RECENZE: Simple Plan ve studiu zvlčili, novému albu to nepomohlo

Simple Plan

Taking One For The Team

Skladby:
Opinion Overload, Boom!, Kiss Me Like Nobody's Watching, Farewell, Singing In The Rain, Everything Sucks, I Refuse, I Don't Wanna Go To Bed, Nostalgic, Perfectly Perfect, I Don't Wanna Be Sad, P.S. I Hate You, Problem Child, I Dream About You

14 trax / 47:12 min

Vydavatel: Warner Music

Když před pěti lety vydali Simple Plan album Get Your Heart On!, bylo jasné, že ze své nálepky kapely hrající pop punk umazali slovo punk, a zůstal tak jen pop. Stylově nezařaditelná deska si vzala za úkol experimentovat, výsledek však byl poněkud rozpačitý. 

RECENZE: Simple Plan mají jednoduchý plán, kterého by se měli držet

S novinkou Taking One For The Team by se zpočátku mohlo zdát, že se kapela vrátila zpátky ke kořenům. V úvodních Opinion Overload a Boom se opět rozehrají kytarové riffy, songy mají punkový spád a po klasických popových vychytávkách není vidu ani slechu. Tento status si Simple Plan jakžtakž udrží ještě v následujících Kiss Me Like Nobody's Watching a Farewell, kde jim zahostoval Jordan Pundik z New Found Glory. Tento nadějný úvod má pravděpodobně na svědomí producent desky Howard Benson, kteý stojí i za kapelami My Chemical Romance nebo The All-American Rejects.

Při vzniku Singing In The Rain si ale Benson asi odskočil na kafíčko a kluci za tu chvilku bez dozoru ve studiu tak trochu zvlčili. Zřejmě při tom kolovala i nějaká ta "dýmka míru", jinak moc nelze vysvětlit reggae nádech skladby, ve které se Simple Plan zase rozhodli experimentovat.

Oslím můstkem v podobě Everything Sucks se kanadská parta na chvilku opět vrátí k ověřeným a fungujícím postupům v živé kytarovce I Refuse, aby posluchače opět vyvedli z konceptu v následující I Don't Wanna Go To Bed. Nelly, který se v tomto songu objeví jako host, asi přinesl do studia obzvlášť "vypečenej matroš", protože skotačivá odrhovačka podpořená vokodéry je buď výplod špatných drog nebo - vzhledem k přihlédnutí k videoklipu parodujícímu Baywatch - recese, u Simple Plan však těžko říct.

Nostalgic má věrné fanoušky pravděpodobně znovu ukonejšit, že starý dobrý "Jednoduchý plán" funguje, jak má. Simple Plan tentokrát nezapomněli ani na své pomalé dojáky, které i přes svůj nepřehlédnutelný patos vždycky fungovaly. Vzpomeňme například na Save You, Untitled nebo Perfect - a jsme doma. Nyní si ani nedali příliš práce s názvem. Perfectly Perfect nicméně splňuje účel a hraje na notu, na kterou jsme od kanadské pětky zvyklí.

Ani po deseti písních stále není po všem, kapela posluchače nešetřila a na album nasázela poctivých 14 skladeb. I Don't Wanna Be Sad zní jako wannabe happy highschool song, v P.S. I Hate You se Simple Plan vypořádávají se vzkazem jakési Sophii, která evidentně jednomu z nich zlomila srdce, Problem Child svým textem opět silně připomíná starý dobrý hit Perfect a v tuto chvíli už poněkud únavnou jízdu uzavírá pomalý duet s Juliet Simms, který je stručně a jasně řečeno jen nudný.

"Snažili jsme se najít nějakou cestu, jak nabídnout fanouškům jakýsi průřez tím, co umíme, a také něco nového. Chtěli jsme prostě nabídnout kousek od všeho, je to takový mix," prozradil kytarista Jeff Stinco v nedávném rozhovoru pro iREPORT. 

Simple Plan interview: Na turné blbneme, jako bychom pořád byli na střední!

Co k tomu dodat? Simple Plan by se měli vykašlat na své experimenty, vyházet z desky divnosongy á la "umíme taky něco jinýho než pop punk". Pak by z toho byla deska, jakou od nich asi fanoušci čekali. Pravda, nic převratného, ale někdy je lepší držet se zajetých kolejí a experimenty přenechat jiným. Snad nová deska kapelu neovlivní i při živém vystoupení a jejich koncert bude stejně energický a nabitý emocemi, jako ty dva předchozí.

Marta Pušová