Vydáno 02.05.2015 | autor: redakce
Máme za sebou další ročník Pražského majálesu, který se už druhým rokem konal na Výstavišti v Letňanech. Chladno a dešťové přeháňky zřejmě nedokázaly otrávit tisíce fanoušků Tomáše Kluse, Michala Hrůzy, Chinaski a dalších a až do nočních hodin se před jednotlivými pódii vlnily prozpěvující si davy. Nic však není černobílé, tak i Pražský majáles ukázal a ukazuje svoje klady a zápory.
1. FANOUŠCI NAVZDORY POČASÍ
Největšími hvězdami festivalu byli nakonec jeho návštěvníci. Ať už si o hudebním vkusu takového "majálesana" pomyslíte cokoli, pravdou zůstává, že lačnící po muzice odolávali větru, dešti. Navíc účinkujícím kapelám vytvářeli až výjimečně vstřícnou atmosféru. Vzhledem k neútulnosti areálu je jejich vřelost o to více pozoruhodná.
2. MICHAL HRŮZA
Každý z nás, kdo má Michala Hrůzu aspoň trochu rád, musí být potěšen, že zpívá, hraje, nebo že vůbec žije. S novou deskou má navíc některé posluchače ještě čím překvapovat, a tak jeho koncerty nejsou jen ufňukaná nostalgie. Michal za svůj život složil spoustu dobrých písní, a i některé z těch nových se mezi ně mohou počítat. Z reakcí publika je navíc patrné, jak moc si přeje, aby se v budoucnu pustil do dalších. Taková náklonnost ve spojení s klidnou, ponejvíce dobrou náladou jeho písní vytvořila jeden z nejpříjemnějších momentů festivalu.
3. TROCHU HIP-HOPU A ELEKTRA
Je chvályhodné, že pořadatelé mají alespoň trochu snahy zařadit do prakticky popového programu, složeného zejména ze středoproudých hudebních uskupení, aspoň trochu malých odboček. Ačkoli se tato "znouzectnost" rok od roku prakticky nemění a Prago Union, PSH a Midi Lidi jsou dalšími z majálesových stálic, je pokaždé příjemné si za nimi odběhnout. A třeba už se konečně dopídit po řešení záhady, co je to "pětjednaosm".
4. CHYTRÉ ZAŘAZENÍ KAPELY WOHNOUT
Wohnouti jsou majálesovým tradičním účinkujícím. Ovšem letos je dramaturgovi nutno přiznat, že s naladěním a charakterem jejich muziky uměl dobře pracovat. Zařadil je totiž až na konec programu, čímž se výborně trefil do rozjeté nálady posluchačů. Vždyť kdo jiný než Svaz českých bohémů, by měl hrát v hodinu, kdy je obecenstvo pod vlivem mnoha alkoholických nápojů a zažívá pocit nejlepší kalby života? Někdo možná namítne, že takovým lidem můžete pustit i Michala Davida. Jenže Wohnouti jsou dobrá kapela s chytrými texty a neustálým vývojem vpřed. Jejich koncert tak na konci dne, po všech těch Chinaskách, Nounejmech a jim podobných, zapůsobí jako vzpruha i pro ty, kdo mají opravdu rádi hudbu.
5. PENÍZE
Pro nás, kdo jsme si v minulém roce prožili trápení s čipy a přišli o pár nepropitých zlaťáků, je jedním z největších letošních úspěchů fakt, že se pořadatelé vrátili k placení v hotovosti. I oni evidentně poznali, že čipový systém nefungoval a dokázal naštvat návštěvníky, kapely, hosty, i samotnou obsluhu (která tak přicházela o spropitné). Zdá se, že geniální vynález peněz jen tak něco nepředčí.
1. AREÁL
S nostalgií vzpomínáme na staré dobré časy Stromovky. Když už to šlo s line-upem z kopce, alespoň tu byl ten nádherný park, to zeleno. Kdo vloni Majáles poprvé zažil v letňanském areálu, možná si říkal, že se pořadatelé asi jen spletli. Že přece netouží pořádat druhý Votvírák a vlastně v ještě horším prostředí - místo kolotočů jsou vůkol obří "krabice". A ono jo. Lidí, kteří pořád jdou za značkou "Majáles" nebo konzumentů unifikovaných sestav hudebních uskupení, se evidentně stále najde dost, penízky cinkají, tak co bychom se nad tou betonovou obludností pozastavovali?
2. OTŘESNÉ FUKARY SPONZORA REEBOK
Viděli jste onen tunel s větrákem, ve kterém si lidé měli nechat "vtipné" fotky s na všechny strany rozfoukanou obličejovou kožní řasou? Nacházel se totiž v přímo neuctivé vzdálenosti od pódia, pojmenovaného po tomtéž sponzorovi, a šíleně hučel. Lidé z Reebok zřejmě nehledí na kvalitu poslechu, spíše se snaží o to, aby byl v následujících dnech facebook zaplaven přihlouplými portréty s jejich logem.
3. NO NAME A JEJICH STÁLE STEJNÝ SET
Opravdu tato kapela, která už léta není schopná napsat novou písničku a jejíž koncertní show se skládá ze stále stejných ověřených hitů, ještě někoho zajímá? Kapela, jejíž frontman už několik let opakuje ty stejné hlášky, protože zřejmě absolutně postrádá vtip a schopnost improvizace? (Což bude patrně nějaký syndrom slovenských "hvězd", neboť tím samým trpí také Meky Žbirka.) Opravdu... OPRAVDU je někdo považuje za slovenské Coldplay? Při pohledu na dav, který jim to stále ještě baští, si člověk pomyslí: opravdu jsem tak moc mimo, že mě to, co se právě line z repráků, tolik obtěžuje?
4. NAROZENINY POŘADATELE
Pane Šamánku, upřímně vám přejeme všechno nejlepší, ale ruku na srdce: opravdu si myslíte, že návštěvníky vašeho festivalu zajímají vaše narozeniny? Možná, kdybyste byl Tomáš Klus nebo Michal Hrůza. Ale jimi nejste. Sice pro Majáles děláte mnoho, bez vás by pravděpodobně nebyl, ale pro jeho návštěvníky bohužel nejste hvězda, většinou ani neznají vaše jméno. Hrstka z nich vám zatleská ze slušnosti, zbytek jen odpočítává sekundy do chvíle, kdy přestanete narušovat jejich pohodu, klídek a tabáček.
5. NÁZEV MAJÁLES
Možná, že právě v tomto se skrývá to jádro problému, který studenti s tímto festivalem mají. S tradicí studentských majálesů nemá letňanská mašinérie už prakticky nic společného. Tato značka v minulých letech prodělala značnou komercializaci a studenti jsou stále více vytlačováni na okraj a tak trochu snášeni coby nutné zlo. Není divu, že vedle Pražského majálesu vznikl také Studentský majáles, na kterém je předváděna skutečná studentská kultura, a který následuje majálesovou tradici tím, že má i širší společenský rozměr. Pražský majáles už je jen jedním z dalších komerčních festivalů, které se pyšní stále stejnými účinkujícími a o jejichž přesahu nemůže být žádná řeč.
text: Barbora Vrablíková, foto: Čestmír Jíra
0,00
čtenáři
hlasuj