RECENZE: Anthrax ohýbají žánr, ale ne hřbet

Vydáno 04.04.2016 | autor: redakce

Anthrax nejsou nejvýraznější členové tzv. Big 4. Rozhodně však nejsou nejméně nápadití, o čemž přesvědčují i na aktuálním albu. To by sice mělo být určeno všem králům, vychutnají si ho ale pochopitelně i méně urození jedinci.

RECENZE: Anthrax ohýbají žánr, ale ne hřbet Anthrax ohýbají žánr, ale ne hřbet


Anthrax

For All Kings

Skladby:
Impaled, You Gotta Believe, Monster At The End, For All Kings, Breathing Lightning, Breathing Out, Suzerain, Evil Twin, Blood Eagle Wings, Defend/Avenge, All Of Them Thieves, This Battle Chose Us!, Zero Tolerance

13 trax / 59:32 min

Vydavatel: Mystic Production

Krátce po Megadeth se o slovo hlásí další člen "velké čtyřky". Někteří sice razí teorii o tom, že žádný takový spolek vlastně neexistuje, jelikož je pouze Metallica a pak všichni ostatní. Tuto polemiku ponechme stranou. Tím spíš, když na novinku od Hetfielda a spol. čekáme od roku 2008 a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by bylo moudré vsadit větší finanční obnos na to, že letos konečně nový materiál vydají. Zatím oprašují archiv, ze kterého teď vydají remasterovaná první dvě alba, a to i v luxusních boxech o několika discích.

Anthrax buráceli v Brně

Ale zpět k Anthrax. Poutavé intro, po kterém by ve filmu následovala epická bitva, se prolne s písní You Gotta Believe. Ta hned v úvodu naznačí, co bude následovat v dalších minutách. Skladba se rozjede velmi energicky, posléze zvolní, načež po krátkém intermezzu, jímž vás provede sólová kytara podbarvená bicími a basou, opět zrychluje a nakonec s vervou vypálí do cílové rovinky.

Pětice si pohrává nejen s melodiemi, ale i s tempem jednotlivých tracků. Kapela se netají tím, že novinka je oproti předchozímu počinu kolektivnějším dílem. Nelze tedy vyloučit, že písně jsou více přizpůsobeny frontmanovi i s ohledem na koncertní prezentaci. Ani Joey Belladonna, mimochodem opět skvělý, čas nezastaví a věčně pobíhat po scéně s indiánskou čelenkou na hlavě nelze. Celá deska tak je všechno možné, jenom ne předvídatelná.

Zatímco Slayer se k cíli snaží dobrat co nejkratší, byť občas nejbolestivější cestou, Megadeth soudě podle novinky Dystopia volí v minulosti už prošlapanou a osvědčenou trať. Anthrax ze všeho nejvíc připomínají turistu, který nikam nespěchá (Breathing Lightning). Ví, že na vrchol stejně dřív nebo později dojde (Evil Twin). Tudíž se nezdráhá nakouknout do všemožných odboček a zákoutí, aby byl výlet zajímavý především pro něj samotného (Blood Eagle Wings). Zároveň dokáže svátečním výletníkům doporučit nejschůdnější trasu vhodnou pro širší masy (Monster At The End, For All Kings, This Battle Chose Us!). Jako většina dobrodruhů tu a tam zabloudí. Přitom není na škodu použít mapu, využít zkratku a méně zajímavý úsek vynechat (All Of Them Thieves). Samozřejmě má v zásobě zkušenosti z předchozích výšlapů a plně si uvědomuje, že není nutné kompletně měnit strategii, která prokazatelně funguje za každých podmínek (You Gotta Believe, Suzerain, Defend/Avenge).

RECENZE: Megadeth změny v sestavě svědčí

Předchozí nahrávka party kolem Scotta Iana Worship Music byla hodnocena velmi lichotivě. Není důvod, proč by tomu tentokrát mělo být jinak. Ztrátou není ani absence Roba Caggiana, kterého vystřídal Jon Donais. Snad jenom ortodoxním "hrozičům" může pár poslechů trvat, než vstřebají, že některé skladby nejsou tak svižné jako úvodní singl Evil Twin. Pak zjistí, že duo Ian/Donais má kytary dostatečně nabroušené a dokáže s nimi i při nižších otáčkách vystříhat efektní obrazce.

BEST TRAX: You Gotta Believe, Evil Twin, Blood Eagle Wings
ZKUS TAKY: Armored Saint - Win Hands Down, Megadeth - Dystopia, Anvil - Anvil Is Anvil

Tomáš Rumler

3,50

čtenáři

hlasuj
zavřít