RECENZE: Sociální sítě stárnoucích veteránů

RICHARD MÜLLER, MICHAL PAVLÍČEK, MICHAL HORÁČEK
SOCIÁLNÍ SÍŤ
Universal Music
12 trax / 44:29

Tracklist: Někdo jiný, Na obratníku Bolševika, Poprchává, Pochovej svého Lenina, Proto jsem nešel zvonit klíči, Ten chlápek je mi neznámý, Buď jméno boží pochváleno, Na druhém konci aleje, Na odvrácené straně ticha, V Kyselý prdeli, Zimomřivá, Někdo jiný (verze II)

Müller i Horáček nejsou zrovna konvenčními postavami a i vzhledem ke koncepčnímu zaměření alba je jasné, že výsledek je kontroverzní. Texty se zabývají hlavně implicitní kritikou davu a neblahého dědictví nedávné minulosti (Proto jsem nešel zvonit klíči, Na obratníku Bolševika), krizí identity, stárnutím a hledáním sebe sama (Někdo jiný, Pochovej svého Lenina, Ten chlápek je mi neznámý), objeví se ale i milostná poetická výjimka (Buď jméno boží pochváleno). Horáčkův textařský rukopis je možné buď oceňovat pro jeho hloubku, nebo se mu posmívat pro rádobymoudrost – to je i případ textů tohoto alba, kdy lacině a účelově působící rýmy (liči / v píči / klíči) střídají povznesené momenty. V komentářích tolik zmiňovaná forma villonských balad se spíše ztrácí; když ji člověk cíleně nehledá, ani ho nenapadne, že byly texty psány podle určitého vzoru.

SOUTĚŽ o 3 x CD Sociální síť (Richard Müller, Michal Pavlíček, Michal Horáček)

Müller si s jejich interpretací poradil spíše dobře, i když jeho čeština nemá takový říz jako když zpívá v rodném jazyce. Navzdory tomu je na albu jen několik momentů, kdy zní, že zpívá od srdce: třeba když v závěru úvodního songu mluví o tom, že by chtěl být někdo jiný, nebo v bluesově laděné Ten chlápek je mi neznámý naráží na vnitřní nevyrovnanost a rozervanost. V řadě jiných ale působí, i díky češtině, jakoby s textem neměl zase tak moc společného a že za mikrofonem by ho mohl vyměnit v zásadě jakýkoliv jiný zpěvák, aniž by byl zřejmý rozdíl. O vnitřním drivu, který je cítit ze zpěvu jeho vlastních textů, tu není povětšinou ani vidu, ani slechu.

Lehce rozpačitý dojem posilují i hostující zpěvačky, když vystupují jako jisté partnerky v dialogu (i když v Proto jsem nešel zvonit klíči hraje podobnou roli i František Segrado). Kromě pocitu, že jsou na albu jen proto, aby tam byly, zavání výsledek teatrálností a křečovitostí českých muzikálů, kdy snaha o originalitu za každou cenu spíše kazí zážitek z poslechu. Lépe vychází duet s Katarínou Knechtovou, naprostý opak pak platí o hostech instrumentalistech, kteří výborně spolubudují kompaktní zvuk (Skety, smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce a minimalistický klavír Michala Nejtka).

LIVE: V Jazz Docku se rozdávaly desky ze zlata a platiny, mají je Michal Horáček a spol. i Xindl X

Hudebně se album pohybuje především v rocku, z jehož historie Pavlíček bohatě cituje. Jsou tu balady (Pochovej svého Lenina připomene Zemi vzdálenou), tvrdší odkazy na osmdesátá léta (Na druhém konci aleje), muzikál (Proto jsem nešel zvonit klíči) i vzpomínka na devadesátá léta a la Žlutý pes (V Kyselý prdeli). Na druhou stranu se objeví i lyričtější momenty (Poprchává, Buď jméno Boží pochváleno), místy přerůstající až do lehce najazzlé atmosféry v Na odvrácené straně ticha.

Všichni tři protagonisté odvedli po profesionální stránce skvělou práci a formálně jim lze jen těžko něco zásadního vytknout. Přesto ale nejde o album, které oceníte na první poslech, a obliba jednoho z autorů ještě nezaručuje, že se vám bude líbit výsledek. Písně ze Sociální sítě nepochybně řadu lidí osloví a těm zůstanou v hlavě, nicméně masová popularita jiných desek Müllera, Pavlíčka a Horáčka jí, na rozdíl od pozapomnění, rozhodně nehrozí.

BEST TRAX: Buď jméno boží pochváleno, Ten chlápek je mi neznámý, Pochovej svého Lenina
ZKUS TAKY: Richard Müller – LSD, Jaromír Nohavica – Divné století, BSP - BSP II: Michal Pavlíček For Kamil Střihavka With The Assistance Of Ota Balage

text: Jiří Kalous, foto: Tomás Klíma