RECENZE: David Bowie udělal dva kroky vzad od popových posluchačů

David Bowie

Blackstar

Skladby:
Blackstar, 'Tis A Pity She Was A Whore, Lazarus, Sue (Or In A Season Of Crime), Girl Loves Me, Dollar Days, I Can't Give Everything Away.

7 trax / 40:19 min

Vydavatel: Sony Music

Dneska už opravdu není moc frajerů, kteří by si dovolili desku anoncovat desetiminutovým singlem s psychedelickou atmosférou a metaforickým textem, vysmívajícím se většině rádiových formátů. Titulní experimentální elektronicko-jazzovou skladbu Blackstar doprovází video plné bolestivých obrazů a symbolických odkazů, mimo jiné na fiktivního astronauta majora Toma, kterého Bowie zmiňuje na albech Space Oddity a Ashes To Ashes. Srdceryvně zpívající Bowie ve své již v minulosti použité roli kazatele hýří nápady jak v hudební, tak obrázkové části. Máte-li potřebu žánrově zasazovat, můžete využít škatulky art-rock, jazz a ambient. Úvod tak naplňuje slova producenta nahrávky Tonyho Viscontiho, že oproti The Next Day nabídne Blackstar avantgardněji pojatou nahrávku.

VIDEO: Žádný Lazarus: David Bowie je ve skvělé formě

Druhý singl Lazarus už je hudebně vstřícnější konzervativnějšímu posluchači, kterému naléhavý nezaměnitelný Bowieho zpěv připomene jeho alba ze 70. let, například Heroes, které mimochodem také produkoval Visconti. Hudebně nic, co bychom neznali, nepřináší ani skladba Sue (Or In A Season Of Crime). Tím však není řečeno, že hudebník označovaný za průkopníka nových hudebních trendů začíná vykrádat sám sebe. I on však pracuje s osvědčenými postupy. Oproti skladbám s jasnější melodickou linkou stojí po boku Blackstar také syrově a neklidně znějící 'Tis a Pity She Was A Whore s krásně těkavým saxofonem Donnyho McCaslina.

Desky roku 2016: Chystají je Kanye West, Lady Gaga nebo Elton John. A možná i Guns N' Roses

Úplně jiné kafe, nebo přesněji řečeno kavárna, je skladba Dollar Days, v níž posmutnělý McCaslinův saxofon a klavír Jasona Lindnera vytváři téměř klasickou barovou atmosféru. Na ni navazuje svižnější tempo závěrečné pecky I Can't Give Everything Away opět s výrazným saxofonem, odkazy ke klasickým muzikálům i rozmáchlými melodiemi nad trochu monotónním rytmem. Za pozornost rozhodně stojí kytarové sólo Bena Mondera, jedno z nejlepších, jaká jsme v tomto století na Bowieho albech slyšeli.

Místy těžko uchopitelné album Blackstar bude pro mnohé pravděpodobně stejně překvapivé jako Bowieho návrat do hudebního byznysu v roce 2013. Černá hvězda nepohne hudební historií, je více nenápadnou cestou v čase zpět než nadčasová, je spíš sázkou na jméno než průkopnickým počinem. Ale kdo v devětašedesáti letech dokáže připravit svým příznivcům tak vzrušující hudební zážitek, jako se to podařilo Bowiemu!?

BEST TRAX: Blackstar, Dollar Days, I Can't Give Everything Away.
ZKUS TAKY: Brian Eno - Small Craft On A Milk Sea, David Gilmour - Rattle That Lock, Donny McCaslin - Fast Future

Roman Jireš