem udělat klavírní desku, Planety jsme psal s kytarou, aby byly hudebně přímočařejší a aby mě pianistické schopnosti nesváděly k nějakým složitým kompozicím.

Takže posluchači mají čekat něco jiného než hraje Matej Benko Quintet...
Primárně jsem jazzový muzikant, ale v posledních letech jsem začal vystrkovat i růžky jinam. Začalo mě bavit, když hudba neslouží jen sama sobě, ale je na něco navázaná, A po třicítce jsem začal vnímat, o čem se zpívá, předtím jsem texty nevnímal. Až když jsem začal doprovázet různé zpěváky, naučil jsem se poslouchat i texty. Zabývám se muzikou už léta a teď měl chuť napsat něco svého. Moje tři děti už hudbu vnímají, baví se o ní se mnou a já do nich tlačím své oblíbené téma, kterým je vesmír.

Ale Planety nejsou deskou pro děti...
No, původně to měla bý deska pro děti, které jsou hodně vnímavé. Spousta podobných počinů jde tak infantilně vstříc dětem. Tak jsme si řekl, že nebudu brát na děti žádné ohledy a udělám to jako pro dospělé. Mým primárním zájmem bylo napsat něco o vesmíru a planetách a vzbudit v dětech zájem o tohle téma. Zároveň jsem chtěl, aby ta muzika byla i pro dospělé, protože ti musí poslouchat to, co poslouchají jejich děti. Takže je to deska pro všechny, kdo mají rádi vkusnou muziku.

Necítil jsi se tedy svázaný tím, že píšete hudbu a texty pro děti?
Vůbec. Texty jsou polopatické, děti jim rozumět budou  a v muzice se neopakují dětské refrény nebo citoslovce. Nijak jsme nekalkuloval. Psal jsme tak, abych byl spokojený já i interpreti. Myslím, že si to najde posluchače mezi malými i mezi velkými.

Je to jen vydavatelský počin, nebo se můžeme těšit i na nějaké koncerty?
To je samozřejmě organizačně velmi náročné. Zatím dáváme dohromady křest, na kterém by se 20. ledna příštího roku měla objevit většina interpretů z desky. Místo zatím hledáme. Nemám organizační tým, dělal jsem to všechno sám a poučil jsem se, že na podobné projekty potřebuju někoho, na koho přesunu část práce. Měl jsem pak bezesné noci a krize, kdy jsem si myslel, že to odpískám. Ale proti tomu nekompromisně zakročila moje manželka Karolína, které jsem za to nesmírně vděčný.

Proč sis vybral právě téma vesmíru?
Je to fascinující, od malička mě to zajímalo. Na Planetách není astrologický pohled, řekl jsem si, že by každá planeta o sobě mohla něco říct. Ale nic edukativního, prostě jak to cítím já. Třeba že Merkur pláče, že je moc blízko Slunce a nemá žádný měsíc, takže je osamělý. Neptun je zase sklerotik, Pluto vysvětlí, proč byl degradován na trpasličí planetu a podobně.

Roman Jireš, foto: Warner Music