Banner

Newsletter

Banner

LIVE: Okoř se šťávou nabídla žhavou současnost i retro

Teda, ruku na (České) srdce, Michal Šenbauer si za organizaci letošního 14. ročníku festivalu Okoř se šťávou zaslouží na vysvědčení minimálně chvalitebnou. A výbornou za odvahu, s jakou divákům vedle tradičních festivalových hotovek (Wohnout, UDG, Sto zvířat) nabídl i specialitu v podobě Václava Neckáře s Bacily a vedle toho ostrý zákusek, který leckomu mohl uvíznout v krku, od šílenců z Hentai Corporation.

_MG_0632Ďábelský Radek Škarohlíd a Hentai CorporationŠtěstí šlo tentokrát pořadatelům v malebném podhradí Okoře u Prahy opravdu naproti. Přestože předpovědi počasí nezadávaly důvod k optimismu, nakonec na 5.000 přítomných nespadla ani kapka deště. Navíc až do opožděného příjezdu "Neckář company" běžel program přesně podle plánu. Přitom časový skluz se zasloužil o to, že efektní tečka za Neckářovým vystoupením zazněla chvíli před půlnocí. O jakou šlo píseň asi nemusím nikomu, kdo žil v posledních měsících v České republice, vůbec říkat...

Ale shrňme to trochu popořádku. Na dvou scénách zahrály téměř dvě desítky kapel. Festival otevřelo na hlavní scéně vystoupení Vltavy, před kterou zatím postávalo a polehávalo jen pár stovek lidí. Pánové to vzali s přehledem a nabídli jak ukázku z loňského vydařeného alba Komedianti se vracejí domů, tak třeba prastarý hit Prasátko.

_MG_1194Matěj Homola z WohnoutNásledující Vladimír Mišík & Etc... si jako jako hosta přizval Ivana Hlase, a když spolu vypálili letité songy Miláčku, vrať se nebo Slunečnice, člověk se cítil jako na zahrádce hanspaulské restaurace. Jinak tahle lekce čirého muzikantství odpovídala názvu jedné z Mišíkových skladeb Byl jsem dobrej.

Nával mladých děvčat v předních řadách napověděl, že se hlavní stage omladí. Mandrage ve stylizovaných červenočerných úborech působí dojmem emo kapely, ale naštěstí soudě podle textů spíš než na sebepoškozování myslí na sex. Musím uznat, že od naší roztomilé půtky na stránkách tohoto serveru mi připadají lidsky v pohodě a vzhledem k tomu, jak to umí s publikem, představují pro pořadatele představují jistotu. Festivalovou tutovkou už jsou dávno skáčkaři Sto zvířat, kteří obrážejí open air akce s osvědčenými hity a třemi ochutnávek z chystané desky, která vyjde 1. září. Ohlas písní Lustr, Batůžek i Gauč, ovladač a pití ukázal, že tahle banda současných i bývalých kantorů přivítá začátek školního roku se vší parádou.

Velké věci se na vedlejší scéně začaly dít s příchodem sebranky Hentai Corporation s nezvladatelným zpěvákem Radkem-Josefem Croakerem Škarohlídem. Ten sice tentokrát nechal své přirození v kalhotech, ale na pódiu metal parakotouly, rozlíval šampus, děsil diváky a ještě do toho stačil, vůbec ne špatně, zpívat. Jejich thrash-rock'n'roll děsil i bavil a snažil se posluchače přesvědčit, že "Michal David je zmrd".

_MG_0893Areál Okoře se šťávou _MG_0381Okoř se šťávou


Uhlazenější a festivalově tradiční set zahráli UDG i "domácí" České srdce s kytaristou a zpěvákem Michalem Šenbauerem. Jejich repertoár se příliš nemění, proto se i tentokrát posluchači vydali do Avalonu, prošli Bosou nohou žárem a nezapomněli na píseň Náměsíčnej, kterou věnovali přítomnému Petru Hapkovi. Nabídli však i novinky z připravovaného alba. Členové Wohnout dorazili po celonoční pitce z třebíčského festivalu, ale na jejich peckách od Gangy po skladbu aktuálně přejmenovanou na Pedro zvrací to ani nebylo znát. "Teda, myslel jsem, že to dneska nepřežiju," konstatoval při odchodu z jeviště pobledlý Honza Homola.

_MG_1676Václav NeckářZájem publika se poté přenesl na vedlejší scénu, kde se do nástrojů opřela stále lepšící se čtyřka Imodium, a pak se zpožděním přišel očekávaný vrchol večera s Václavem Neckářem. Osmašedesátiletý zpěvák, jehož comeback patří k událostem roku, s úspěchem zapíval pro generačně mladší publikum. "Tahle píseň vznikla, když jste ještě nebyli na světě. A vlastně možná na světě ani nebyly vaše maminky," uvedl pohotově při písni Stín katedrál z roku 1966. Dále nabídl staré šlágry Massachusetts, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě nebo Ša-la-la-li. Ne vše se podařilo, podivně zněla nová verze dylanovky Časy se mění a rozháraně působilo Lásko ztracená, ale Neckářovi by dnes u publika prošly i horší věci.

Následná dlouhá zvuková zkouška spolu s možností stihnout díky kyvadlové dopravě poslední metro způsobily, že Olympic, který v letos slaví 50 let, i třinečtí Charlie Straight hráli po půlnoci v největší zimě a už před prořídlým publikem.

Text Roman Jireš, foto Bára Tichá