RETRO: Jak Robert Plant a Jimmy Page v roce 1998 v Praze křísili ducha Led Zeppelin

PAGE A PLANT
SPORTOVNÍ HALA, PRAHA
17. 11. 1998

Letošní listopad se pro příznivce starého dobrého hard rocku stal měsícem doslova magickým. V pondělí šestnáctého poctili pražskou Sportovní halu svou návštěvou veteráni Deep Purple, o den poté na totéž místo zavítala neméně legendární dvojice Jimmy Page a Robert Plant. Brutálnější útok na peněženku rockera-staromilce si lze jen stěží představit, a tak není divu, že se fámy o mizerném předprodeji vstupenek na vystoupení těch druhých jmenovaných nezdály být zrovna neopodstatněné. Lístek na podobnou akci nevyjde v těchto časech zrovna nejlevněji a uvážíme-li, že slavné duo k nám letos zavítalo už podruhé... Ale kdepak. Našlapáno bylo stejně jako letos na jaře.

RETRO: Robert Plant poprvé v Praze v roce 1993: Brilantní výkon narušilo zranění fanouška

Volba předkapely, jíž se tentokrát stali Natasha Atlas a Transglobal Underground, mi původně připadala dost riskantní - podobný koncert se většinou zvrhne ve sraz pamětníků po dvaceti letech a předpokládat, že prošedivělý bigbítový huňáč se bude nějak zvlášť odvazovat při progresivním, etnickou hudbou říznutém tanečnu, je trochu přitažené za vlasy - jenže výsledek dopadl nad očekávání.

KONZERVATIVNĚJŠÍ, NEŽ SE ČEKALO

Po obligátní přestávce nastoupili na plac pánové Page a Plant a dlužno podotknout, že trochu překvapili. Tahle dvojka prostřednictvím svého posledního alba Walking Into Clarksdale dala jasně najevo, že se na starém materiálu Led Zeppelin už příliš přiživovat nehodlá, dluh těm, kteří toužili po starých zepelínských číslech, splatila už posledně, a tak se zdálo, že svůj druhý pražský koncert zasvětí především novince. Nakonec se ale projevila konzervativněji než Deep Purple - a ti se přece na rozdíl od obou ex-zepelínů v průběhu posledních let věnovali spíš pokusům o resiscutaci svého původního modelu.

Robert Plant a Jimmy Page slaví: Led Zeppelin hit Stairway To Heaven neukradli, rozhodl soud

Nové skladby zazněly pouze čtyři - Working Into Clarksdale, When The World Was Young, Heart In Your Head a Most High. Zbytek obstaraly výhradně klasické písničky, a to dokonce ve velmi podobném složení jako minule. Na úvod těžkotonážní Wanton Song, následuje Heartbreaker, pak What Is And What Should Never Be... To už tady jednou bylo, že? Zkuste ale něco namítat, když provedení je opět naprosto dokonalé, Plantův vokál nevykazuje sebemenší známky únavy a Pageova kytara zní stejně jako před lety. Nezbývá než jásat spolu s davem, protože nic jiného se dělat opravdu nedá.

HALU DOSTALI DO KOLEN

K nejsilnějším momentům koncertu patřila především mrazivá No Quarter, kterou nečekaně protáhlo extempore hostující pianistky a také Pageovo srdceryvné sólo. Právě při této skladbě uchopil Charlie Jones do rukou poprvé kontrabas a v jeho společnosti setrval po celý pomalejší, akustičtější blok, do kterého se (kromě zmíněných novinek) vešla i dvojice písniček z "trojky" Gallows Pole a Tangerine a také "čtyřková" Going To Califnornia. Pokud někdo čekal slavnou Stairway To Heaven, musel se opět spokojit s pouhými několika takty, které zazněly v závěru Baby, I'm Gonna Leave You.

vložte odkaz, text nemažte

Notně protažená zato byla How Many More Times, která skýtá ideální prostor pro sóla a improvizace a do které se dokonce vešel i úryvek We're Gonna Groove z Cody. První přídavek tentokrát obstarala Čomaja sabaka (vzpomínáte na kompilaci, kterou kdysi spáchalo ruské vydavatelství Melodija?) a razantní Ramble On, díky následnému aplausu se ale hale dostalo ještě jednoho chodu - tím se stal zepelínský Rock'n'Roll. Page a Plant se mohli vydat do šaten s klidným svědomím. Sportovní halu opět dostali do kolen.

O výjimečnosti tohoto koncertu jistě nelze diskutovat. Je mi ale líto, že Page a Plant nezavítali do našich krajin už v průběhu turné k No Quarter. Bylo by zajímavé slyšet ty staré fláky také trochu jinak.

text: Jan Ernest, foto: Tomáš Martinek

Témata: Robert Plant, Jimmy Page, Led Zeppelin, Praha, koncerty