Siouxsie aneb dáma s vykřičníkem

Jako členka partičky Bromley Contingent tvořené Sex Pistols a jejich kamarády se postarala o  nejeden skandálek. Bromley Contingent má prvenství v použití slova „fuck“ v TV. V 70.  letech byla televize o mnoho konzervativnější než dnes a když si Pistole a jejich kamarádi v  rozhovoru pro regionální londýnskou stanici Thames Television zafuckovali, krmilo to  bulvární noviny několik dní a Sex Pistols krátce nato dostali vyhazov od EMI.

DIVNÉ DĚTSTVÍ
Otec se upil v jejích čtrnácti a doma zavládl chaos: ze zahrady se jim stala taková džungle, že si sousedi stěžovali. V devíti se Siouxsie stala objektem sexuálního obtěžování (právě o tom je její slavná píseň Candyman). Její divoké mládí plné chození do klubů a punkových mejdanů (ne však drog a alkoholu – věčně opilý otec v ní vypěstoval odpor k omamným látkám) tak ze zpětného pohledu vůbec nepřekvapí. Na rozdíl od dalších ale měla hudební talent a hned se svou první kapelou The Banshees se celosvětově proslavila. „Chtěla jsem být  důležitá a něco znamenat,“ říkala o touhách v dospívání.

NEVIDITELNÁ
Siouxsie měla zálibu ve výstřednostech a zároveň si velice chránila soukromí. Záliba v šílených oblečcích, jež jsou něčím mezi erotickým prádlem, orientálními kostýmy a punkovými hyzdidly, ji neopustila. „Nedošla jsem do věku, kdy si lidi řeknou – hm, ohodím se decentnějc," prohlásila v sedmatřiceti. „Mám ráda lidi, který si uvědomujou svůj věk, ale kašlou na něj.“ Siouxsie se stala alternativní módní ikonou. Pro spoustu holek se stala inspirací pro oblékání, líčení i účesy. Dodnes zejména v Německu potkáte „goth“ holky, které vypadají jako ona (před dvaceti lety). „Jeden čas těch mých dvojnic bylo fakt hodně. Dost mě to znervózňovalo,“ přiznává. O co více smíme vidět z jejího těla, o to méně máme vědět o  jejím životě. Před fanoušky, kteří chodili číhat k londýnskému bytu, který sdílela s manželem Budgiem, jinak bubeníkem Banshees, uprchla na francouzský venkov. Snaze ubránit soukromí vděčíme i za léta zmatku v tom, jak se jmenuje – mylně se uvádělo, že Dallion, což se jí hodilo: mnoho z těch, kdo věděli o skutečném jméně Ballion, chodilo otravovat její matku. Ta některé pozvala dál a u čaje pak vykládala trapné historky, jež tajemnou zpěvačku značně demýtizovaly.

DEBUT V PADESÁTI
Kapela The Banshees, která odstarovala svou kariéru v roce 1976 v legendárním londýnském klubu 100, se stala senzací (na koncertě mimochodme bubnoval John Simon Ritchie, který se později proslavil pod pseudonymem Sid Vicious v jistých Sex Pistols). Originální zvuk, punková divokost, křik, který ale nepostrádal kulturnost: to zabralo. Nadto v málokteré z punkových kapel zpívala holka, takže o publicitu bylo postaráno.

Banshees měli přes důraz na atmosféru a výjimečnost výrazné písničky, někdy i hity. Chytlavé kousky Happy House a  Christine z alba Kaleidoscope se v roce 1980 dostaly do britské Top 20 (a v Americe  hitparádově zabodovali o jedenáct let později singlem Kiss Them For Me ze Superstition). Některé jsou dodnes předměty coververzí: do pusy si je vzali mj. LCD Soundsystem nebo Tricky, písničku Metal Postcard vsamplovali Massive Attack do Superpredators a pojmenovalo se podle ní jedno americké nezávislé vydavatelství taneční muziky. V kapele ovšem bylo dost divoko a tak kromě toho, že si v roce 1991 Siouxsie vzala Budgieho, strašně se rozhádala s kytaristou Stevem Severinem. V roce 1995 se Banshees rozpadli a reunion v roce 2002 vydržel jen pár měsíců, Siouxsie tehdy o Severinovi prohlásila, že „tu ropuchu už nemohla vystát.“

Siouxsie má už od poloviny 80. let s Budgiem projekt The Creatures. Není příliš ambiciózní ani tak výrazný jako Banshees, ale zajímavě navazuje na jejich dřívější  tvorbu, kterou zejména na poslední desce Anima Animus zajímavě míchá s vlivy elektroniky.

V roce 2007 Siouxsie vydala sólové album MontaRay. „Je ovlivněné orchestrem, se kterým jsem předloni  odehrála pár koncertů,“ uvedla tehdy. Debutovat v padesáti je poněkud výstřední, ale obyčejnost na tuhle dámu nemůže.

text: Jana Kománková, foto: archiv

---