Renesanční punker Filip Fuchs křičel nejen za práva zvířat

Smrt si říká rock'n'roll - Filip Fuchs (228.)

Filip patřil dozajista k našim nejvýznamnější porevolučním průkopníkům hardcoreové hudby. S projekty Mrtvá budoucnost nebo See You In Hell má na kontě neuvěřitelné úspěchy, o kterých se sebekomerčnějším kapelám může jen zdát. Zajímavý paradox je, že on to pro slávu či peníze nedělal. Krédo punkera do konce života neporušil. Nikdy. Kde jiní pod vlivem věhlasu upustili od starých životních zásad, on setrval. Nikdy neustoupil, nikdy nebyl sražen k zemi. O to se postarala až těžká nemoc.

Mrtvá budoucnost: Zemřel punker Filip Fuchs alias Phil Hell, autor fanzinu Hluboká orba a kytarista See You In Hell

UNDERGROUNDOVÝ KRONIKÁŘ

Na projekty, pod kterými byl Fuchs nějakým způsobem podepsán, narazíme takřka kdekoliv. V roce 1993 vyšlo první číslo fanzinu s názvem Hluboká orba. Ten se z undergroundových podmínek dostal do velkoformátové podoby. Vyšlo ho na třicet čísel, poslední před dvěma lety. Hluboká orba byla něco jako biblí tvrdé odnože undergroundové scény. Sloupky Fuchse disponovaly životními moudry, kterými by se měl řídit každý příznivec hardcoreové kultury. Potažmo i běžný smrtelník, který místo křiku kytar dává přednost klidným smyčcům.

ZA PRÁVA KONÍ

Punková a hardcoreová hudba upozorňuje na problémy. Řevem a údernými rytmy. Filip Fuchs k tomu přidal i činy. Na týrání zvířat poukázal spolu s dalšími aktivisty například v roce 1992 při slavném dostihovém klání Velká Pardubická. Konkrétně jim ležel v žaludku nechvalně proslulý Taxisův příkop, který se tehdy od dnešní podoby trochu lišil. Tenkrát v něm končily osudy mnoha koní. Celou protestní akci, kdy aktivisté vběhli do areálu, nakonec ukončily policejní obušky.

ICE-B byl Bůh! Na démona alkohol byl však i on krátký

Když se začneme probírat tuzemskými kapelami, které se dostaly do zemí jako Brazílie nebo Japonsko, nepřekvapí nás nijak velké číslo. Koncerty v těchto pro nás exotických státech se může chlubit jedna z Filipových kapel See You In Hell. Za více než patnáct let stihla mnohé. Vydat tři desky, obrazit svět včetně USA, odmítnout nabídku velkých labelů, a dokonce dostat a rázně zavrhnout nominaci na žánrovou cenu Anděl.

Jeho záběr byl neskutečný. Přízvisko "renesanční  punker" proto není vůbec scestné. Pořádal koncerty, psal knihy, protestoval, bouřil se, diskutoval, problémy ho nenechávaly chladným a chtěl je řešit. Nabízí se myšlenka, že kdyby byli všichni jako on, jsme o krok blíž tolerantní utopii. Ale i on měl jakési mouchy. Aby ho člověk pochopil, musel porozumět jeho jízlivosti a kousavé ironii, která byla něco jako poznávacím znamení. Šelma s dobrým srdcem, takový byl Filip.

Jeho angažovanost nakonec neumlčely hlasy odpůrců a nepřátel, kterých si jistě stihl pár nadělat, ale zákeřná nemoc. Naposledy vydechl v rodinném kruhu mezi jeho nejbližšími 9. ledna 2016.