John Cale je legendární hudebník rockové avantgardy pocházející z Walesu. V roce 1964 odešel do New Yorku, kde s Lou Reedem založili Velvet Underground. Přínosem bylo nejen jeho hudební vzdělání, které se tak doplňovalo s Reedovým rockerským dryáčnictvím, ale i jeho multiinstrumentalismus, díky němuž mohl obohatit zvuk Velvetů o basu, klávesy a hlavně stylotvornou violu. Ale protože dva kohouti na jednom smetišti nikdy nevydrží dlouho, už v roce 1968 Cale odešel na sólovou dráhu, na které se uplatnil jako tvůrce vlastních alb, producent mnoha významných desek (mj. Nico, Patti Smith, Iggy Popa and The Stooges, Siouxsie & The Banshees, Happy Mondays či Manic Street Preachers) a autor řady filmových soundtracků.
V 70. letech také vytvořil silnou sérii sólových alb, započatou titulem Paris 1919 a pokračující deskami Fear, Slow Dazzle a Helen of Troy. Do 90. let vstoupil jednak rukypodáním s někdejším parťákem Reedem na dodnes mimořádně působivém albu Songs for Drella, věnovaném jejich guruovi Andymu Warholovi, ale také živým albem Fragments of a Rainy Season, na kterém předvedl své vlastní i převzaté písně jen s klavírem. Po roce 2000 probírá postupně svůj hudební archiv a vytahuje z něj jednu perlu za druhou, a současně neúnavně experimentuje na deskách i koncertech.
Právě Velvet Underground založení ve Warholově Factory v roce 1965 Johnem Calem a Lou Reedem inspirovali tuzemskou kapelu Plastic People i celé „sametové podzemí" v Čechách, na Moravě i Slovensku. O něm mimo jiné napsal v roce 1975 Ivan Jirous, přezdívaný Magor, svoji stěžejní a klíčovou „Zprávu o třetím českém hudebním obrození". Plastic People měli svého času dokonce v repertoáru i skladby Velvetů. Hrál s nimi tehdy v totalitním Československu dočasně žijící Kanaďan Paul Wilson.
„To spojilo Plastiky a zdejší underground s jejich americkými vzory a dodávalo jim to na autentičnosti," vzpomíná na období undergroundu, kdy kapela nemohla veřejně hrát, spoluzakladatel trutnovského festivalu a undergroundová legenda František „Čuňas" Stárek. „Když se podíváte na zamyšleného Johna Calea s violou a málomluvného Jiřího Kabeše z Plastiků, podobnost kmenových bratrů je nepřehlédnutelná," říká s úsměvem Martin Věchet. Paul Wilson byl později vyhoštěn a uvěznění Plastic People se stalo impulzem pro vznik Charty 77.
zdroj: TZ, map {vypnoutlink:Air}