LIVE: Poctiví White Lies potvrdili, že kytarová hudba neumírá

WHITE LIES
Lucerna Music Bar, Praha
17. 11. 2013

Ano i ne. Jednoznačně lze říct, že ač to byl koncert nejmenší ze všech jmenovaných, fanoušci se nenechali zahanbit a se svým vousatým idolem Harry McVeighem odzpívali značnou část refrénů. Harry sám zpíval sebejistě, nerozpakoval se, jednoznačně tahal za nitky celého večera a publikum zaplněného Musicbaru dělalo přesně to, o co si v daný moment řekl.

Kapela přijela především proto, aby představila novinku Big TV. V setlistu se dostalo nové desce stejného prostoru jako debutu, uzpozaděna byla druhá deska Ritual, zazněl také jeden cover: I Would Die 4 U od Prince. Nové věci naživo působí dobře, ovšem sex-appealu songů z debutu se bohužel nevyrovnají.

• RECENZE: White Lies vystihli náladu babího léta

Jestli White Lies na něčem nešetřili, byla to světla. Nebyla sice tak dominantní jako třeba u již zmíněných Biffy Clyro, ale na prostor malé Lucerny i tak velkorysá: LED panely za celou kapelou, sunstripy kam se podíváš, obrovská nosná konstrukce se vším dostupným, lasery a několik osvětlovačů, kteří to všechno ovládali. Kapela se právě kvůli rozměrné nosné konstrukci na světelnou techniku musela vejít na poměrně malý prostor, který zpravidla bývá vyhrazen pro předkapelu - působila však o to kompaktněji a rozhodně to nebylo věci na škodu.

• FOTOREPORT: White Lies u televize nesedí. Ukázali ji v pražském Lucerna Music Baru

Je potřeba náležitě ocenit fakt, že všechno, co měli lidé včera možnost slyšet, bylo stoprocentně živé. White Lies si na pomoc počítače nepotrpí a žádný (byť sebemenší) playback se neodehrává. To je v dnešní době poměrně ojedinělý úkaz a je otázkou, co na to posluchačovo ucho, které je zvyklé na totální preciznost a ultra hi-fi zvuk. Tady se místo preciznosti hrálo na poctivost. Zvukově se White Lies nakonec s ne vždy zvukově příjemným Lucerna Music Barem poprali se ctí. I když úvodní To Lose My Life byla spíš zoufalá, zvukař se velice rychle s nastalou situací popral a další zaváhání nepřipustil.

Kytarová muzika neumře. Po tomhle "pražském týdnu" je to víc než jasné. Kuloáry a facebookem se hned po koncertě šířily zvěsti o tom, že šlo o koncert roku. Upřímně řečeno nebyli White Lies lepší než Biffy Clyro ani než Placebo. Byli jiní, skvělí a pocitiví. Rozhodně ale ostatní nesfoukli. Letos na podzim zatím není jasný vítěz. Počkejme si ve středu na The Sounds...

text: Martyn Starý, foto: Michal Kubala