SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Joe Strummer (48.)

Vydáno 17.08.2012 | autor: redakce

Správný punker má nějaké institucializované svátky na háku. Vánoce proto neslavil ani Joe Strummer, zpěvák, kytarista a skladatel legendárních The Clash. Dva dny před Štědrým večerem, v neděli 22. prosince 2002, to totiž na světě vezdejším definitivně zabalil a po zdrcujícím infarktu se odebral za Sidem Viciousem a parťáky z Ramones do míst, kde po břinkotu rozbíjených instrumentů a tříakordových odrhovačkách vládne smířlivé ticho. Kulaté padesátiny přežil o čtyři měsíce a jeden den. Šedesátiny by oslavil 21. srpna.

2456650_f520VOLÁ LONDÝN
Strummerovo dětství v ničem nenaznačovalo jeho budoucí příklon k rebelantskému proudu pop music, naopak, klučina byl předurčen k neuvěřitelně kosmopolitnímu údělu. Jako sny britského ambasadora v Turecku se narodil (jako Graham Mellor) v tamní metropoli Ankaře 21. srpna 1952 a v rámci kočovného života diplomatické rodiny postupně žil v Mexiku, na Kypru či v egyptské Káhiře. Až při návratu do Anglie začal nasávat rock´n´rollovou hudbu, nikdy neopomenul uvést, že mu zvláště učarovalo Not Fade Away Buddyho Hollyho v podání Rolling Stones. „Znělo to jako parní lokomotiva, byl jsem z tý písničky naprosto paf...“

Po základní škole se nějakou dobu poflakoval mezi komunitou squatterů a londýnského metra (tam také přijal pseudonym Strummer – Drnkač), než založil pubrockovou kapelu 101ers. To už udeřil předvečer londýnské punkové rebelie a poté, co v roce 1976 zhlédl vystoupení jistých Sex Pistols, bylo vymalováno. Zpočátku dosti ostře – jako by se v rozpuku punku setřely rozdíly mezi militantními frakcemi fašisticky orientovaných skinheads a povšechně anarchistickým pohledem na svět: London SS. Přesně tak se jmenovala kapela, kterou vedl kytarista Mick Jones. Po doplnění o basistu Paula Simonona a bubeníka Terryho Chimese ji však Joe překřtil na únosnější The Clash. Proč právě toto slovo, v češtině vyjadřující např. srážku, hádku, lomoz a podobně? Inu, bylo totiž nejfrekventovanější v titulcích novinových zpráv...

normal_joe_strummer_1PUNKOLEROS AMIGOS
Během následujících pěti nejlepších let se The Clash (Chimese mezitím u bubnů vystřídal Nicky „Topper“ Headon) navždy zapsali do hudební historie jako jedna z nejpřínosnějších punkových kapel vůbec. Chytlavé „tříakordovky“, v nichž to však nebubnovalo jen punkem, ale i reggae, dubem, rockabilly a world music, nepřikrášleně politické textové šlehy a v neposlední řadě i Strummerovo číro ala mohykán přímo ovlivnilo celou britskou a posléze i americkou subkulturu. Alba jako stejnojmenný debut (1977), Give ‘Em Enough Rope (1978) a London Calling (1979) se stala instantní punkovou klasikou, která ovlivnila všechno, rockový mainstream nevyjímaje. Ano počátkem 80. let, kdy punková vlna zvolna slábla a stylově se přelila do rockového koryta, The Clash nestrádali. Naopak. Desky Sandinista (1980) a Combat Rock (1982) s hitem Rock The Casbah rozšířily popularitu a úspěch kapely z Evropy i do USA. Kde čtveřice podnikla několik úspěšných turné, ať už jako předkapela The Who či samostatně.

V roce 1983 však odchází Jones, Headon mezitím nekontrolovatelně propadá heroinu a jelikož následné album Cut The Crap (1985) propadlo, Strummer se Simononem v roce 1986 kapelu oficiálně rozpustil (byť v následných letech došlo k několika pokusům o comeback).

joe-strummer 1Joe šel vlastní cestou a dokázal svůj mnohovrstevný talent. Zahrál si v několika filmech (mj. v Jarmuschově snímku Mystery Train), napsal něco scénické muziky, produkoval alba kolegů, v roce 1989 debutoval sólově s deskou Earthquake Weather, pohostinsky působil v Pogues a koncem 90. let založil vlastní projekt Joe Strummer & The Mescaleros, s nímž až do své smrti vydal dvě alba, hudebně až překvapivě elektrická, čímž dokázal, že striktně punkovými mantinely umělecky omezován nikdy nebyl. Jak by také ano, když se jeho v Evropě snad největší hit (viz poslední věta v tomto epitafu) objevil v roce 1991 v reklamě na džíny. Ekonomická bída čas od času dolehne i na ty duchem nejchrabřejší...

HEJ JOE
Rok 2002 začal Strummer ve velkém stylu. S Bobem a Davem Stewartem (Eurythmics) napsal píseň 48864 pro projekt Nelson Mandela SOS a The Clash byli nominováni ke vstupu do Síně slávy. Nadšený Strummer chtěl navíc k této příležitosti oživit kapelu v původní sestavě. Při koncertech jeho Mescaleros už si po dvaceti letech vyzkoušel, jaké to je znovu si se Simononem a Jonesem zahrát staré pecky The Clash. Jeho svíčka však už dohořívala, aby zmíněnou neděli 22. prosince zhasla definitivně. Srdeční záchvat ho přepadl doma v Somersetu, pár minut poté, co se vrátil z procházky se svým psem. Manželka Lucinda, která mu povila dvě dcery, už ho nedokázala oživit. Během následujících hodin, kdy nečekaná zvěst dosáhla hranic hudebního teritoria, začaly pršet první kondolence z řad nejbližších spolupracovníků, přátel i dalších muzikantů. Všichni se shodli v jednom: odešel jeden z nejdůležitějších hudebníků vůbec.

A jeho věčná otázka „Should I stay or should I go?“ tak byla zodpovězena.

text: Jan Petričko, foto: archiv


joe-strummer 1 – kopie

 

 

Mohlo by Vás zajímat

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

Topfest.cz Abraxas Musicfest Přeštěnice The Silver Shine Metronome Supercrooo  Robert Plant
Banner
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím