Banner
Banner

Newsletter

Iva Frühlingová interview: Chtěla bych být silnější člověk

Iva Frühlingová začala svou hudební kariéru v Paříži. Natočila tam album Litvínov a singly z něj bodovaly ve francouzských a belgických hitparádách. Další desky Baby Doll a Strip Twist už nahrála v Čechách. Nyní má za sebou práci na nových písních, s nimiž se vrací k francoužštině. Čekání na novou tvorbu půvabné zpěvačky si její fanoušci mohou zkrátit četbou Iviny už druhé knihy, která se jmenuje Příběhy ze světa showbyznysu.

iva paris Nedávno jsi vydala svou už druhou knihu, ale jaká je poslední kniha, kterou jsi dočetla ty?
Teď mám za sebou knihy Simony Monyové. Přečetla jsem Srdceboly a Deník citového vyděrače a obě naprosto úžasný. Čtou se jedním dechem.


Tvá poslední kniha se jmenuje Příběhy ze showbyznysu. Můžeš krátce nastínit, o čem to je?
Je to podobné jako s mou první knihou Příběhy modelek. Jsou to pravdivé příběhy, které jsem zažila nebo slyšela. Tehdy jsem byla vypravěčkou životů modelek, teď je ten výčet širší, jde o zpěváky, reportéry, herce a celkově o umělecký svět. Přiznám se, že nemám ráda slovo showbyznys, ale musela jsem všechny tyhle profese dát do kupy, aby potencionální čtenář věděl, co ho čeká a jakého světa se to týká. Každopádně jde opět o pravdivé příběhy, aby každý věděl, co vše naše práce obnáší. V knize najdeš příběhy Pierra Richarda, Whitney Houston, Vanessy Paradise, Serge Gainsbourga a dalších. Mnoho těch příběhů je ve Francii obecně známých a mně přišlo škoda, že v Česku je neznáme, tak jsem se rozhodla je převyprávět.

Je primárně určena lidem, kteří chtějí vstoupit do světa showbyznysu?
Ne. To má první kniha Příběhy modelek byla určena především pro ty holčičky, které chtějí být modelkami a pro jejich maminky, aby věděly, čeho se vyvarovat a aby byly poučené. Příběhy ze showbyznysu už jsou pro lidi našeho věku, obzvlášť pro ty, kteří to prostředí trošku znají. Je to napsáno vtipnou formou. Přečti si to, uvidíš.

Iva_Fruhlingova_009Iva Frühlingová a herec Pierre RichardKnížku ti pokřtili Pierre Richard a Karel Gott..
Pierra jsem si vybrala, protože o něm píšu. Je mu tam věnovaná celá povídka o tom, jak jsem u něj byla na snídani. A Karel je tam hodně krát zmíněný jako příklad opravdu velké slávy. Proto mi přišlo logické pozvat právě tyto dvě osobnosti.

Tak kmotři byli opravdu hvězdní.
To se opravdu povedlo. Já jsem pak ještě další tři dny byla jak na obláčku. (smích)

S Pierrem Richardem máš i duet La Chanson de Pierre. Jak se přihodilo, že zpěvačka z Litvínova má skladbu s hvězdou francouzského stříbrného plátna?
Díky dědečkovi, který byl Francouz, jsme se často dívali na francouzské filmy a Pierre Richard se mi vždy hrozně líbil. Kromě toho, že je vtipný, má i nějakou jiskru v očích, která mě vždy přitahovala. A když jsem připravovala desku Strip Twist a přemýšlela jsem o duetu, napadl mě on. Snažili jsme se získat kontakt, což se povedlo. Zjistili jsme, že oba jeho synové jsou jazzoví hráči a on miluje jazz a brazilskou hudbu. Udělali jsme skladbu jemu šitou na míru, poslali mu ji a on souhlasil.

Kromě natáčení té písně a teď toho křtu viděli jste se ještě?
V České republice třikrát. Jednou jsme byli na jazzovém koncertě, pak na obědě a taky jsem se na něj byla podívat na jeho představení v Hybernii. V Paříži jsme se setkali víckrát.



Cítíš se víc jako zpěvačka, spisovatelka nebo modelka?
Ve Francii stačí říct, že jsi umělec a oni to pochopí. Tady se moc škatulkuje. Moc to nechci ani rozebírat.

Zeptám se jinak. Co tě teď živí?
Tak teď momentálně ta kniha, před tím modeling, ale také hudba. Protože díky panu Žbirkovi a Janu Muchowovi mi za hudbu v Ordinaci v růžové zahradě chodí pravidelně nějaké peníze.

dsc_7560Kde teď vlastně bydlíš?
To bych taky chtěla vědět. (smích)

Počkej. Jak to je, jsi v Česku nebo ve Francii?
Asi před tři čtvrtě rokem jsem odjela do Francie, a proto jsem pronajala svůj pražský byt. Je pronajatý na rok až do konce srpna. Mezitím jsem přijela sem a tak nějak funguju s kuframa u známých.

Natáčela jsi něco ve Francii?
Natočila jsem tam desku, teď se to míchá. Kluci, se kterýma jsem pracovala, se scházejí s producenty, ale všechno je hrozně pomalý. Otevře se víno, ochutnávají se sýry a dlouho se povídá o životě. Já vlastně teď čekám, až mi zavolají, kdy to dokončíme. Může to být za týden ale taky za dva měsíce. Vlastně nevím, co bude, ale pořád jsem v pohotovosti. Díky tomu žiju přítomností, což jsem před tím nikdy nedělala.

Jaká ta nová deska bude?
Půjde o EP se šesti skladbami. Je to víc electro. Trošku bych to přirovnala k Daft Punk nebo k Air, ale pořád to bude ten můj styl. Bude to francouzsko-anglický. Bude tam i duet s Benjaminem Biolem, což je ve Francii velká hvězda a úžasný člověk.

Kdo bude podepsán v kolonkách hudba a text?
Já jsem napsala texty, hudba bude electro s živou kytarou. Podklad vytvořil Johan Czerneszki, se kterým jsem už spolupracovala v období desky Baby Doll.

Když jsi začínala, fungovala jsi ve Francii se skupinou Turn Over. Jsi stále v kontaktu s nimi?
Jasně, my jsme stále přátelé a občas se i vídáme. Oni mi pomohli nahrát první dvě skladby, které jsem poslala do vydavatelství a díky tomu jsem mohla dělat album Litvinov.



V minulosti jsi byla hodně aktivní v komunikaci s fanoušky na tvých webových stránkách. Dnes už tak přístupná nejsi, proč?
Abych řekla pravdu, tak díky tomu, že jsem zabředla do těch debat, měla jsem bezesný noci a začalo mě to víc mrzet než těšit. Dnes si uvědomuji, že nemá cenu se tím trápit, stejně tak jako nečíst určitý časopisy. Občas se tam podívám, aktualizuju novinky ale v současné době už nekomunikuju s každým a nepřidělávám si zbytečně vrásky. Lidi jsou obecně milí, ale taky se bohužel najde dost těch, které baví lidem ubližovat.

iva i phoneZpíváš ve francouzštině i v češtině. Cítíš nějaký rozdíl mezi těmi jazyky, když chceš vyjádřit určité emoce?
Ve Francii jsem dlouho žila a v jednu dobu pro mě oba jazyky byly úplně rovnocenné. Asi kdybych chtěla napsat knihu, nezvládla bych to ani ve francouzštině ani v angličtině. Když chci vyjádřit hlubší pocity, tak je to určitě snadnější v rodném jazyce.

Máš skladbu Animální hlavolam. O čem přesně je?
Ta píseň je o tom, že obdivuju lidi, kteří jsou, třeba jako je moje manažerka Kristýna. Obdivuju lidi, kteří nemají citový výkyvy, jsou organizovaní, konstruktivní a celkově prostě silné osobnosti. Mají všechny papíry urovnané v šanonech a stojí pevně na zemi. Jsou jako hrad. Já si připadám oproti nim jako strom ve větru. Řeším nějakou situaci, nevím si s ní rady, a tak zavolám manažerce a ona lehce najde řešení. Chtěla bych být silnější člověk.

V písni Skládám zpíváš: "Nikdo nevnímá, kdo jsem vlastně já". Kdo tedy jsi?
To je o tom pocitu, že i když se vyjadřuju prostřednictvím knížek nebo písniček, tak stejně nikdo nepochopí, co opravdu cítím. Ale je pravda, že vyznat se ve mně je hodně těžké. To bychom tady museli být opravdu dlouho a možná začít studovat psychologii. (smích)

Jsi melancholická?
Asi když mě někdo vidí poprvé, tak si myslí, že jsem jemná éterická bytost. Ti, co mě znají víc, tak si to nemyslí ani náhodou, a kdo mě zná opravdu dobře, tak asi ví, že mívám stavy, kdy jsem melancholická.

Máš za sebou dva významnější vztahy s muzikanty. Jak se s nimi žije?
To není jen o muzikantech, ale o umělcích obecně. Jsem ve stádiu, kdy si myslím, že pro zdravý soužití obou partnerů, je lepší, když ve vztahu je jeden ten strom ve větru a druhý ten silný pevný hrad. Pokud se setkají dva klátící se stromy, tak spolu vlastně ve finále nic nevytvoří.

Blíží se léto a prázdniny, jaké jsou tvé plány na nejbližší měsíce?
Plány mám a jsou pracovní. Toužím se vrhnout do spousty nových projektů, na které se už moc těším. Takže pro mě žádná dovča. (smích)



text: Daniel Maršalík, foto: archiv, EMI