Monika Načeva a Michal Pavlíček: Deska Na svahu je důsledkem našeho společného zajiskření

Nová deska Na svahu vychází k příležitosti Vašich 50. narozenin. Podle čeho jste vybírala skladby na album
Monika Načeva: Celé to vzniklo tak, že jsme spolu s Michalem Pavlíčkem jezdili ve dvou s akustickou kytarou a hráli na zajímavých místech, jako jsou například kostely nebo divadla, které jsme si vybírali. Sestavili jsme repertoár z desek Možnosti tu sou…, která byla naše první, Mami, kterou jsme dělali také společně, a z Nebe je rudý. Napadlo mě, že bychom to mohli ještě něčím "rozsvítit", třeba smyčci. Ke spolupráci jsme tedy přizvali Pavel Bořkovec Quartet. Texty písní jsou zhudebněné básně od Jáchyma Topola, o kterých si myslím, že jsou nadčasové, stále fungují a v ještě trochu jiném podání mohou oslovit třeba úplně nové lidi, kteří neznají ani nás, ani ty básně.

Monika Načeva, jak ji neznáte: experimentálně i akusticky

Je některé z alb, ke kterému máte obzvláště silné pouto nebo nějakou osobnější vazbu?
Monika Načeva: Jsou to takové písně, které jsme tehdy dělali s Michalem dohromady. Na desce Možnosti tu sou…, to bylo v roce 1994, jsme se setkali a začali spolupracovat. Poté jsme měli pauzu a pak vznikla deska Mami. Písně jsou tedy především hlavně z těchto dvou alb.

SMYČCE OTEVŘELY ROMANTIČTĚJŠÍ ČÁST

Na albu se podílel Michal Pavlíček a Quartet Pavla Bořkovce. Jak tato spolupráce vznikla a proč jste se rozhodla oslovit právě tyto umělce?
Monika Načeva: Mám takový pocit, že Quartet povznesl skladby výš a myslím si, že i básně dostaly najednou další rozměr, že se smyčci více otevřela ta romantická, lyrická část, protože Jáchym Topol je hodně syrový, ale zároveň i romantik. Má v sobě prostě duši básníka, takže to tím ještě víc "vylezlo".

Album je tedy kompletně akustické...
Michal Pavlíček: Je to čistý, přírodní, syrový zvuk a k albu je důležité říci, že to je záznam z nahrávacího studia, který jsme ale točili živě. Nejsou v tom žádné editace v tom smyslu, že jsme nevyužívali žádného playbackování atd. Jsou to opravdu naprosto živě sejmuté písničky.

vložte odkaz, text nemažte

Jak se vám album nahrávalo a jak spolupráci hodnotíte?
Michal Pavlíček: Nahrávalo se krásně, protože člověk nebyl zahlcen těmi digitálními možnostmi. Byla to vlastně pro mě nejpříjemnější deska - žádná machinace v nahrávacích systémech, kde se dá opravit cokoliv a ty možnosti jsou nekonečný a člověk si může natočit 50 sól na playback a dělat cokoliv. V tomhle smyslu to byla tedy nejpříjemnější deska, co jsem kdy točil, i díky tomu, že to muzikantské jiskření mezi námi bylo nádherné. Je to takový návrat k těm kořenům, kdy se ty muzikanti postaví ve studiu a opravdu hrají a je to hotové. Není v tom žádný postprodukční kalkul.

Monika Načeva: Ještě bych chtěla říct takový dodatek. Ve studiu Karlín jsme stáli opravdu do kruhu, akorát jsem byla v takový "bedýnce", abych neměla přeslechy. Viděli jsme na sebe a celé to bylo příjemné.

