Banner

Newsletter

Banner
Banner

Buty interview: Ovoce dozrálo k Duperele

Buty si s novou deskou Duperele dali na čas. Fanoušci si museli počkat dlouhých šest let, nyní je ale Duperele na světě a Buty se rozpovídali jak o natáčení i o jednotlivých písničkách.

foto-buty-2012Řekli jste, že nemá cenu zkoumat, proč jste s novou deskou čekali šest let; nicméně – kdyby to někdo zkoumat chtěl, co byste mu řekli?
Kdyby to někdo zkoumat chtěl, měl by se nezávisle podívat, co se těch šest let dělo ve světě, u něj doma, u nás doma, v oboru, ve kterém pracuje, jak se mu daří naplňovat předsevzetí, která si před šesti lety dal, co ho brzdí a kde co musel ustřihnout. Pak by došel k tomu, že hudební skupina žije a tvoří podobně, tvoří, cestuje, koncertuje... To se nezměnilo. Jenom jsme nebyli ve studiu, protože doteď nedozrálo ovoce. Dozrálo až před rokem, od té doby točíme, mixujeme, masterujeme. A teď je deska venku. Doufejme, že nebude tak tajná, jako ta naše minulá, Votom. Ta se nesetkala prakticky s žádnou odezvou. Sami sebe jsme se ptali, proč tomu tak bylo a na druhé straně jsme si taky potřebovali trochu vyvětrat hlavu, abychom k hudbě měli stále stejně kladný a nezatížený vztah. To je stejné, jako v každém jiném uměleckém odvětví. Prostě normální život.

Čím je nová deska jiná?
Je to svědectví určité doby. Je méně depresivní a zvrácená, teče v ní trochu čerstvější voda. Není zkrátka tolik zatížená démony a podobnými stvořeními.

Přečtěte si recenzi Tomáše Tenkráta na album Duperele.

fotoA střídáte na ní legraci, smutek, vzpomínky na dětství...
Pravda, vzpomínky na dětství se na ní objevují, ale jenom jako falešná stopa. Navíc jenom v první písni. To si musí každý posluchač probrat sám v sobě.

Kuřátko od maminky, tedy třináctá písnička alba, není vzpomínka na dětství?
Pravda, je to trochu putování v čase prostřednictvím žaludků a chuťových buněk, ale tahle písnička nevznikla z nostalgie nebo z lásky. I když tak nakonec vypadá.

A jak tedy vznikla?
Radek Pastrňák: Z nějaké oslavy jsem do hospody přinesl kamarádům zbytky kuřátka, které dělala maminka. Text písně se pak v podstatě skládá z reakcí degustátorů toho kuřátka u výčepu. K tomu jsem pak už jenom přidělal takovou, řekl bych, pseudo... nevím jakou hudbu (smích).

Poslali jste písničku Paul McCartney Paulu McCartneymu? Nebo celou desku?
Neposlali a ani to neplánujeme. On už tu basu v Opavě stejně prodal, a my ji už nedohledáme. Tak co? Mimochodem – i tahle písnička má několik inspirací. A Paul McCartney není tou nejdůležitější...

Duperele znamená v ostravštině maličkosti; některé písničky na albu jsou ale velké a vážné...
Radek Pastrňák: Kandidátů na název desky bylo několik. Když ale jel Richard na schůzku s ředitelkou Supraphonu Ivou Milerovou, zapamatoval si jenom Duperele. Ivě se ten název líbil, a už to tak zůstalo. Mě pak sice ještě napadl název Zlaté pomfritky, ale už bylo pozdě.

buty 2012Deska obsahuje i dvě takzvané No Smoking verze písniček, které už na albu jednou jsou; co to je No Smoking verze?
Pro Smoking verze jsme do studia koupili velký vaporizér, jehož prostřednictvím se pak písničky míchaly. Ovšem písničky, které dělal Richard, se upravovaly bez vaporizéru. (Pozn. red.: vaporizér je zařízení na sublimaci)

Z desky je cítit, že byla nahrávaná v pohodě; je to tak, nebo jde zase o falešnou stopu?
Tentokrát to tak bylo. Natáčení bylo kratší než u alba Votom, pěkně to odsýpalo. Na desce se podepsala i spousta hostů, byli jsme taková velká rodina. A navíc je na nahrávce poznat, že Radkovi se ve studiu líbí. Což je alfa i omega atmosféry desky. Pokud to je z alba cítit, je to dobrý. 



PR, map