TOP 10 nejlepších domácích alb roku 2014

• TOP 13 domácích objevů roku 2014

VYPSANÁ FIXA - Krásný smutný den

Dvacet let na scéně, odchod a následný návrat basáka Mejna do kapely, velké podzimní turné s vyprodanou Lucernou v závěru a hlavně nová, už sedmá řadová deska Krásný smutný den - takový byl pro Vypsanou fiXu uplynulý rok. Album opět reflektuje Márdiho mnohostranný cit pro poetiku, který je sice už pro kapelu jistotou a poznávacím znamením, přesto ale naštěstí daleko od toho, aby sám sebe recykloval. Kapela neztratila nadání napsat chytlavý hit a tentokrát se ohlédla i k punkovým kořenům. Nový zápal, který přišel nejspíš taky kvůli zmíněným personálním kotrmelcům, pocítíte i na koncertech. Dvanáct songů je zabaleno do vizuálního umění kytaristy Mejly. (Kateřina Nováková)

• Hlasujte pro nejlepší domácí i zahraniční album v anketě Žebřík

LENKA DUSILOVÁ A BAROMANTIKA - V hodině smrti

Že spojení podmanivé zpěvačky Lenky Dusilové a zasněné kapely Baromantika bylo trefou do černého, potvrdila už jejich první společná deska. V loňském roce získala Dusilová s Baromantikou Anděla za album Live at Café v lese, porodila syna a stvořila svoje pravděpodobně nejlepší album. V hodině smrti nabízí vyzrálé skladby a graduje hned několikrát: například ve skladbě Mayday, kde hostuje Justin Lavash, nebo v duetu s Davidem Kollerem Tichá - Černá. Album V hodině smrti je zvukově i skladatelsky dotažené do dokonalosti a jedním z "must hear" loňského podzimu. (Hedvika Pajerová)

MICHAL PELANT - Na hraně

Michal Pelant je už téměř deset let neoddělitelným článkem kapely Davida Kollera a také autorem několika jeho skladeb. Není tak překvapením, že právě k tvorbě zpěváka Lucie má Pelantova sólová prvotina hudebně nejblíž. Album Na hraně však od dříve vytvořeného neopisuje. Zpěvák a kytarista tu ventiluje tvůrčí přetlak posledních let a rozvíjí svůj vlastní skladatelský um. Zejména pak potvrzuje, že je Kollerovi rovnocenným parťákem ve schopnosti napsat líbivou a hitovou skladbu bez pachu prvoplánovosti. To ostatně dokázal hned první singl Vodopády. Mistrovská ukázka domácí poprockové školy. (Petr Adámek)

ZRNÍ - Následuj Kojota

Zrní se na své loňské desce vydalo dál než do českých luhů a hájů - cesty jej zavedly do prérií mezi kojoty a indiány. Kapela dozrála zejména co do barev a zvukových experimentů. I když se kladenská pětice na Následuj Kojota rozloučila se svými lidovými hudebními kořeny, nevzdala se žádného z dřívějších nástrojů. Uslyšíme tedy opět flétnu a k tomu pestrou škálu zvuků nahraných v přírodě i přímo ve studiu nebo třeba elektronickou "tucku". Dalším hudebním zpestřením jsou duety s éterickou Ninou Marinovou. Po obsahové stránce je hlavním tématem alba průchod mezi realitou a jiným stavem vědomí, což dokonale zrcadlí i snové texty. Přitom se z nich nevytratila typická hravost. (Nikola Illeová)

KALLE - Live from the Room

Táborští Kalle na jaře vydali debutové album s názvem Live from the Room. Dvojice se rozhodla nahrát svoji prvotinu živě na čtyřstopý kazeťák. Právě tato volba vymezila technické limity, které pomohly definovat jejich zvuk, oscilující mezi nahým minimalismem čisté kytary, něžného vokálu a monumentálním vrstvením vokálních a instrumentálních smyček. Díky živosti nahrávky jsou přechody mezi uklidňujícími a depresivními náladami plynulé a přirozené. Kalle tak vydali album, které vyniká bezprostředností, nenuceností a především svou intimitou. (Jan Čapek)

