Lesk a bída rock’n‘rollu – stopy v písku

Zeptejme se sta lidí, co ono považují za důležitý “breakpoint“ v historii žánru a nebylo by divu, kdybychom dostali sto různých názorů. Je tu pár neoddiskutovatelných styčných bodů-mezníků (Jimi Hendrix, Beatles, Elvis Presley, Rollign Stones, Pink Floyd, Black Sabbath, Deep Purple, Sex Pistols, Miles Davis apod.), na nichž by se mnozí jistě shodli. Vše ostatní je subjektivní pojímání vývoje, vzestupů a pádů vzrušujícího fenoménu zvaného moderní hudba. Stejně jako první část následujícího výběru – střípků událostí nesvázaných ani tématicky ani časově. Řád totiž, jak známo, vzniká z chaosu.

BEATLES JSOU VĚTŠÍ NEŽ JEŽÍŠ
Stalo se 4.března 1966, kdy London Evening Standard přinesl rozhovor s Johnem Lennonem, v němž vždy kontroverzní hvězda mj. prohlásila: „Říkám to při plném vědomí a budoucnost mi dá za pravdu: Beatles jsou v současnosti větší, důležitější a populárnější než Ježíš.“ Věta zasazená v kontextu hlubšího rozjímání o stávající úloze křesťanství a rock’n‘rollu a jejich dopadech a vlivech na společnost působila jako rozbuška, při zpětném pohledu lze soudit, že znamenala faktický začátek cílené averze vůči populární hudbě. Právě z onoho kontextu vytržená se totiž o pár měsíců později objevila v teenagerském plátku Datebook. Mnoho amerických a britských rodičů povstalo v jednom šiku k obraně před dlouhovlasými individui, kteří v jejich očích hodlali rozvrátit civilizovanou společnost ze samotných základů. Beatles, kteří se právě chystali na americké turné, bylo vyhrožováno smrtí a atentáty, masově se pálily jejich desky, vše organizováno lokálními církevními a rozhlasovými stanicemi. Lennon kapituloval a na tiskovce 11. srpna 1966 v Chicagu doslova prohlásil: „Řekl jsem, co jsem řekl a bylo to špatně. Nebo to bylo špatně pochopeno. Omlouvám se.“ Omluva byla blahosklonně přijata, kapela do USA přijela, bylo to ovšem zároveň i její poslední americké turné.

ELEKTRIFIKACE BOBA DYLANA
Jeden z nejdůležitějších mezníků v hudbě 60. let nastal 17. května 1966. To vystupoval v manchesterské Free Trade Hall Bob Dylan (je zajímavé, že záznam této památné akce později vycházel pod chybným názvem Albert Hall Concert). Po hodinové akustické produkci nadešla přestávka a po ní vtrhl protagonista na pódium v plně elektrickém drajvu jako Dylan And The Hawks (původně The Band bez Levona Helma), aby zalil prostoru tím nejčistším, hutným rock’n‘rollem. Rock opustil zadumanou, introvertní minulost nadobro. Stalo se z něj řvoucí zvíře.



BLACK SABBATH: ZROD A REINKARNACE
Únor 1970 – birminghamská čtveřice Black Sabbath vydává své debutové album, rodí se heavy metal. I sám Ozzy Osbourne tuší, že se něco děje: „Pustil jsem tu desku mámě a tátovi. Když uslyšeli v úvodu vítr a zvony, nemohli tomu uvěřit. Byli vyděšení i hrozně naštvaní.“ O třicet let později stojí kapela před definitivně posledními koncerty v klasické sestavě. A opět na vrcholu. Píše se rok 2012, který ukazuje, že nic není definitivní. Black Sabbath i s Ozzym se vracejí. 6. června měli zahrát také v Praze, bohužel kvůli nečekaným zdravotním komplikacím Tonyho Iommiho musí kapela turné odložit a vystoupí tak "pouze" Ozzy Osbourne & Friends.

METALLICA VYDÁVÁ KILL’EM ALL
Když Metallica vydala v létě 1983 debutové album, téměř nikdo nebyl připraven na takovou  porci zcela nového, masivního ultra-thrashe. „Mirror, mirror on the wall... who’s the fastest of them all?Motörhead? Venom? METALLICAaaaarggghh!!!“, rozplývala se tehdejší tvrděrocková bible – časopis Kerrang!.





OZZY MASOŽRAVEC
Ozzy Osbourne vstoupil do dějin rock’n’rollu množstvím někdy až infantilních extempore – močil na Alamo, s Mötley Crue jednou vysmahl lajnu mravenců (!) apod., nejznámější jsou ovšem jeho excesy se zvířátky. V květnu 1981 ukousl při tiskovce hlavičku holubici, která měla později sloužit k nestandardnímu fotosession. Při koncertu o pár měsíců později po něm hodil jeden z fanoušků mrtvým netopýrem. Mr. Madman, domnívaje se, že se jedná o gumovou hračku, provedl s malým upírem totéž, co s holubicí. Co následovalo? Pár injekcí a vstup do Síně slávy. Jak jinak.


DONINGTON 1980
16. srpen 1980 doložil masivní zájem o rock ve Velké Británii – zrodilo se každoroční rockové a metalové matiné, festival Monsters Of Rock. Prvními headlinery byli Blackmoreův ansámbl Rainbow, vystoupili rovněž Judas Priest, Scorpions, Saxon, Riot, April Wine a Touch (ti vešli do dějin hlavně tím, že při koncertu snědl jejich baskytarista Doug Howrd včelu). Dalších téměř dvacet let se z festivalu stala nejprestižnější tvrdě rocková akce starého kontinentu. Proslýchá se, že by v roce 2000 mohlo dojít ke znovuvzkříšení v současnosti spícího obra a headlinery by mohli být Iron Maiden. Rock REport se Doningtonu zúčastnil v roce 1996.

