TOP 5 nejzajímavějších songů Muse

Jeden z uměleckých vrcholů Muse je to tahle třináctiminutová kompozice, rozdělená na části Ouverture, Cross - Pollination a Redemption. Do podoby klasicistní symfonie Exogenesis schází jenom menuet - tenhle tanec ale nepatří k těm, které by trio tančilo, jakkoliv by bylo zajímavé si něco takového poslechnout a prohlédnout. Třináctiminutový opus se zrodil z myšlenky hlavy a srdce kapely Matta Bellamyho nahrát na desku patnáctiminutové sférické kytarové sólo, zkřížené s ideou vykašlat se na písničky a nahrát na celé album jedinou hodinovou plochu. "Ovlivnil nás Rachmaninov, Richard Strauss, Chopin, Pink Floyd a teorie o panspermii. Kromě toho jsme taky chtěli, aby nás konečně začali hrát na rádiu Classic FM," pravil Bellamy v jednom rozhovoru. Nakolik žertoval, posuďte sami. Podle autora tohoto žebříčku patří symfonie Exogenetická k tomu nejzajímavějšímu v jejich už tak zajímavé tvorbě.

Bliss (Origin Of Symmetry, 2001)
Dlouho předlouho měli Muse ve zvyku touhle písní končit svoje vystoupení. Od stropu se na zpocenou převalující se masu spustily balónky, světla zhasla - a přišel konec. Uvidíme a uslyšíme, jak to bude v Praze. Podle toho, co je k vidění na YouTube by to mohlo stát za to. Od klavírních arpeggií na začátku až po ukázku hlasového rozsahu pana Bellamyho. Pro škarohlídy a operní pěvce na tomto místě dopředu poznamenejme, že zatímco na desce se pohybuje v rozmezí od F3 po E5, naživo G5. Pro nás ostatní, jejichž vokální výkony jsou limitované písní Ovčáci čtveráci: je to rozsah značný. "Bliss mi připomíná všechny ty dětské pořady, které jsem vídal jako dítě, dobu, kdy jsem byl jednodušší... já a vůbec všechno," řekl Bellamy v rozhovoru. Co Bliss připomíná vám?

Unintended (Showbiz, 1999)
Poslední singl z debutového alba představuje v jejich tvorbě ojedinělou ukázku písně na nevyčerpatelné téma. On ji potká, ona se na něj podívá a je vymalováno. Aby nedošlo k omylu: Unintended není žádná velká selanka. Vypráví příběh muže, který pomalu, obezřetně a nedůvěřivě vylézá z těsné a svíravé ulity deprese a zklamání. A může za to Ona, ta, s níž chce zůstat do konce jejich životů a sdílet spolu dobré i zlé. Je to hezká a nadějeplná myšlenka, že se takové věci stávají i v našem za starou belu stojícím světě. A Muse poskytují doživotní záruku na to, že tohle věčné téma nemusí být nudná selanka ani zpocený oplodňovák, známý každému, kdo kdy navštívil vesnickou tancovačku.

Butterflies and Hurricanes (Absolution, 2004)
Motýlí efekt je když... vzdělanci prominou, pokusím se to vysvětlil jednoduše, jinak to neumím. V teorii chaosu existuje tvrzení o tom, že sebenepatrnější událost, například mávnutí křídel motýla, může na nepředpokladatelně vzdáleném místě způsobit hurikán. Výkřik, do kterého jeden člověk vloží svůj vztek z lásky, která skončila, může vyvolat lásku v někom, kdo ho zaslechne na druhém konci nekonečna. A právě tuhle znepokojivou a omamnou myšlenku se pokusil Matthew Bellamy vložit do posledního singlu z alba Absolution. Pokud tato skladba v O2 Areně zazní, bude moc zajímavé poslechnout si, jak se s písní Muse popasují poté, co z ní v Glastonbury stvořili mikrodrama, jakých zná rock málo. A mimochodem: to piano na začátku, to je Rachmaninov.

Survival (The 2nd Law, 2012)
Jestli Dominic Howard, Matthew Bellamy a Christopher Wolstenholme společně s Morganem Nichollsem, který je jejich stabilním spoluhráčem nezahrají Survival, stane se to nejspíš proto, že už tuhle píseň sami nemůžou slyšet. Tohle čtyři minuty a sedmnáct sekund dlouhé dílko, pocházející jako valná většina repertoáru z pera Matthewa Bellamyho, vešla ve známost především jako oficiální píseň letošní letní londýnské Olympiády a jako taková obletěla svět světelnou rychlostí. Pilotní singl z aktuální desky The 2nd Law (přečtěte si recenzi) by se ale při známém a mnohokrát dokázaném improvizačním umění téhle ostrovní "můzy" mohl naživo proměnit v zajímavý výlet do neznámých hudebních končin. A to je ze všech důvodů, proč na Muse 22. listopadu do O2 Areny zajít, nejspíš ten největší. {vypnoutlink:Pink}

text: Ondřej Fér