RETRO: Svou poslední pražskou show v roce 2004 David Bowie nedohrál

DAVID BOWIE
HOST: TATA BOJS
23. 6. 2004 T-Mobile Arena, Praha

Skalní fanoušci stylizovaní do různých podob britského chameleona Davida Bowieho (57) trpělivě vyčkávali před T-Mobile Arenou, kam byl koncert na poslední chvíli přesunut, již od patnácti hodin. To ovšem ještě nevěděli, co nemilého je čeká...

Experimenty, pop, rock i elektronika: TOP 6 nejzásadnějších alb chameleona Davida Bowieho

O hodinu byl odsunut začátek koncertu předskakujících Tata Bojs. Ti začali po osmé a zahráli sedm písniček. Základní trio doprovodila jako tradičně Klára Nemravová, například v písničce Tomášovi, která pochází z nového Nanoalba, stejně jako Boj nebo C.V.A.N., kterou už odzpíval sám bubeník Milan Cais. Zazněly i starší věci: Attention Aux Hommer! či Šťastnější opět s Klárou. Zažil jsem jeden z mála českých koncertů, který byl poslouchatelný i z bezprostřední blízkosti pódia.

Zemřel David Bowie, odešel jen dva dny po vydání nového alba

Po deváté hodině konečně přišel. Pravděpodobně kvůli technickým problémům musel na úvod nečekaně zařadit Life On Mars? A to v komorním podání, jen za doprovodu klavíru. Pak nastoupila kapela a koncert byl zahájen peckou Rebel Rebel. Dostat publikum do varu se Davidovi s jeho charismatem povedlo okamžitě. Šílenství fanoušků vyvrcholilo, když začal zpívat (i vsedě) na malém molu, kde ho měli doslova na dosah ruky. To je výhoda Areny proti Parku, kde diváci stojí pod obrovským pódiem, od něhož je navíc dělí pětimetrový koridor.

Co se týče repertoáru, skákal Bowie sem a tam. Řízná Battle For Britain (The Letter) plná elektroniky z alba Earthing a The Motel z 1. Outside zastupovaly 90. léta. Pak se zpěvák vrátil do 70's funkem prodchnutou Fame a písní All The Young Dudes zpívanou sborově s publikem.

David Bowie nejspíš posmrtně vystrnadí z čela žebříčků Adele

Kapelu tvořilo sedm doprovodných muzikantů. Sestava je již nějaký ten rok stejná. Je v ní basistka tmavé pleti Gail Ann Dorsey, která se tentokrát rozhodla neukázat své nožky (obvykle hraje bosá) a vzala si boty až pod kolena. O hutný zvuk se starají kytaristé Gerry Leonard a Earl Slick.

Trojice, které obsadila zadní vyvýšenou část prostorného jeviště, také rozhodně stojí za zmínku. Plešatý virtuóz Mike Garson vytváří čisté klavírní tóny a jen občas usedá k syntezátoru. Po svém boku má veselou černošku Catherine Russel, která kromě kláves hrála i na dvanáctistrunnou akusticku kytaru a k dispozici měla též conga a bonga. Bezvadnou černou rytmiku doplňuje mladý explozivní bubeník Sterling Campbell. Skupina hrála s naprostým přehledem.

Problémy však měl bohužel David. Nejprve na chvilku zmizel a jeden song musela odzpívat klávesistka Catherine. Pak se vrátil a řekl divákům, jak se věci mají. Již delší dobu má potíže s ramenním nervem, ale prý show bude pokračovat tak dlouho, jak jen to půjde. Zazpíval China Girl a uvedl Station To Station, ale pak byl nucen koncert na deset minut přerušit. Po návratu jsme mohli slyšet ještě The Man Who Sold The World, která je známá i v podání Nirvany. Tu už odzpíval ze židličky a poté rezignoval. Omluvil se, že už nemůže pokračovat, a odešel! Nakonec jsme mohli slyšet ještě omluvu z úst pořadatelů z agentury Interkoncerts.

Publikum zprávu přijalo s klidem, zpěvákovi tleskalo a ještě když stál na pódiu, lidé křičeli, že to nevadí. Samozřejmě, nebylo to nic potěšujícího, odehráno bylo něco přes půlku koncertu, zhruba deset skladeb. Co se dá dělat. Snad příště. Jako omluvu bych přijal čtyřhodinovou koncertní náhradu se vstupem i občerstvením zdarma. Je někdo proti?

Text: Jan Mazura, foto: Tomáš Martínek