AEROSMITH A RUM DMC: HISTORICKÝ KONTAKT
„Co to, kurva, jeeeeee????“, ječely zástupy ortodoxních rockerů v roce 1986. To poslouchali skladbu Walk This Way a v ní jacísi newyorští hiphopoví prudiči Run DMC otravovali svými scratchi posvátnou kytaru Joea Perryho. Hard rock a rap, chcete-li tedy hiphop, dva do té doby absolutně nesouměrné žánry, se poprvé vášnivě políbily. V současnosti naprosto přirozená záležitost, tehdy téměř revoluce.




NAHÝ PROTEST RAGE AGAINST THE MACHINE
18. července 1993, při vystoupení na filadalfském stadionu JFK v rámci turné Lollapalooza, zvolila kapela Rage Against The Machine neobvyklou formu protestu proti stále sílícím cenzorským zásahům v hudbě. Čtveřice zůstala stát na pódiu plných dvanáct minut zcela nahá, s páskami přes ústa a s černým inkoustem vyvedeným nápisem PMRC (americká cenzorská organizace) přes prsa. „Přítomno bylo přes čtrnáct tisíc lidí,“ vzpomíná kytarista Tom Morello, „prvních pět minut lidi šíleli, pak se začali vztekat a házeli po nás plechovky a mince. A pak přišla policie a zatkla nás.“

SEX PISTOLS V TELEVIZI
Když Queen odvolali televizní vystoupení v pořadu Today stanice ITV, plánované na 1. prosince 1976, bláhoví producenti si mysleli, že nová londýnská kapela, nazvaná provokativně Sex Pistols, by mohla být vhodnou náhradou. Moderátor Bill Grundy v průběhu rozhovoru udělal osudnou chybu. Vyzval totiž nýmandy  Rottena, Matlocka, Jonese a Cooka, aby se nežinýrovali a řekli něco “na plnou hubu“. Nebylo třeba dvakrát pobízet. Pistole nazvaly Grundyho  “zkurveným smraďochem“ a “debilním dědkem“. Britská veřejnost byla pobouřena, noviny zahájily proti “štětináčům“ tažení a ze Sex Pistols byla během 24 hodin nejznámější kapela v zemi.

KISS: OPRAVDOVÁ SHOW
Kiss si vybudovali svou reputaci prezentací největší rockové show na světě, hlavně v době amerického turné Alive II v roce 1977. jednotliví členové kapely působili jevištním ztvárněním jako polobozi, trůnící vysoko nad pódiem, z něhož tryskaly mohutné sloupy ohně do hřibovitých mračen. Bicí souprava jiskřila. Rock je v prvé řadě podívaná. Málokdo v historii naplnil tuto tezi tak po okraj jako právě Kiss.




VRAŽDA EURONYMOUSE
Tvrdý rock byl vždycky synonymem pro určité protispolečenské chování a jednání, ale v Norsku došly počátkem 90. let věci za hranici soudnosti. Nejprve místní militantní satanské organizace provedly několik žhářských nájezdů na křesťanské kostely ve snaze zbavit zemi cizorodého náboženství a vrátit ji do lůna vikingského království. A pak, přesně 10. srpna 1993, bylo v Oslu nalezeno mrtvé tělo. Zaživa patřilo jistému Oysteinu Aarsethovi, který vedl pod pseudonymem Euronymous blackmetalovou kapelu Mayhem. Jeho vrahem byl Varg Vikernes, který si nechal říkat Count Grishnackh a vedl jinou kapelu, Burzum. „Zemřel okamžitě po hlubokém bodnutí nožem do hlavy, skrz lebku,“ přiznal později Vikernes.


LOU REED POSÍLÁ SVÉ ‘FUCK YOU’
V roce 1975 Lou Reed, který sám sebe označil za “rock’n‘rollové zvíře“, nenáviděl všechny... A všichni ho proto milovali. Jeho reakcí bylo jedno z nejbizardnějších alb v historii – Metal Machine Music, vydané v červenci onoho roku. Dvojalbum, jehož každá ze čtyř stran trvá přesně šestnáct minut jednu vteřinu, sestává z dezintegrujícícho, atonálního zvukobalastu. Jako důkaz pohrdání všemi, i svými příznivci. Reed se posléze přiznal. Že ani on sám nevydržel doposlechnout toto “dílo“ do konce.



NARODIL SE LEMMY
Štědrý večer roku 1945: rodina Kilmisterů ze Stoke-On-Trent ve Staffordshire si nadělila pod stromeček podařený dárek – synka Iana Frasera, známého dnes po celém světě pod přezdívkou Lemmy. Po epizodě bedňáka u samotného Hendrixe a po létech strávených v kapele Hawkwind založil v pětasedmdesátém soubor Motörhead, který vede dodnes. Milovník whisky, piva, cigaret, žen a proklatě hlasitého rock’n’rollu je čítankovým příkladem toho, jak se dennodenně cíleně odrovnávat a přece všechny a všechno přežít. Neuvěřitelná rocková persona, ikona, legenda legend, každého z podobných přízvisek jako by bylo v jeho případě málo.

text a foto: archiv