-123MIN. - Home?

Právě proto se však třem nadmíru talentovaným muzikantům podařilo sympaticky propojit estetickou poslechovost s elitní náročností instrumentace a na tuzemské scéně nemají zatím ani simultánního spoluhráče, tedy ani konkurenta. V Bínově, Valachově a Janáčkově projevu jako by zároveň ožíval duch Carlose Santany i Keziah Jonese, stejně jako dřevní spiritum blues a jazzrocku a v chytře vystavěném podání to vše drží pohromadě, až uši přecházejí. Zemitý sound nahrávky ideálně koresponduje s celkovou atmosférou písniček, kterým to sluší stejně v zakouřeném klubu jako na zámořském parníku, v undergroundovém pubu i na bluesovém či rockovém festivalu. Zdeněk Bína a jeho pozoruhodný kytarový prstoklad i slušný zpěv v angličtině jsou středobody nového alba, které zdařile rozbíjí klišé o provincionálnosti tuzemské hudby. Nejcennějším zjištěním pak je mírně šokující fakt, že pro Slovana natolik „zápaďácký“ typ muziky zde plyne a tvaruje se s přirozeností a šarmem, který vyráží dech. Ne, ta deska není až po střechu narvaná jen silnými kusy, některé pěvecké linky a struktury jsou místy uměle vykonstruované, ale téměř vždy v rámci skladatelského fortele, který tu kterou píseň nikdy nesrazí na úroveň křečovité trapnosti. Naopak. „Minuty“ odtikávají se záviděníhodným sebevědomím a hlavně živě je to zážitek jaksepatří. Jak však bude vypadat další deska, když na této je stylově dosaženo výrazového maxima, to absolutně netuším.
Jan Petričko