RECENZE: Adele má prodávanou desku, ale chlap jí schází

Mladá britská zpěvačka Adele natočila svou druhou desku s názvem 21, což označuje jejich dvacet jedna let života. Adele tedy dosáhla plnoletosti, ale deska překvapivě není o tom, jak teď může začít chlastat, brát kokain a polívat se šampaňským na mejdanu. Texty spojuje jedno jediné slovo a to je láska.

A taky trochu ublíženosti. Vlastně dost ublíženosti. Adele se v devadesáti procentech textů utápí v tom, že hledá chlapa, nemůže najít chlapa, nebo našla chlapa, ale nechal ji. Na tak mladou holku spoustu ohlížení do minulosti a melancholie. Jenomže co chcete dělat, když oplýváte hlasem vyzrálé bohyně a máte chuť vykřičet všechnu nespravedlnost do světa. Při One and only se vám vybaví všechny nešťastné lásky, u Don't you remember všechny rozchody světa a u Rumour Has It máte pro změnu chuť dát někomu pěstí. Turning Tables hudebně připomíná Colorblind od Counting Crows, a většina skladeb je laděna do pomalejšího tempa. Jednou z mála výjimek je singl Rolling In The Deep, který ale rozhodně nepatří k silnějším skladbám alba.

Adele nejvíc sluší funková pecka s dechy a klavírem I'll be waiting, která má alespoň optimistický náboj (Když pomineme, že opět začíná textem o tom, že Adele chce slyšet, že ji někdo miluje...) a je velká škoda, že celé album se nenese v tomto duchu. A pokud si pořídíte limitovanou edici, můžete slyšet Adelin bezchybný projev i v akustických záznamech Don't You Remember, Turning Tables a Someone Like You.

Jednadvacítka sice nepředčila debut 19, nicméně zpěvaččin hlasový fond viditelně vzrostl a získal na jistotě. Pokud si Adele udrží svůj neuvěřitelný talent a nebude upadat do bezbřehé melancholie, třeba si jednou budeme moci poslechnout Adele – 60.

PS: Limitovaná edice končí songem s názvem I found a boy, hurá!
PPS: Už asi víme, kdo ten kluk je.



5/7
Tereza Vavroušková