RECENZE: Je čas udělat One Direction pápá

ONE DIRECTION
MADE IN THE A. M.
Sony Music
13 trax / 45 min

Tracklist: Hey Angel, Drag Me Down, Perfect, Infinity, End of the Day, If I Could Fly, Long Way Down, Never Enough, Olivia, What a Feeling, Love You Goodbye, I Want To Write You A Song, History

Éra boybandů je již nějaký ten pátek u konce. Ještě tři roky zpátky hudební hitparády ovládala jedna klučičí skupina za druhou. Měli jsme tu JLS, The Wanted a hlavně One Direction. S comebacky přišla i o dekádu starší generace. Nové desky připravili Blue, New Kids on the Block i Backstreet Boys. Ale dnes se drží zuby nehty na hudební scéně pouze ti, kteří celý ten boom odstartovali, tedy právě 1D. JLS skončili, The Wanted upadli v zapomnění sami a třeba takoví Blue letos vydali novou desku, ale té si už nikdo nevšiml. Bohužel i One Direction se začínají přibližovat ke svému datu spotřeby. Prvním impulsem byl odchod Zayna Malika a tím druhým je ohlášená pauza. Novou desku Made in the A. M. můžeme tedy považovat za jakýsi dojezd. I tak je jedno album a turné ročně obdivuhodná věc. Producent Simon Cowell si umí vše moc dobře spočítat a právě u boybandů ví, že se musí kout železo, dokud je žhavé. Jenže plamínek začal uhasínat už před rokem u alba FOUR.

Pauza, nebo konec? Fanynky One Direction trnou hrůzou

Pánové Niall, Liam, Harry a Louis (plus Zayn) se vždy vyznačovali skvělou rošťáckou a pohodovou muzikou. Sice mají pěkné tvářičky, ale v jejich případě šlo i o hudbu samotnou. Mají dobré hlasy a dokázali se příjemně doplňovat jak v refrénech, tak ve slokách. Písničky sršely optimismem a davy holek šílely a přiznejme si, řada z nás jim to také snědla i s navijákem. 

Na první poslech se novinka jeví jako pokračovatel předchozího alba FOUR. One Direction opustili image rockových rebelů, kterou měli během éry Midnight Memories, a začali se snažit o trochu dospělejší muziku. Tedy styl, který využívají již zmínění boybandoví veteráni New Kids on the Block nebo Backstreet Boys. Písně jsou pořád slušné, ale všechny zní velmi podobně. Málo výrazné melodické refrény a hlavně totožné produkce, kterou mají na svědomí hlavně Julian Bunetta a John Ryan, kteří s 1D pracovali i na předchozích deskách. Dá se říci, že už tři roky jim celá alba dělají sami. Moc nových jmen se neobjevuje a občas se k autorským kreditům přidají i jednotliví členové kapely. Ale už tomu chybí takový ten šmrnc, který vyzařoval třeba z písniček Kiss You nebo Live While We're Young. Kluci to ani moc nerozjíždějí ve videoklipech. Dříve dělali blbinky, kde se dalo. Nyní se snaží o seriózní kukuče a odlétají s vážnou tváří třeba do vesmíru. Je jim kolem 23 let, bláznit by snad ještě pořád mohli.

HITPARÁDY (7.): Čeští posluchači hltají 14letou zpěvačku, zahraniční One Direction

Vypíchnout některé písničky je velmi obtížné. I po několikátém poslechu splývají jedna do druhé a než si stihnete nějakou melodii trochu zapamatovat, je album u konce. Samozřejmě nejvýrazněji se jeví první dva singly Drag Me Down a Perfect. Dá se říct, že singlem by se mohl stát i kterýkoli jiný kousek, tak moc jsou ty písně robotické. Chybí jakékoliv utrhnutí ze řetězu, rychlejší tempo, které by donutilo zvednout zadek ze židle. Midtempo skladby se střídají s pomalými cajdáky bez duše. Až chvílemi máte pocit, že nám 1D naservírovali svoji labutí píseň – tedy důvod, proč další rok nové album nemáme čekat.

Nová deska One Direction je důkazem, že éře boyband opět odzvonilo. Patrně budeme muset počkat na další dekádu, než se objeví nová vlna klučičích kapel. Pěkní zpívající chlapci tu byli a budou. Jednu část budou nehorázně štvát, ta druhá je bude fanaticky milovat. One Direction už ale toto šílenství moc prožívat nebudou. Sice nás od nich nejspíš čeká ještě celá řada společných i sólových desek, ale už to bude znít pořád stejně jako právě deska Made in the A. M. – tedy rádoby dospěle. Pánové přitom ještě mohli stihnout jedno střelené album, dokud na to mají věk a nepůsobili by u toho směšně.

BEST TRAX: Drag Me Down, Perfect, What a Feeling
ZKUS TAKY: One Direction – Take Me Home, One Direction – FOUR

Tomáš Navrátil