Michal Pavlíček: De facto jsme po nahrávání vybrali z těch celkových nahrávek tu, co se nejvíce povedla. Byla to taková blesková akce. Odehráli jsme turné, které nás bavilo a zároveň nás vzáejmně "nabilo". Hned potom jsme se rozhodli, že uděláme desku. Objednali jsme studio a do čtrnácti dnů byla hotová, což je fantastické. Vlastně to studio byl takový poslední koncert celého turné. (smích)

Monika Načeva: Protože jsme se propojili - vlastně jsme na těch živých hraních udělali tvar každé písně a to živé, co jsme v sobě měli, co jsme si přivezli, jsme v tom studiu zúročili.

Michal Pavlíček: Každou věc jsme nahrávali tak třikrát čtyřikrát a vybrala se ta, co se nejvíce povedla. Většinou to byla ta třetí. Ty první dvě byly takové "zahřívací", kde jsme trošku hledali komunikaci, než se to všechno sladilo, a nejvíce fungovala většinou ta třetí.

MINIMALISMUS MĚ HODNĚ ZAJÍMÁ

Kdo z umělců má na nových aranžích písní největší podíl?
Michal Pavlíček: Já si myslím že je to třístranná spolupráce, kde má velkou inovaci skladeb na svědomí Quartet - Matěj Kroupa a Alexey Aslamas, kteří udělali pro kvartet srdce aranží těch písniček, a my s Monikou - to je prostě kytara a zpěv, který už spolu máme sehraný.

Monika Načeva: My dva jsme vlastně takové hluboké kořeny a oni jsou ty větve. Přišli a museli se podhrabat k těm kořenům, aby pochopili základ a skladby mohly vyrůst. Je to jako takový strom.

Načeva zhudebnila básně dekadence

Moniko, v minulosti jste si jako zpěvačka prošla žánry od klasického rocku přes elektronickou taneční hudbu či jiné experimenty. Dá-li se to takto říci, v jakém stylu se cítíte, nebo jste se cítila, nejlépe?
Monika Načeva: Já nejsem zaměřená na styly. Mě styly absolutně nezajímají. Mám velký rozsah, co se týče muziky, co se mi líbí a co poslouchám, a nikdy jsem styly neřešila. Ale je pravda, že mám v sobě takové dvě polohy - jedna je přírodní, hodně citlivá a emocionální, kterou mám spojenou s Michalem a celou mojí muzikantskou érou, a pak mám druhou - drsnější, provokativnější, takovou, že se mi chce trošku "šťourat" do lidí za to, že "zlobíme", a to si tak nějak spořádávám v té elektronice. Baví mě poslouchat i elektronickou muziku a objevovat v ní nové věci a co je vůbec možné s tím vším dělat. Myslím si, že mě to zavedlo k velkému minimalismu. Minimalismus mě zajímá hodně.

Michal Pavlíček: Monika nepodlehla žádným lákadlům mainstreamu. Ona má svoji hlavu a v tom je právě výjímečná a má jeden velký dar - ví, že muzikantské sdělení musí být hodně propojené s tím myšlenkovým. Ona se vždy obklopila básněmi např. Topola a dokáže se ztotožnit s textem, že jí to člověk věří, jako kdyby jí to šlo z duše, a to je hrozně důležité - umí se postarat i o vyznění obsahové. Najde si svůj svět a je schopna ho tímto způsobem rozkrýt.

Monika Načeva: Myslím si, že to je právě v mé práci to nejdůležitější. Tím vždy musím začít, aby to mělo ten správný význam, a technika zpěvu je až potom.

Michal Pavlíček: Technika zpěvu není vůbec u Moniky podstatná, ale ona jí má. Má svůj nádherný a silný projev.

Monika Načeva: Já neumím noty, neumím na nic hrát, já to prostě nějak cítím a co se týče melodií vokálu, pokud mi ho někdo nepřednese, jako např. Michal, a nenavede mě na tu cestu, musím to v tom nějak slyšet. Každé slovo té básně už má nějakou melodii, proto jsou mé vlastní jednodušší. Raději ale zůstanu u té jednoduchosti, než se pouštět do nějakých složitostí.

