RECENZE: Avicii hraje s posluchačem pořád tu samou hru

Vydáno 12.10.2015 | autor: redakce

Švédský DJ Tim Bergling aka Avicii uhranul celý svět svými svěžími tanečními vypalovačkami, kterými smíchal sto a jeden žánr dohromady. Vznikla z toho komerčně jedna z nejúspěšnějších tanečních nahrávek roku 2013 True. Dva roky utekly a Avici přichází s nástupcem, který nese název Stories. Jak dopadl?

RECENZE: Avicii hraje s posluchačem pořád tu samou hru RECENZE: Avicii hraje s posluchačem pořád tu samou hru

AVICII
STORIES
Universal Music
14 trax / 55 min

Tracklist: Waiting For Love, Talk To Myself, Touch Me, Ten More Days, For A Better Day, Broken Arrows, True Believer, City Lights, Pure Grinding, Sunset Jesus, Can't Catch Me, Somewhere In Stockholm, Trouble, Gonna Love Ya

U tanečních desek a často všeobecně u DJů bývá problém, že se nedokážou vymanit ze svého zajetého a šlapajícího zvuku. Někdy stačí pár tónů a už víte, že se jedná o Davida Guettu nebo Armina van Buurena. Bohužel tohoto nešvaru se nezbavil ani Avicii. Hned na první poslech je jasné, že Stories svými nabušenými beaty neskoplo dva roky staré True z trůnu, ale veze se na stejné vlně. Pravda, i zpívající hvězdy mají hlas jako poznávací značku, ale taneční hudba v tomto směru později lehce sklouzává do monotónnosti a někdy i nudy.

TOP 6 videoklipů týdne (51.)

Album Stories mělo spíše dostat název True 2.0, protože zní jako sbírka pozapomenutých písniček, které Avicii vyhrabal ze svého šuplíku, pozval si několik hostů, aby mu nazpívali vokály, a bum, prásk, nová deska je na světě. Nutno ale podotknout, že ačkoli je to podruhé vylouhovaný sáček čaje, pořád nechutná špatně.

Nové písničky mají vždy klasické schéma: pomalý rozjezd, nástup líbivých vokálů, u kterých je úplně jedno, kdo to zpívá, a pak přijde melodie, která má posluchače dostat do varu s dominujícím klavírem. Takto se to zopakuje alespoň třikrát a je vystaráno. A přitom se nemůžete zbavit pocitu, že jste to už někde slyšeli. Píseň Talk To Myself v refrénu připomíná dávný hit Phila Collinse Can’t Stop Loving You a některé kousky jsou pokračovateli dřívějších Aviciiho hitů. Za následovníka letní pecky Wake Me Up se dá dozajista označit skladba Broken Arrows. Naštěstí písnička pořád umí chytit a stává se společně s Touch Me nejlepším kusem na desce.

Životnost takových desek prodlužuje přítomnost známých popových hvězd. Své by o tom mohl vyprávět David Guetta. Z počátku to vypadalo, že Avicii pro svoji novou práci získal opravdu zvučná a netradiční jména, ale bohužel to ve výsledku nějak vymizelo. Robbie Williams se se skladbou The Days ztratil na dříve vydaném EP, hlas Chrise Martina z Coldplay je v písni True Believer tak roboticky předělaný, že nejde ani poznat. Jon Bon Jovi a Billy Joe Armstrong z kapely Green Day nakonec ani vydáni nebyli. Jediný Wyclef Jean z toho vyšel hrdinsky a se ctí v reggae kousku Can't Catch Me.

To ale neznamená, že by deska byla hrozná, nebo dokonce neposlouchatelná. Songy jsou stále líbivé, ucho neobtěžují žádné šílené pazvuky jak z továrny a hodinový poslech rychle uteče. Ale slovo „podobnost“ nad Aviciim a deskou Stories stále hrozivě visí jako Damoklův meč. Podruhé mu to ještě projde, ale příště už prosíme něco nového.


BEST TRAX:
Talk To Myself, Touch Me, Broken Arrows
ZKUS TAKY: Avicii – True, David Guetta – Listen, Robin Schulz – Sugar

text: Tomáš Navrátil

 

3,00

čtenáři

hlasuj
zavřít