RECENZE: Čechoaustralanka Lenka nabízí album Two plné energie i láskyplných citů

LENKA
TWO
SONY MUSIC
11 trax / 38:49 min

Lenka své jazzové kořeny zděděné po otci českém emigrantovi/jazzmanovi Jirim Kripacovi nezapře hned v prvním songu Two, který otevírá album plné skotačivých písniček a zamilovaných balad. Děsivé, říkáte? Opak je pravdou, Lenka vás nenechá sedět v klidu, a ač se budete v první chvíli zuby nehty bránit smrtelné dávce optimismu, po chvíli zjistíte, že si tajně podupáváte nohou pod stolem a tělem se vám proti vaší vůli rozlévá hřejivý pocit.

V písničce Roll With The Punches a Sad Song se tak trochu vrátíte zpátky do šedesátých let, kdy Beatles ještě nebyli známí a Baby s Johnnym prožívali svůj hříšný tanec. Můžete být sebevětší cynici, ale pokud dáte Lence šanci, ona vás na oplátku na chvíli nechá věřit, že láska jak z filmu opravdu existuje.

Everything At Once zase vyburcuje svojí jemnou úderností, zřejmě i díky klavíru vzdáleně připomínající tvorbu americké zpěvačky Amandy Palmer. Sladkobolná balada Blinded by Love a Here To Stay už lehce balancuje na pokraji kýče z tanečních, na který plouží zamilovaní puberťáci, kdo však měl možnost nedávno vidět Lenku při živém vystoupení v pražském Lucerna Music Baru, ví, že tohle drobné stvoření to asi fakt myslí upřímně.

Pomalé písně jsou zřejmě nejslabším místem alba, rozpustilé Lence prostě nejvíc sedí happy songy, ze kterých stříká optimismus jak láva ze sopky. Svým sladkým hláskem a vtíravými melodiemi občas připomene kolegyni z britských ostrovů Lily Allen, co se ale týče proříznuté pusy, má o sedm let starší Australanka co dohánět.

Závěrečná rytmicky vytleskávaná Everything´s OK a něžná The End Of The World jsou třešničky na dortu, které vás přesvědčí, že i když jste na konci světa, všechno je vážně OK... Alespoň pokud u toho posloucháte tuhle desku.

Album Two si díky své barevnosti a hravosti umím představit třeba jako soundtrack k pohádce ze studia Walta Disneyho, kde by písničky plné cinkavých tónů skvěle dokreslovaly atmosféru. Otázkou zůstává, jestli by se Lenky repertoár nehodil spíš k osmnáctileté dívence, než k dospělé dvaatřicetileté skoro mladé paní. Ale jelikož Lence stejně její věk nikdo netipuje, stačí přimhouřit oči, na chvíli odhodit masku intelektuála a prostě jí to zbaštit. Jednou, dvakrát... hodně krát.

5/7
Marta Pušová