Vydáno 17.06.2013 | autor: redakce
Jedni z klasiků trip hopu, britští Portishead, už 19. června vůbec poprvé vystoupí v České republice. Ve svém žánru jsou zřejmě neznámější, avšak i mimo hranice jejich domovského Bristolu existuje řada umělců, kteří stojí za zmínku. Vybrali jsme deset nejzajímavějších.
TOP 10 nejlepších trip hopových songů
Portishead zažijí 19. června českou premiéru
10. Speaker Pimps - Tesko Suicide
Než se z Chrise Cornera stal magický IAMX, "zahazoval se" se Sneaker Pimps, představiteli nejvíc sexy ostrovního trip hopu. Ještě před Cornerem stála v čele Sneaker Pimps Kelli Ali a právě s ní za mikrofonem byla hudba Sneaker Pimps ukázkovým příkladem tohoto osobitého žánru. S Kelli vydali Speaker Pimps velmi úspěšnou desku Becoming X, následovaly neméně zajímavé počiny jako Splinter nebo Bloodsport.
9. Boards of Canada - Roygbiv
I když se Boards of Canada, jimž právě vychází velmi očekávaná novinka, věnují hlavně elektronické hudbě vycházející z původních a dnes již hodně starých nástrojů a díky tomu vytvářejí ojedinělý zvuk, jejich skladby často stojí právě na prvcích a rytmice trip hopu. Jejich první EP vyšlo v polovině devadesátých let, kdy žánr zažíval svou vrcholnou éru, ovlivnění tedy bylo na místě.
8. Beth Gibbons & Rustin Man - Tom The Model
Beth Gibbons, hlas kapely Portishead, si zaslouží vlastní místo v tomho žebříčku. V roce 2002 se od kapely na chvíli odtrhla a natočila vlastní sólovku Out of Season. Na ní se Beth této posunula mnohem více k jazzovému zvuku, přesto (snad je to dáno jejím hlasem, který je tak moc spjat s Portishead) zde najdeme míst s atmosférou tolik typickou pro její domovskou kapelu.
7. The Ecstasy of Saint Theresa - Neon
Jako zástupce české scény jsme vybrali legendární EOST. Kapela, která v devadesátých letech začínala u kytarového shoegaze střihu My Bloody Valentine se posupně pod vedením dua Jan P. Muchow a Kateřina Winterová přerodila v průkopníky elektronické hudby a jednu z nejzásadnějších alternativních kapel u nás vůbec. Přikládáme live video z jejich vystoupení na Nové scéně Národního divadla. Mimochodem, z domácích jmen si z trip hopového ranku pozornost zaslouží ještě Veena.
6. Archive - Bullets
Londýnští Archive fungují už téměř dvacet let. Devět desek na kontě, v Evropě velice úspěšní, doma v Británii vůbec. U nás jsme je mohli již párkrát vidět live, naposled letos v zimě v Lucerna Music Baru a kdo měl možnost někdy zažít jejich show, chápe, proč nesmí v tomhle výběru chybět. Koukněte se i na video skvělého singlu Bullets. Přejeme šťastnou cestu strašidelným vlakem!
5. Morcheeba - Trigger Hippie
Do nejširšího povědomí se zapsali skladbou Rome Wasn't Built In A Day, která toho s trip hopem má společného opravdu málo. Nicméně kořeny hudby Morcheeby lze nalézt právě v tomto žánru a cítit je to ostatně i na poslední desce Blood Like Lemonade. Možná právě i někdejší inklinování k popu mělo za následek odchod zpěvačky Skye Edwards od bratrů Godfredyových. Díky svému propojení pomalých beatů a skrečů s kytarou a krásným zpěvem Skye mají v rámci žánru své pevné místo.
4. Lamb - Gabriel
Další z andělských hlasů našeho výběru patří britské zpěvačce Lou Rhodes. Ta se kromě sólové tvorby a několika hostování nejvíce věnovala své domovské kapele Lamb, v níž ji doplňuje Andy Barlow. Zatímco první album bylo ovlivněno drum´n´bassem až junglem a většinu písní doprovázely rychlé sekané beaty, nejúspěšnější deska What Sound působí trochu melancholičtěji, což nejlépe dokládá singl Gabriel figurující v nejedné reklamě či seriálu.
