RECENZE: Tarja se drží teorie, že pokrok nelze zastavit. Na The Shadow Self zpívá i předělávku Muse

Tarja

The Shadow Self

Skladby:
Innocence, Demons In You, No Bitter End, Love To Hate, Supremacy, The Living End, Diva, Eagle Eye, Undertaker, Calling From The Wild, Too Many

11 trax / 66:02 min

vložte odkaz, text nemažte

Dodavatel: Mystic Production

Finská zpěvačka Tarja Turunen je v České republice, ale samozřejmě nejen zde, mimořádně populární. Není snad moc opovážlivé tvrdit, že kvalita jejích sólových nahrávek po odchodu z Nightwish tomu vlastně ani neodpovídala. Nebyla to špatná alba, ale zejména na prvních dvou se nedařilo naplno využít potenciál, který v sobě tato tmavovláska bezpochyby má. Někdy není snadné správně naložit se "svobodou", zvlášť když jste zvyklí, že zásadní rozhodnutí za vás delší dobu činí někdo jiný. A Tuomas Holopainen měl a stále má Nightwish pevně ve svých rukou.

HLAS JAKO NEZAMĚNITELNÝ NÁSTROJ

Tarja disponuje mimořádným hlasem. Zatímco v minulosti bylo lehké podlehnout dojmu, že některé písně slouží zejména k tomu, aby předvedla jakousi formu vokální exhibice, nyní je to naopak její nezaměnitelný "nástroj", který je plně využit ve prospěch jednotlivých skladeb. Svůj soprán pochopitelně neskrývá, ale zálibu v klasické hudbě realizovala loni prostřednictvím CD Ave Maria - En Plein Air. Nyní naopak přitvrdila, což je pro rockově založené posluchače jednoznačné plus. Však jí na letošním ročníku prestižního metalového festivalu ve Wackenu patřil páteční večer na jedné z hlavních scén.

Tarja Turunen se k nám v prosinci vrátí s novou deskou. Zahraje v Praze i ve Zlíně

Další důkaz? Spolupráce s Alissou White-Gluz. Vichřici z Arch Enemy uslyšíte v Demons In You. Těžko si představit větší kontrast, než uhlazený projev Tarji podbarvený neurvalou Alissou. Podobný nářez jste na desce Tarji ještě neslyšeli. Úvod alba tomu ovšem nenasvědčuje. V Innocence si hlavní roli uzmul klavír, který obstaral nejen intro, ale převzal otěže skladby i v prostřední části.

ZE STÍNU NIGHTWISH UŽ VYSTOUPILA

Tvorba oblíbené zpěvačky se i nadále pohybuje v mantinelech symfonického metalu, případně rocku, který se ale neutápí v orchestrálních pasážích. Pokud toužíte po bombastičtější produkci, jste na špatné adrese. Přesto jsou jednotlivé songy přitažlivé svou atmosférou. Pozornost posluchačů udržují i změny tempa a nečekané zvraty. Navíc kolem vás Tarja postupně omotává svůj jedinečný hlas, takže není těžké podlehnout a nechat se vtáhnout do děje.

Ten je navíc velmi pestrý. Působivým songem je třeba Love To Hate. Mohl by sloužit jako soundtrack pro drama, což ještě zvýrazní text (Who do you think you are?/I gave you the stars/You made them fall from the sky/So this is my goodbye). Diva má pro změnu cirkusový či karnevalový úvod. Supremacy je původně dílem Muse a lze pochopit kritiky, kteří by tento cover raději viděli na EP The Brightest Void. Tarja respektuje originál, zároveň jej označila vlastní ochrannou známkou. Vydala se do mimořádných výšek, její hlas by mohl tříštit skleněné výplně.

Albové The Shadow Self bylo vydáno v srpnu, nicméně nenajdete na něm žádné "plážové", rozdováděné písně. Tedy až na bláznivý "skrytý" kousek na konci posledního tracku Too Many. Fanoušci na koncertech zřejmě i nadále uvítají, když Tarja zařadí něco z repertoáru Nightwish. Dělat už to nemusí, bohatě si vystačí s vlastními písněmi. Z tohoto alba může do setlistu s čistým svědomím dát v podstatě všechny.

BEST TRAX: Demons In You, No Bitter End, Eagle Eye
ZKUS TAKY: Epica - The Holographic Principle, Lacuna Coil - Delirium, Delain - Moonbathers

text: Tomáš Rumler, foto: Honza Švanda, archiv

Témata: Tarja Turunen, Nightwish, symfonický metal