Merle Haggard - zločinec, kterému hudba zachránila zadek

Smrt si říká rock'n'roll (239.) - Merle Haggard

Autor téměř osmdesáti alb byl držitelem mnoha amerických i mezinárodních ocenění, třikrát získal Grammy a čtyřikrát dosáhl na platinovou desku. Osmatřicet jeho písní se dostalo na první příčku hlavních amerických hitparád. Mnohé z nich znají i tuzemští příznivci kapel jako Rangers, Greenhorns a Fešáci nebo Petra Spáleného. K nejslavnějším hitům patří Okie From Muskogee (Já tajně cvičím), Mamma Tried (Mámo, nevím sám), Sing Me Back Home (Cítím ten kouř), Billy Overcame His Size (Billy špunt) nebo Irma Jackson (Motel Nonstop).

Hudební nebe se opět rozrostlo, odešli Merle Haggard a Leon Haywood

ZA HRANOU ZÁKONA

Se svou skupinou The Strangers pomáhal Haggard vytvořit svébytný countryový styl zvaný Bakersfield sound. Ten se vyznačoval syrovým kytarovým zvukem, který vznikl jako protiklad zpěvných melodií nažehlené nashvillské country. Do doby, než byl v roce 1994 uveden do americké Countryové dvorany slávy, prožil složitý životní příběh, v němž se často pohyboval za hranou zákona. Provázela ho pověst nezvladatelného děcka, už jako teenager za různé prohřešky proti zákonu, včetně krádeží, poznal prostředí polepšovny. O moc lepší to nebylo ani v dospělosti. V letech 1957 až 1960 byl za pokus o loupež ve vězení, dokonce jako psanec na vlastní kůži zažil proslulý San Quentin. "Nejstrašidelnější zážitek mého života," vzpomínal později na vězení.

Typický zvuk Haggardovy elektrické kytary Fender Telecaster byl v protikladu proti uhlazeným zpěvákům country, kteří ovládali rozhlasové stanice. Přesto se mu podařilo prorazit do hitparád, stejně jako jeho spřízněným duším Johnny Cashovi nebo Willie Nelsonovi, s nímž natočil roku 1983 úspěšné album Pancho & Lefty a loni volné pokračování Django & Jimmie. To také pokořilo špičku hitparády a oba umělci na prahu osmdesátky vzbudili pozornost "marihuanovým" videoklipem It's All Going To Pot.

Andrew Wood - ten, jehož smrt spojila Soundgarden s Pearl Jam

"Když jsem začal nahrávat s Merlem, zamiloval jsme se do jeho zpěvu tak, že jsem při jeho polsechu zapomínal na okolí," vzpomínal Nelson. Haggardovy písně přitahovaly pozornost i dalších hudebníků. Přezpívali je The Everly Brothers, Byrds, Joan Baez nebo Dean Martin.

ZACHRÁNĚNÝ ZADEK

Merle Haggard Ronald se narodil v chudé rodině, která se stala jednou z obětí velké hospodářské krize, 6. dubna 1937. Jeho otec zemřel na krvácení do mozku v roce 1945, což hluboce ovlivnilo Haggarda během po zbytek života. Rodina žila v přestavěném vagónu. Bratr Lowell mu dal svoji použitou kytaru jako dárek, když mu bylo 12 let. Haggard se stal typickým samoukem. Když mu bylo 14, utekl do Texasu se svým přítelem Bobem Teaguem. Cestovali nákladními vlaky a stopem v celém státě. Později Haggard pracoval v různých dělnických profesích. Poprvé vystoupil jako mladý hudebník v baru za honorář pět dolarů a volnou konzumaci piva. Nadále však za různé prohřešky končil v nápravných zařízeních. Nakonec se rozhodl pro hudební kariéru.

Zatímco pracoval jako zemědělský dělník nebo na ropných polích, hrál po nocích v nočních klubech. Sužován finančními problémy byl v roce 1957 zatčen krátce poté, co se pokusil vyloupit motorest. Byl poslán do vězení v Bakersfieldu a později po pokusu o útěk převezen do San Quentinu. Zde měl zpočátku problémy, zejména když zjistil, že jeho žena čeká dítě s jiným mužem. Vše k lepšímu obrátilo až jeho působení ve vězeňské country skupině. Podmínečně propuštěn ze San Quentinu bylv roce 1960. O dvanáct let později, když se stal Haggard zavedenou country hvězdou, mu tehdejší guvernér Kalifornie Ronald Reagan udělil generální pardon.

Úspěšnému muzikantovi se tolik nedařilo v rodinném životě. Haggard byl pětkrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Leona Hobbs v letech 1956 až 1964. V roce 1965 se oženil se zpěvačkou Bonnie Owens, v roce 1978 si vzal Leonu Williams, rozvedli se v roce 1983. V roce 1985 se oženil s Debbie Parret, manželství vydrželo do roku 1991. Svou pátou ženou, Theresu Ann Lane, si vzal 11. září 1993. Celkem měl Haggard šest přiznaných dětí. Za hlavní zlom svého života považoval okamžik, kdy byl v roce 1958 ve vězení svědkem koncertu Johnnyho Cashe. "Kdyby mi hudba nezachránila zadek, stal bych se doživotním zločincem," uvedl v jednom dokumentárním filmu.

Roman Jireš