3. Tricky - Puppy Toy
Na koncertech jen těžko Trickyho hubenou postavu zahlédnete v dýmech a mlze marihuanového kouře a jeho vystoupení můžeme označit spíše za hudební seance. Debutoval v roce 1995 tajuplným albem Maxinquaye a do trip hopu, který už v té době okrajově definován byl, přimíchal dub, soul a alternativní hip hop. Právě ten je pak pro Trickyho tvorbu poznávacím znamením. Používá neuvěřitelné množství samplů, takřka nezmapovatelné jsou různé spolupráce a coververze. V Trickyho tvorbě se pak v podstatě setkávají jména jako Björk, Siouxsie and The Banshees nebo PJ Harvey s Kylie Minogue, Public Enemy či Motörhead.
Co se nevešlo do TOP 10 Zároveň doporučujeme 4CD Trip Hop Anthology z roku 2006, kde se objevují další jména, která se sem již nevešla. Pro inspiraci lze na ní nalézt věci od Thievery Corporation, Sofa Surfers, DJe Cama a notnou část seznamu tvoří interpreti z labelu Ninja Tunes. |
Trickyho dar a talent spočívá ve schopnosti tuhle koláž nejen efektně poskládat, ale vtisknout ji svou tvář a jednotlivým a zdánlivě nesourodým momentům dát smysl. Všechny mozaiky z jeho dílny zní promyšleně a nic jim ani nechybí, ani nepřebývá. Poslední album False Idols vydal letos v květnu a představuje bytelný most mezi současnou elektronikou a moderními možnostmi práce se zvukem a devadesátkovým přízrakem trip hopu, jehož prvků se stále nevzdal.
2. Massive Attack - Risingson
Už od hymnické Unfinished Sympathy z kultovního alba Blue Lines z roku 1991 jsou Massive Attack - a s odstupem času po právu - považování za vrcholné představitele trip hopu. Jádro kapely tvoří dvojice Robert Del Naja alias 3D a Daddy G, tradičně ale spolupracují třeba se zpěvákem Horacem Andym či Sharou Nelson a hosty - dokonce i s výše zmíněným Trickym (například na skvělé písni Karmacoma). Typická je pro ně melancholická a jakási fantasy atmosféra a kontrasty něhy a měkkosti snových melodií s temnotou a syrovostí některých zvuků.
Poměrně bohatá diskografie pak nabízí katalog jednotlivých křižovatek a vlivů, se kterými si pohrávali nejen Massive Attack, ale trip hop obecně, protože udržovat takhle specifický žánr v chodu bez sklouznutí k totálnímu a vyčpělému stereotypu si žádá nějakou tu kombinatoriku dalších vlivů (u Massive Attack třeba minimal techno, chillout nebo downtempo). Tak to ostatně museli, každý po svém, udělat všichni z velké trojice Briston soundu (Massive Attack - Tricky - Portishead ), jak se trip hopu někdy podle místa zrodu říká.
1. Portishead - Sour Times
Nejkřehčí a asi nejpřístupnější z velikánů žánrů jsou Portishead, kteří za více jak dvacet let dlouhou kariéru vydali pouhá tři studiová alba. V roce 1994 spolu s filmem To Kill a Dead Man, jehož záběry obsahuje i video Sour Times, dostali šanci nahrát dnes už klasickou desku Dummy. Jejich skromnost, nenápadnost a nepředstíraná uzavřenost - zvláště pokud jde o introvertní zpěvačku Beth Gibbons - pak dlouho brzdily větší proslavení.
Hype, který je kolem nich dodnes, nastal až mnohem později, kdy po šestileté pauze vyšlo album Third. Portishead na něm vykročili z vlastního stínu a postavili na zašlých pilířích dávno unaveného trip hopu skoro až futuristickou nástavbu bohatých aranží a experimentů (které ale rozhodně nejsou prvoplánovým "experimentem pro experiment"). Podařilo se jim od nuly vykonstruovat a následně šikovně zhudebnit unikátní, autentickou emoci. Ta je plná bolesti, osamělosti a deprese a natolik silná a působivá, že je při poslechu v podstatě hmatatelná. To si Portishead při vší úctě v těch devadesátých letech na prvních dvou albech přece jen netroufli. Momentálně údajně pracují na novém materiálu, bez všeho spěchu a tlaku.
text: Lucie Malá, Martyn Starý, Ondřej Bambas, Jana Václavíková {vypnoutlink:Lucie}