RECENZE: Keane nemají hity, které byste si zapamatovali

KEANE
STRANGELAND
Universal Music
12 trax

Když před dvěma lety přišli Keane s podivným EP Night Train, bylo zřejmé, že těžko novinkou překonají svůj debut Hopes And Fears. Jenže Strangeland je bohužel ještě zbytečnější deskou, než se čekalo a jedinou novinkou na něm je skutečnost, že se basák Jesse Quin stal plnohodnotným členem kapely. Té kapely, která byla před lety označována za "nejlepší kytarovou kapelu Velké Británie bez kytar" a které stále dominuje piano Tima Rice-Oxleyho, ale už to zdaleka není ono.

Přitom to začíná poměrně nadějnou You Are Young, což je pohodový popík opsaný z 80. let se svěžím hlasem Toma Chaplina, ale to je asi tak všechno. Už následující Silenced by the Night je sladký bonbon, jehož chuť už si nebudete zítra pamatovat a další dva kousky Disconnected a Watch How You Go působí jako odpad z pracovního stolu již zmíněného McCartneyho.

Je smutné, že u každé skladby Keane má člověk pocit, že už ji několikrát slyšel, ale v lepším provedení. Třeba takové On the Road vypadá jako slabší chvilka Springsteena, který začal dbát na oblečení a psát pop, The Starting Line zase působí dojmem nepříliš pozorného žáka Eltona Johna. Pokud byste potřebovali něco pro nezkušenou romantickou holku, možná ji utáhnete na uhlazené Neon River nebo zasmušilou Sea Fog, ale vsadil bych se, že devět z deseti posluchačů bude tahle deska nudit a stejné procento si už druhý den po poslechu nevybaví žádnou melodii nových Keane. Marná deska.

BEST TRAX: You Are Young, Neon River, Sea Fog
ZKUS TAKY: Paul McCartney Memory Almost Full, Oasis Dig Out Your Soul, Travis Ode To J. Smith



text: Roman Jireš
3/7