Křest alba proběhne v rámci pražského festivalu United Islands of Prague (festival proběhl poslední červnový víkend, pozn. red). Jak vznikla myšlenka pokřtít CD na festivalu?
Monika Načeva: Náš nápad hrát s Quartetem byl hlavně o živých vystoupeních. Natočit desku jsem v plánu vůbec neměla, dokud s tímto nápadem nepřišel Michal.

Michal Pavlíček: Monika tu desku dostane de facto jako dárek ke svým kulatinám. Její nahrání je důsledkem toho našeho společného "zajiskření", které jsme měli teď na turné a rychle jsme se do toho rozhoupali. Deska by určitě spatřila světlo světa, i kdyby to nebylo k narozeninám, ale je to o to příjemnější, když to dostane jako takový dáreček.

Monika Načeva: Měli jsme miniturné po republice, ale v Praze jsme ještě nehráli. Prahu jsme si nechávali schovanou a najednou do toho přišel festival United Islands. Hrát na Kampě v tom krásným parčíku není vůbec špatné a náhodou se sešel i ten termín, kdy mám narozeniny, a všechno byla taková náhoda, že jsem si říkala, že to tak má být.

V PROPOJENÍ BUDEME POKRAČOVAT

Mimo jiné jste členkou několika divadelních souborů. Dá se obou aktivitám, tedy divadlu a muzice, věnovat naplno?
Monika Načeva: Já jsem nikdy nehrála v klasickém divadle, kde bych hrála nějakou hodně složitou roli s velkým množstvím textu. Vždy jsem vystupovala s autorskými divadly, jako herečka jsem začala v šestnácti. Dělala jsem i zkoušky na DAMU a chtěla jsem být herečka. Muziku jsem začala dělat až někdy v pětadvaceti letech, takže jsem nejdříve začala divadlem a měla jsem velké štěstí na potkávání lidí, kteří tehdy, ještě za bolševika, dělali zajímavá divadla. První bylo A studio Rubín, pak HaDivadlo v Brně, potom byla revoluce, přišel Sklep a teď spolupracuji s Vosto5 a v dětském divadle Minor. Samá dobrá divadla, mám spíše štěstí, ale beru to jako zábavu. Hudba je pro mě nejvíce.

Michal Pavlíček oslavil ve Foru Karlín šedesátku: byli u toho Bára Basiková, Michael Kocáb, Kamil Střihavka a další

Bude s touto novou deskou následovat nějaké další turné?
Michal Pavlíček: Určitě to tímto nekončí, protože nás to opravdu hodně "propojilo". Budeme pokračovat a plánujeme na příští rok další turné na jaře a třeba bychom mohli udělat i nějaký nový singl nebo klip.

 
Michal Pavlíček byl v dubnu na cenách Anděl uveden do Síně slávy. Foto: Petr Tibi

Na co se od vás fanoušci mohou těšit do budoucna?
Monika Načeva: Ráda bych pokračovala v tomto propojení, mám pocit, že nám to s Michalem nějak svědčí. Každému zvlášť i dohromady. Zároveň ještě připravuji nové elektronické skladby se slovenským producentem Karaoke Tundra a DJ-em Five na básně spisovatelky a  básnířky Sylvy Fischerové. Název bude podle její básně - Průvan v hlavě.

Michal Pavlíček: Já se chystám pokračovat s Monikou v tomto duchu. Zahrajeme si i občas sami, je to takové naše propojení, které máme rádi a zahrát si spolu je pro nás opravdu radost. Jinak celý podzim bude ve znamení Pražského výběru a nového CD. Příští rok bych ještě rád udělal novou Zemi vzdálenou pro Kamila Střihavku a do budoucna bych si chtěl natočit i sólovou desku.

text: Dominik Pavliš, foto: Lucie Levá, archiv

Témata: Monika Načeva, Michal Pavlíček, Pražský výběr, Pavel Bořkovec Quartet, Kamil Střihavka