RETRO: Guns N' Roses v Praze v roce 1992: 16 převleků Axla, výbuchy a k tomu Faith No More a Soundgarden

GUNS N' ROSES, FAITH NO MORE, SOUNDGARDEN
STRAHOV, PRAHA
20. 5. 1992

Doprovázeni fámami i zaručenými zprávami o alkoholických a drogových skandálech, o svém neurvalém a vulgárním vystupování na veřejnosti, o vražedné nenávisti k většině novinářů, dokonce o rvačkách s fanoušky (jako při loňském turné na koncertě v St. Louis s padesátkou zraněných) a o vůbec nejsprostějších a nejurážlivějších textech v dějinách rock'n'rollu se ve středu 20. května od 21:15 hodin na strahovském stadionu v Praze představili svým československým, německým, polským a možná ještě jiným cizokrajným fans losangelesští Guns N' Roses. Ti k nám na jediný koncert zavítali v rámci své celoevropské štace. Ve svém více než dvouapůlhodinovém (!) vystoupení předčili očekávání většiny přítomných, řadu z nich uvedli do stavu nemajícího daleko k nepříčetnosti a několika našim muzikantům, jak jsem se mohl po skončení koncertu sám přesvědčit, dokonce vzali chuť dál v muzicírování pokračovat. Čím? Tím, co umějí a dokážou na jevišti prodat.

Axl Rose si zlomil nohu, s Guns N' Roses koncertuje vsedě

Středeční koncert začal už v 18 hodin, kdy na pódium nastoupila ke svému třičtvrtěhodinovému bloku první předkapela - čtyřčlenná parta ze Seattlu Soundgarden. Předvedla, alespoň pro našeho řadového rockového příznivce, neobvyklý "podzemní" sound, ze kterého však v současnosti vychází celá řada kapel podobného ražení v jejich bydlišti (příkladem může být i slavnější Nirvana). Známější Faith No More odstartovali v 19 hodin. Předvedli pro ně typickou klávesami podmazanou směsici vzájemně se prolínajících stylů, která je publicisty často označována za tzv. funk metal. V jejich tvrdé, místy až k psychedelic zabíhající hudbě nechyběly prvky rapu, funky, hard core a dalších novějších, těžko rozpoznatelných a vzájemně oddělitelných hudebních odvětví. Faith No More, kteří svou pražskou hodinku završili hitovkou Epic ze stejnojmenné desky, navodili ideální atmosféru pro finále.

Na něj se čekalo zhruba hodinu a čtvrt, kdy se začalo pomalu stmívat, což byl povel k rozzáření obřího světelného parku. Z obou jeho stran byla natažena plátna s obrazy známými z posledního alb Guns N´Roses Use Your Illusion I a II a dvě videoprojekční plochy, které detailně zobrazovaly dění na pódiu snímané asi šesti kamerami.

A pak to všechno začalo. Axl Rose, Slash, Dizzy Reed, Matt Sorum, Duff McKagan, Gilby Clarke, tříčlenný sbor vokalistek, tanečnic, hráček na dechové nástroje a ještě několik doprovodných hudebníků rozezpívali zhruba pětačtyřicetitisícový dav už při druhé Live And Let Die, coververzi hitu Paula McCartneyho. Následoval první cajdák, jeden z největších současných šlágrů kapely - Don't Cry II., na něj navazovalo Slashovo sólo a lá Jimi Hendrix. Slash všechny dostatečně přesvědčil, že v anketě nejprestižnějšího hard'n'heavy magazínu Metal Hammer nebyl v kategorii o nejlepšího kytaristu loňska zvolen jen tak náhodou. Během koncertu mu patřila ještě dvě nejméně pětiminutová parádní sólíčka. Hlavou jsme kroutili i během exhibic bubeníka Matta Soruma.

Hvězdou večera však byl, kdo jiný než třicetiletý W. AXL ROSE, který vedle nesporných vokálních prokázal i své instrumentální kvality. Nejpůsobivější song celého koncertu November Rain nejprve uvedl emotivně laděnou klavírní předehrou, aby se pak za klavírem doprovázel až do konce.

Guns N' Roses uspíšili svůj comeback: vystoupili v klubu za pár dolarů a ohlásili turné

Zážitky výrazně umocňovaly i možnosti monstrózní scény. V dalším singlovém hitu You Could Be Mine vyrostly po stranách pódia obrovské pohybující se obludy známé z obalu jejich debutu, v úvodní skladbě elpíčka Use Your Illusion II. Civil War vlály nad pódiem kromě jižanské vlajky ještě zástavy ČSFR, USA a SSSR, další písničky doprovázel rej nejrůznějších světelných efektů a nechyběly ani výbuchy a miniohňostroj. Axl, kromě toho, že stihl rekordních šestnáct převleků, vše umocnil několika výstřelky. Například už v úvodu koncertu ho rozčílilo, že se neslyší v odposlechových reproduktorech a oba skopl z pódia.

Po půl dvanácté už atmosféra gradovala, a to zejména díky nejznámějšímu kousku GN'R Knockin' On Heaven's Door, který však, jak známo, pochází z dílny Boba Dylana. Následný odchod skupiny do šaten byl předčasný, protože je divácké ovace hned vzápětí přiměly k návratu na plac. Spustili ještě Paradise City z debutového alba Apetite For Destruction a Estranged z jedničky Use Your Illusion. Po nich Axl rozhodil do publika několik opravdových růží a zmizel spolu s ostatními v nenávratnu.

Přítomní fanoušci mohli slyšet všechny největší pecky z dosavadních čtyř LP této hollywoodské sestavy, mohli zhlédnout show jednoho z nejvýraznějších představitelů světové hard'n'heavy scény. Ti nepřítomní si zase mohou jen vyčítat, že těch cca 350 korun (např. v Anglii prý stojí lístek na tohle monstrum 50 liber) neobětovali.

Text: Jarda Hudec, foto: Rollingstone.com (ilustrační)
Témata: Guns n' Roses, Faith No More, Soundgarden