CALM SEASON - Symboly

Známá dvojice tuzemské scény se už podruhé sešla, aby nahrála společnou desku. Tentokrát v češtině. Adam Vopička a Terezie Kovalová vytvořili spolu s producentem Lukášem Chromkem intimní a křehkou popovou nahrávku, která právě díky mateřskému jazyku v posluchači ještě o poznání více rezonuje každý jejich záměr. Ve spojení s lehce melancholickou a citlivou - přesto místy velkolepou - hudební linií činí ze Symbolů jednu z těch domácích nahrávek, která stojí za maximální pozornost. (Kateřina Nováková)

BORIS CARLOFF - Morphosis

Boris Carloff vydal po dvou letech od debutu The Escapist novou sólovou desku, kvůli níž tentokrát odjel na sever. Na Islandu nahrával s tamním producentem Barði Jóhannssonem. Oproti prvotině je Morphosis co se týče témat ucelenější a také méně experimentální vzhledem k netradičním zvukům. Stejně jako předchozí album i toto ční nad obvyklou tuzemskou tvorbou hodně výrazně. Místy těžko přístupná, ale o to více cenná nahrávka; posluchač si může užít Carloffovo všestranné mistrovství a smeknout. (Kateřina Nováková)

NOD NOD - Nod Nod

S nadsázkou se dá říct, že Nod Nod jsou vycházející "superskupina" české alternativní hudby. Kapela složená ze členů kapel Kalle a Five Seconds to Leave loni vydala eponymní debutové album, které lze nejlépe popsat jako potomka odkazu těchto dvou interpretů - dočkáme se jak tvrdé masáže zvukem vlastní 5STL, tak expresivního vokálu Veroniky Buriánkové z Kalle, která zde oproti jejich debutu odhaluje i agresivnější stránku svého projevu. Album stojí na špinavých kytarách vytvářejících intenzivní zvukové stěny a zatěžkané rytmice hutné basy a bicích. Je to ovšem především citlivá práce s temnou atmosférou a emocemi, která z debutu Nod Nod dělá album mrazící v zádech a lámající srdce. (Jan Čapek)

REPUBLIC OF TWO - Silent Disco

V loňském roce se novým studiovým albem pochlubili také tito vládci vlastní republiky. Jiří Burian i Mikuláš Růžička se v mezičase věnovali vlastním projektům, což jim pomohlo při hledání nového zvuku pro společnou desku. Od akustického písničkaření se propracovali k více elektronickému soundu, který výborně doplňuje melancholickou atmosféru jejich textů. První videoklip k Let's Escape From Who We Are natáčeli na severu, v Norsku. Z desky však nesálá jen chlad, v druhé půli se k akustičtějšímu zvuku přece jen vrací a elektronika jej jemně podporuje. (Nikola Illeová)

LANUGO - 2014

Lanugo svou poslední desku nazvali velmi jednoduše: 2014. O to složitější je její hmotný obsah. Po zakoupení alba totiž nezískáte fyzické CD, ale jen obal s bookletem. Uvnitř se nalézá unikátní kód, který vám umožní stáhnout si na jejich stránkách album v komprimovaném formátu vysoké kvality. Pak už je jen na vás, jestli si CD vypálíte. Po hudební i textové stránce má album na svědomí zejména Viliam Béreš, jenž je kromě romantického Lanuga také součástí kapely Baromantika, stejně jako jeden ze dvou (!) bubeníků Lanuga Martin Novák. Podobně jako v případě Baromantiky se hudba Lanuga jen těžko škatulkuje a rovněž je v ní zásadním zdrojem osobitosti přednes zpěvačky, v tomto případě Markéty Foukalové. (Nikola Illeová)

text: Kateřina Nováková, Nikola Illeová, Jan Čapek, Hedvika Pajerová, Petr Adámek