LIVE: Prožitky posilněný Passenger bojoval v SaSaZu o ticho

Vydáno 17.10.2014 | autor: redakce

Klub SaSaZu a folk? To nepůjde dohromady. Písničky o zlomených srdcích a Passengerův obvyklý pobavený úsměv na tváři? To už vůbec ne. A co teprve upovídaní zpěváci, to je nuda ne? Všechny tyhle obavy a hejtry ale poslal muzikant k šípku stylem, na který se bude vzpomínat ještě dlouho.

LIVE: Prožitky posilněný Passenger bojoval v SaSaZu o ticho LIVE: Prožitky posilněný Passenger bojoval v SaSaZu o ticho


Passenger 04

 

PASSENGER
SaSaZu, Praha
16.10. 2014

Letošní klubový podzim je tak nabitý, že rozhodování, který koncert neminout, je leckdy tvrdým oříškem. Passenger se stal bez debat králem října a to stojící na pódiu sám s kytarou a jedním obrovským rádiovým hitem na triku (nebo spíš košili). Zní to chudě a levně. Nepleťme si ale tyto přívlastky s jednoduchostí, za jejímiž zády číhá obrovská síla.


Passengerovi nestálo za zády na koncertě (ani v životě) kromě vlastní osobnosti opravdu vůbec nic. Ani kapela, ani účast v nějaké talentové soutěži. Jen tvrdá práce, kotel skromnosti a smysl pro humor a sebeironii. Že zvukově a především textově je jeho hudba zajímavá, se ví už dlouho. Co z něj tedy dělá víc než jen zábavného kluka s kytarou, co umí bezchybně zpívat a svištět prsty po strunách?

Passenger 18

Passenger 31

Napřed k tomu zpěvu. Na nahrávce plyšový Passenger se umí naživo opřít do hrdelního ječáku i se "poňufat" s baladami, proto jeho pěvecký projev nikdy nenudí. A texty? V klubu se chvílemi zdálo, jako by žádná jazyková bariéra neexistovala. Zatímco se zpěvák ohýbal v pase a dupal do podlahy, dav sborově hořekoval nad děrami v srdcích i skandoval, že se cítí jako nabité pušky a že jsou připraveni svůj život nevzdat. Své texty z písniček plné příběhů doplňoval těmi vlastními a místo hromady klišé, která z podobných mluvených vložek obvykle vzejde, se divákům dostalo dalších podmětů k zamyšlení. To, jak singl Let Her Go obrátil Passengerovi život vzhůru nohama, se poslouchá moc hezky. Stejně jako upřímné díky a dojetí, že si nějakého Michaela Davida Rosenberga přišlo ve městě, kde byl vůbec poprvé, poslechnout patnáct stovek lidí.

Způsob, jakým zpěvák bagatelizuje svoje hity, je také příjemný ("A já si říkal, co na té písničce je? Je to jenom další písnička o mojí bejvalce, kterých mám doma v šupleti dalších padesát tisíc!"). Jenže Passenger rád mluví a zpívá i o věcech, které se neposlouchají zrovna hezky. O tom, ať schováme ty pitomé malé obrazovky do kapes a soustředíme se na živé bytosti kolem nás a sdílíme okamžiky s nimi. Ale taky se ptá, jestli jste si někdy všimli starých párů v anglických restauracích, kteří spolu nepromluví během celé večeře ani slovo. Co říct, když už jsou všechna slova řečena. Co lámat, když jsou všechna srdce zlomena.


Každopádně je třeba improvizovat. A to i v případě, když během poslední písničky odejde kytara do věčných lovišť. Zbývá se jen smát a ukázat, že dobrou písničku stačí odzpívat a capella a nic tím neztratí. Stejně jako ve chvíli, kdy na vás někdo zařve z publika, že vás miluje, prostě přirozeně odpovězte, že vy jeho taky. Hlavně v pohodě.

Passenger 08

 

Passenger děkoval nám, my děkujeme jemu. A všem těm lidem, kteří prokecali jeho koncert po barech lemující prostor klubu a tvořili tak konstantní šumivou kulisu, vzkazujeme společně s Passengerem toto:

"I hate ignorant folks, who pay money to see gigs
And talk through every fucking song

Well if you agree, then come hate it with me
And feel free to sing along
And it goes: La, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la..."


text: Alena Bílková, foto: Tomáš Vlach

 

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Bratři Ebenové v lomu Velká Amerika
zavřít