Banner
Banner

Newsletter

Banner
Banner

Plním si velký sen, říká Aneta Langerová o turné Pár míst

Aneta Langerová připravila na letošní prosinec akustické turné po českých a moravských městech. Vyjde tak vstříc fanouškům, kteří si přáli slyšet Anetu s akustickým zvukem v intimnějším prostředí na netradičních místech.

aneta_foto helena_kadlcikovaaBěhem turné navštíví jen pár měst. I proto se turné jmenuje Pár míst. Koncerty se navíc budou konat v menších sálech, kde bude omezený počet míst a jen k sezení. Prostory pro koncerty byly vybrány ve spolupráci s radnicemi jednotlivých měst a například ve Šternberku se diváci mohou těšit na vystoupení v Hodovním sále tamního hradu.

Aneta zahraje jen za doprovodu piána a smyčcového tria ve složení housle, viola a violoncello. Na koncertech zaznív nových úpravách například píseň Vzpomínka z posledního alba Jsem, Vysoké napětí, Malá mořská víla, i písně, které Aneta na koncertech tak často nehraje, jako třeba Poplach a Němá. A samozřejmě nebudou chybět hity jako V bezvětří, Voda živá nebo Hříšná těla křídla motýlí. Jako host turné se představí letošní andělský objev roku skupina Republic of Two, která právě vydala své nové album The End of War. Na první koncerty turné zbývá v předprodejích už jen pár posledních lístků.

Čím je pro tebe tohle turné PÁR MÍST jiné?
Plním si jeden z velkých snů. Zazpívám výběr písní ze všech tří desek v doprovodu smyčcového tria, piana a své kytary. A možná občas vezmu do ruky i jiný nástroj, na který jsem ještě nikdy předtím nehrála, jako je třeba foukací harmonika nebo kalimba. Pár míst je výjimečné hlavně svojí atmosférou, která vyplývá z aranží písní. Všechny jsou plně přizpůsobené složení kapely, což je opravdu kolikrát velká změna. Tím, že jsem si vysnila hrát se smyčcovým triem, musela jsem najít ještě dva nové muzikanty, kteří by ho tvořili. To se povedlo dle mých představ a na pódiu se se mnou poprvé objeví violoncellistka Dorota Barová a violista Vladan Malinjak. Kromě nich budu mít za zády část své kapely, houslistku Veroniku Vališovou a pianistu Jakuba Zitka. Všichni jsou to skvělí muzikanti a také fajn lidi. Je to pro mě další z povedených spoluprací. Také jsme s bráchou vytipovali pouze pár míst, tedy měst a prostor v nich, ve kterých jsem ještě nikdy nehrála a které se svojí atmosférou k těmto koncertům hodí. Například město Šternberk, kde budeme hrát přímo v prostorách hradu, nebo Praha, ve které jsem sice vystupovala již několikrát, ale tentokrát jsme se rozhodli pro kino BIO OKO, kam často chodím na filmy a mám tento prostor velmi ráda.

Jak to vzniklo? Jak probíhaly přípravy, jak jste tvořili?
V půlce léta jsem si uvědomila, že pokud už čtyři roky přemýšlím nad tím, že bych chtěla jet akustické koncerty se smyčci, není již na co čekat. Má představa byla čím dál jasnější, ale trápila jsem se tím, kdo mi pomůže rozepisovat party pro smyčce. V tom opravdu nejsem znalá a vůbec přemýšlení a skladba smyčcového tria tak, aby tvořili krásnou harmonii, na které by celá píseň mohla stát, to bylo pro mě úplně nové. Nakonec jsem nemusela chodit daleko. S aranžemi mi pomohl právě Jakub Zitko, můj pianista. Řekla jsem mu svojí představu, co chci, aby jednotlivé písně vyjadřovaly, společně jsme pak dumali nad tím, jak by mohly znít a už to jelo :). Kuba se toho chopil opravdu skvěle, přicházel s nápady, které mě moc bavily. Vždy něco udělal, poslal mi to tzv. v midi, to znamená, že jsem mu mohla posílat zpět upravené verze, když mě k tomu ještě něco napadlo, nebo mi někde něco nesedělo ke zpěvu. V tom byla pro mě tato spolupráce velmi důležitá, protože jsem se do toho mohla zapojovat, upravovat věci podle svého, tudíž jsem se na tom díky Kubovi hodně věcí naučila. Začalo mě to strašně bavit, vytvářet harmonie, nálady, vyjadřovat tímto způsobem atmosféru každého slova. Je to úžasná práce, chtěla bych se to naučit ještě lépe a využít to třeba na další desce, na které chci začít pracovat začátkem roku.

