RECENZE: Celine Dion se na Encore un soir statečně vyrovnává se smrtí manžela

Celine Dion

Encore un soir

Skladby:
Plus qu'ailleurs, L'étoile, Ma faille, Encore un soir, Je nous veux, Les yeux au ciel, Si c'était à refaire, Ordinaire, Tu sauras, Toutes ces choses, Le bonheur en face, À la plus haute branche

12 trax / 45:12 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Sony Music

Angélil objevil Dion v jejích dvanácti letech, v roce 1981 jako třináctiletá vydala své první album. Když jí bylo osmnáct, jejich profesní vztah přerostl v lásku, přestože Angélil byl o pětadvacet let starší. Byl u jejích prvních úspěchů na frankofonním trhu, zažil s ní vítězství v Eurovizi i průlomové hity zpívané v angličtině, od roku 1994 byli manželé, přivedli na svět tři společné děti. Jeho odchod se proto na desce Encore un soir logicky promítnout musel. Kdo ale čekal slzavé údolí, spletl se - Dion se tu s jeho smrtí vyrovnává s noblesou a statečně.

Manželovi věnovala hlavně titulní píseň, kterou pro ni napsal legendární Jean-Jacques Goldman, producent jejího nejúspěšnějšího francouzsky zpívaného alba D'eux z roku 1995. Přeje si v ní, aby mohla se svou láskou strávit aspoň ještě jeden večer, zároveň se smiřuje s přirozeným plynutím času. Hudebně se pohybuje mezi šansonovým pojetím a silnou popovou melodií, což ostatně platí i o celé desce.

TRENDY NESLEDUJE, STAČÍ HLAS A CIT

Dion si znovu přizvala autory a producenty, s nimiž spolupracovala na svých minulých albech pro frankofonní země, ať už jsou to Jacques Veneruso, Thierry Blanchard nebo Humberto Gatica. Osvědčený tým doplnila i novými jmény, mezi kterými je třeba alžírská r'n'b zpěvačka Zaho, výsledný zvuk jde ale znovu hlavně ve šlépějích osvědčeného francouzského popu. 

AUDIO: The Show Must Go On! Celine Dion přezpívala po smrti manžela hit Queen

Album je proto opět postavené na akustických nástrojích a ignoruje veškeré elektronické trendy, písně mají tradiční strukturu. To Celine sluší především vzhledem k jejím hlasovým kvalitám, které ani s blížící se padesátkou netratí na síle. Dion zpívá hlasem pevným, barevným a okamžitě rozpoznatelným. Sedí jí jak popové písničky s důrazem na melodickou linku (Tu sauras, Ma faille), tak především skladby šansonového typu (Si c'était à refaire, Á la plus haute branche), ve kterých vynikne její vypravěčský cit, podává je s elegancí i životní zkušeností.

Jedním z vrcholů nahrávky je coververze hitu Ordinaire, který původně nahrál Robert Charlebois. Orchestrální aranžmá a pompézní gradace jsou to pravé, co dynamický vokál Dion potřebuje. Na desce však najdeme i songy, které znějí na poslech poměrně vesele (L'etoile, Les yeux au ciel), textově jsou ale mnohdy nostalgické, odkazují k pomíjivosti lidského bytí, poukazují na krásu okamžiku a lásky.

Z dvanáctky skladeb na Encore un soir je tak jasně patrné, že Dion s postupujícím věkem rozhodně nebojuje jeho popíráním jako jiné popové hvězdy její generace. Přijímá ho a dokáže z něj těžit.

Témata: Celine Dion, René Angélil, Jean-Jacques Goldman, Robert Charlebois