LIVE: Na Grape festivalu zazářili v pátek Hurts, Interpol podali slabý výkon

Areál tvořila tři pódia, z čehož dvě se skrývala ve velkokapacitních stanech. O výhodě tohoto řešení se dá polemizovat, letní den umí proměnit stan z hrubého plastu na poměrně nehostinný skleník a zvuk také není dokonalý, protože odrazy bývají nepříjemné a náročnější posluchač si koncert neužije tak, jak by se patřilo. Skutečným plusem se stala paradoxně malá rozloha areálu, nikam nebylo daleko a zajímavým socializačním místem se ukázaly být organizovány kopy sena pod slunečníky, na kterých se povalovaly skupinky lidí.

Kromě světových headlinerů Interpol, Hurts a Sounds se v pátek představily zejména slovenský kapely, dramaturgové evidentně preferovali spíše jména alternativnějšího ražení, nebo se alespoň inteligentně vyhnuli tradičnímu slovenskému soc-popu a poprocku. Set Bratislaváků z Hex byl energický a reakce publika jasně ukázala, že i mladá generace je zná dokonale a písničky jako Pátek podvečer a Nikdy nebylo lépe opět nádherně vystihly festivalovou náladu. Hex je dobrou koncertní kapelou, která umí pracovat s publikem, staví na osvědčených hitech a na velkém pódiu se na rozdíl od mnoha jiných Slovensku kapel neztrácí.

Byli jsme omrknout i Kozel stage, kde hrálo původně dívčí duo - dnes smíšené trio s názvem Youcoco. Charismatická zpěvačka s vzezřením pravé rockerky Radka ví, jak zaujmout, ale kapela za ní nestíhá. Kdyby byli čistě dívčí sestavou, dalo se hodně odpustit a bylo o čem psát i přes absenci nadprůměrného talentu, nyní působí spíše pruměrně.

Na slovenských festivalech se málokdy dá vyhnout Pudingu Pani Elvisovej a jejich show byla přesně taková, na jakou jsme zvyklí: veselá. Publikum skákalo a zpívalo s nimi každý optimistický hit a na plné hrdlo oderecitovali i písničku Smažka, protože koho by to po těch pivech na slunci napadlo, že to je vlastně o nich samotných.

Když se setmělo a svítil jen měsíc těsně před úplňkem, k hlavnímu stagei se nahrnula hromada náctiletých fanynek britských Hurts. Tento teenagerský synthpop nemusel být zcela váš šálek kávy, ale popravdě třeba přiznat, že Hurts nabídli profesionální show, založenou na tmavé uniformitě a vizuální strohosti. Zvuk byl čistý a vyvážený, výkon zpěváka Thea Hutchcrafta a doprovodné kapely energický a publikum se chytalo. Kapela zahrála v podstatě celé debutové album, doplněné o cover verzi písně Confidi in me od Kylie Minogue. Dívky si také přišly na své, když frontman kapely líbal a házel bílé růže během celého koncertu. Pro mnohé kýč a zbytečnost, ale přece zjevný fakt, že přesně takto vypadá moderní synthpop.

Během přestavby hlavního pódia se v blízkém stane na Kozel stage strhl divoký aristokratický rock'n'roll, který měli na svědomí kluci z kapely Swan Bride. Kapacitu stanu naplnili během prvních tří songů a divoká tancovačka pokračovala až do konce koncertu. Cover verze písničky Close to me od kapely The Cure byla příjemnou tečkou na závěr jejich vystoupení.

Největší a nejopěvovanějším hvězdou večera měli být Interpol, ale jejich výkon byl spíše unavený a (kromě pár stovek skalních fanoušků hlídajících si místo dvě hodiny před koncertem) byl pro publikum i unavující. Na rozdíl například od loňských Royksopp, které jste nemuseli znát nazpaměť nebo být příznivcem právě daného žánru na to, aby vás strhli, Interpol byli pro mnohé spíše povinnou zastávkou na festivalu z důvodu velkých písmen na plakátě. Den ukončili The Sounds a po melancholii Interpolu vsadili na veselejší notu, ale návštěvníci plní elánu se již rozdělili do několika táborů a případně si odběhli na vystupující DJe.

text: Katarína Šamajová, Mário Marcinek, foto: Pavel Mužák