Sofa Surfers se vrátili, aby navnadili

01. 04. 2010 | redakce

Zatímco venku hrozily hromy a blesky, v hlavním sále pražského Paláce Akropolis zuřila jiná bouře. Temně kytarová, které se navíc nedá vzdorovat. Takový byl březnový koncert kapely Sofa Surfers. SOFA SURFERS
27. 3. PALÁC AKROPOLIS, PRAHA

S úžasnou vzpomínkou na jejich poslední české vystoupení jsem se cestou do Akropole trochu bál, aby mi skladby z nového a mi zatím neznámého alba Blindside nezakalily obrázek o Sofa Surfers. Pamatoval jsem si na ně jako na výbornou party kapelu, která dokáže rozjet jak kytarový, tak elektronický mejdan. Jako jedni z prvních Čechům ukázali, že bubeník nepatří k zadní stěně pódia, ale celá skupina má stát v jedné řadě.

A tak to bylo i teď. Hned v úvodu koncertu mě ukonejšili skladbou Good Day To Die z minulého „červeného“ alba. Myšlenkami se vracím k jejich poslední návštěvě, kterou tahle skladba vrcholila. Po několika minutách bezvýchodné atmosféry se ale vracím do současnosti. Sofa Surfers hrábli do strun a vytasili se s novými skladbami. A ten rozdíl oproti dřívějšku je hned slyšitelný. Zatímco na minulé desce si za přispění elektronických efektů detailně pohrávali s atmosférou, teď strčili laptop pod stůl a zesílili kytary a perkuse. Ovšem samozřejmě tu zůstává Emmanuel Obeya, který nezřízené nástroje alespoň trochu krotí a svým hlasem jim dodává reggae nádech.

V některých okamžicích, zřejmě naschvál, připomínali vyspělou metalovou kapelu s jasným vědomím toho, kde se skrývá její síla. Ve tvorbě pochmurných nálad, k nimž je ovšem potřeba stále alespoň špetka té elektroniky. A to je dobře. Sofa Surfers se s Akropolí rozloučili po druhém přídavku, i když mohli klidně hrát dál, deset večer ještě nebylo. Možná ale skončili v té správné chvíli – bylo jasné, že i přes lačnost diváků jim kapela neřekla všechno. Lepší reklamu na novou desku Blindside si nedokážu představit.