RETRO: Iggy Pop se v Praze v roce 2008 zmítal jako epileptická tanečnice a skákal do lidí

IGGY POP & THE STOOGES
TESLA ARÉNA, PRAHA
20. 9. 2008

Kdyby na zemi přistáli ufoni a chtěli vidět rockera, neexistuje lepší příklad než Iggy Pop. Jednašedesátiletý týpek, který na konci září rozpálil Prahu, je prostě ztělesněním toho, co znamená být navždy oddaný rockovému životnímu stylu.

Metronome festival zveřejnil časový harmonogram! Kdy vystoupí Iggy Pop, Foals nebo Ella Eyre?

Iggy vypadal jako kříženec americké novinářky Carine Roitfeld a anatomického modelu muže ze ctihodné instituce jménem Deutsches Hygiene-Museum. Odbarvené dlouhé vlasy, šlašité tělo a kůže jak zahnědlý pergamen. Nadto byl zcela neuvěřitelný svým pohybovým i hlasovým projevem. Na pódiu opět přejmenované sportovní haly se zmítal jako epileptická tanečnice, lezl po aparatuře a vykonával na ní neslušné pohyby a občas skočil do publika: on sice stage diving vynalezl, ale přece jen to od něj v jeho věku už člověk nečeká, notabene když si při něm nedávno zlomil klíční kost a následně vyhlásil, že šipky do lidí už asi dělat nebude. Energie písně I Wanna Be Your Dog, jež zazněla počátkem koncertu a pak ještě jako poslední přídavek, ale "strejdu" dostala natolik, že do toho šel znovu...

A lidi ho odměnili jásotem, V zadních řadách, kde byl dost mizerný zvuk a člověku dění na pódiu přišlo místy spíš tak trochu srandovní, panovala umírněnější atmosféra, ale první řady se mohly pominout. Během hitovky No Fun dokonce asi tucet lidí vylezl na pódium a skákal po něm s Popem. Trochu rušil fakt, že za Iggym stále jako stín hopkal ochranář, který zpěváka chránil před případným příliš divokým tělem, jež by na něj chtělo třeba skočit, ale fakt je, že jinak se to asi řešit nedalo: pustit si k tělu rozhicovanou smečku, takový sebevrah asi Iggy není.

Šlo o koncert Stooges, a tak se hrály hlavně jejich staré vypalovačky z 60. a 70. let - pecky jako 1969 a zmíněné No Fun a I Wanna Be Your Dog z debutu, Loose a TV Eye z druhé desky Fun House, Search Sand Destroy z třetího počinu Raw Power.

vložte odkaz, text nemažte

Ale došlo i na loňské comebackové album The Weirdness: písnička My Idea Of Fun vyšla podle mě skoro nejlépe z celého koncertu, s těžko si říkat, že by to bylo nějakou geniální hudební propracovaností. Stooges byli a jsou punkově přímočaří, a ani saxofon Steva Mackeye z nich nedělá lidi libující si ve složité instrumentaci. Hrnuli do lidí divoké písničky, jejich síla tkví v jednoduchosti. A v tom, že pomáhaly tvořit to, co známe pod pojmem rock. A samozřejmě nejvíc v tom, kdo je zpívá: jakkoliv jsou Stooges v pohodě, mohl by to, co oni, zahrát leckdo další, ale Pop je jen jeden. Místy až na hranici karikatury sebe sama, místy daleko, daleko za ní, ale vždycky divoce a energicky hulákající, skákající, vyžívající se v rytmickém opakování sprostých slov a blbnutí všeho druhu: tohle je definici svobody.

SOUTĚŽ O 3 X 2 VSTUPY NA METRONOME FESTIVAL

Iggy Pop zůstává důkazem, že člověk si může dělat, co chce - a nejen coby teenager. Pokud blbnete dost dobře a ve správnou dobu na správném místě, může vás to živit celý život, a ještě vám tleskají. To mi přijde jako mnohem zásadnější věc než sborka a rozborka toho, jak kdo ze Stooges hrál nebo nehrál. Tenhle koncert byl o něčem větším, než je jen muzika.

text: Jana Kománková, foto: Tomáš Martinek, archiv