aneta-langerovaZměnilo se něco pro tebe ve zpívání nebo hraní na kytaru?
Změnilo se toho hodně, vždy jsem na kytaru hrávala jen tak zvaně beglajt, neboli doprovodnou kytaru, složitější party hraje v mé kapele kytarista, ale tady budu hrát, kromě jedné písně, na kytaru pouze já, takže jsem to musela trochu začít pilovat. Hrát třeba složitější part pod zpěv, což znamená rozdělit hlavu na dvě části, bylo pro mě trochu komplikovanější. Ale už jsem to jednou zažila, když jsem hrála na koncertech v některých písních na basu. Vím, že to jde, tak jsem se k tomu odhodlala i tentokrát, ale na kytaru. A co se týče zpěvu, tak to je také docela změna. Ve své kapele mám housle, které můj zpěv podporují, do toho však mám za zády rytmiku, takže nemusím myslet na tempo písní, ale tady jsou to hned tři smyčcové nástroje, žádné bicí, takže se na jednu stranu cítím jako v ráji, ale zároveň je to pro všechny těžší technicky, protože musíme držet tempo a spoléhat se na svůj cit, abychom nikam neutíkali. Budu se na koncertech muset hodně soustředit, abych stačila tak dobrým muzikantům, které jsem si vybrala. Další výzva v mém životě, na kterou se strašně těším, ale zároveň z ní mám velký respekt.

Na co se nejvíce těšíš?
V první řadě se nejvíce těším na okamžik, kdy to všechno, na čem jsme teď tři měsíce pracovali a co se mi už čtyři roky honí hlavou, zahrajeme živě lidem. První koncert bývá vždy něčím jiný, než ostatní. V kapele a vůbec v celém týmu panuje velká nervozita, jestli to všechno dopadne tak, jak by mělo. Tahle nálada ovšem dodává koncertu neuvěřitelný náboj, alespoň pro mě je to vždy šílený adrenalin. Těším se také na to, jak to celé přijme publikum. Myslím, že je velmi důležité, aby to lidé vnímali jako koncert, na kterém se nebude zrovna skákat, ale kde si v klidu sednou v příjemném prostředí a budou poslouchat melodie, které znají, podpořené právě smyčcovým triem. Je to koncert akustický, ale to neznamená, že bude ponurý nebo smutný. Nové aranže jsou plné života, emocí, melancholie, nadhledu, zkrátka si myslím, že je to vyvážené, že každý bude mít šanci najít si to své, co má rád.

Co je naopak na turné největší otrava?
Nenazvala bych to otravou, ale samozřejmě, stejně tak jako u každé jiné práce, jsou věci, které člověku vezmou hodně času a vypadají zpočátku jako nedůležité, ale opak je pravdou, vše se pak odrazí až v konečném výsledku. Štěstí přeje připraveným, tak doufám, že jsme se natolik připravili, že koncerty už s sebou ponesou jen radost.

Proč sis jako hosty vybrala právě Republic of Two?
Kluci jednoho dne zavolali, jestli bych s nimi nejela pár koncertů a my v tu dobu plánovali právě tato akustická vystoupení, a tak jsem je k tomu přizvala jako své hosty, myslím, že nám to dohromady bude dobře fungovat. Krom toho je mám ráda, takže nebyl důvod říkat ne.

Co jiného z české hudby tě v poslední době zaujalo?
Tak třeba poslední deska Tata Bojs se mi moc líbí, mám Tatáče hodně ráda, takže to není nic překvapivého. Ale již nějaký čas poslouchám také klasickou hudbu, to je i jeden z důvodů, proč jedu turné se smyčcovým triem. Snažím se v klasice trochu zorientovat a nedávno jsem dostala desku Pavel Haas quartet a jejich interpretaci Dvořáka, která je naprosto nádherná.



Termíny
:
7.12.2011  Vimperk - Hotel Zlatá Hvězda
14.12.2011 Moravské Budějovice - MKS BESEDA
15.12.2011 Hrad Šternberk – Hodovní sál
20.12.2011 Kyjov - Dům kultury, divadelní sál
22.12.2011 Praha – kino BIO OKO
23.12.2011 Praha – kino BIO OKO
 
zdroj: TZ, foto: archiv