RECENZE: Divokej Bill, Lucie Bílá a Xindl X „przní“ Lidice

Vydáno 01.06.2011 | autor: redakce

Dnes (2. 6.) jde do českých kin historický film režiséra Petra Nikolaeva, v němž si zahrál hlavní roli Karel Roden. Doprovodný soundtrack dostal na starost Michal Hrůza. Jak dopadl?

RECENZE: Divokej Bill, Lucie Bílá a Xindl X „przní“ Lidice RECENZE: Divokej Bill, Lucie Bílá a Xindl X „przní“ Lidice

lidice_soundtarckLIDICE SOUNDTRACK
22 trax
PNS

Michal Hrůza
zkomponoval ve spolupráci s britským muzikantem Jamesem Harriesem instrumentální doprovod, jehož úseky jsou i na CD, a to jako předěly mezi jednotlivými autorskými skladbami.

Instrumentální část je nahrána citlivě, poeticky a často využívá melancholických linek klavíru a smyčců. Stopáž ale nepřesáhne dvě minuty; je to škoda, Hrůzova „filmová" hudba patří k povedenějším stránkám soundtracku a zasloužila by si větší prostor.

Ten je naopak věnován interpretům jako Lucie Bílá, Xindl X, Jana Lota, Photolab atd. Zpracovat historické téma aktuálně, moderně a nenatlouct si při tom hubu, je umění. K tomu se nejvíc přiblížili Michal Hrůza a Aneta Langerová (Plamen), Dan Bárta a Vypsaná fiXa. Pardubická kapela rok co rok roste a je až s podivem, jak osobitě dokáže Márdi zazpívat vážné téma a přitom neotravovat „kriploidními" texty, v nichž se většina jeho „lidických" kolegů přímo vyžívá (za všechny Divokej Bill nebo Vladimír Cirkus – jeho refrén „Vím, kam sis sáhnul bráško" evokuje namísto tragédie film od Roberta Rosenberga).

Xindl X si i tady znovu dokazuje, že neumí a nikdy nebude umět zpívat; jeho Bojovnice je jako chudý příbuzný Landova Protestsongu. Je otázkou, jakým způsobem nebo podle jakého klíče Michal Hrůza, resp. producenti filmu vybírali interprety na soundtrack. Pokud chtěli oslovit teenagery, proč tu chybí hip hop? Je violoncellistka Dorota Barová z Tara Fuki mezi současnou mládeží oblíbenější než PSH, James Cole nebo Indy?

Soundtrack k Lidicím obsahuje skvělé momenty – ať jde o instrumentální intermezza, duet Hrůza – Langerová, tradičně „nehudebního" Budaře, civilní zpěv Lucie Bílé nebo již zmiňovanou fiXu, která, jak se zdá, má to nejlepší teprve před sebou. Jsou to ale perličky na dně. To je pokáleno rádoby smutným a vážným patosem, co má ambice dojmout a pod rouškou lidické tragédie melancholicky onanovat a tvářit se přitom, že jde o velké umění.

3/7

Marek Pros




0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

zavřít