RECENZE: Gregory Porter zpívá písně svého platonického otce

Gregory Porter

Nat King Cole & Me

Skladby:
Mona Lisa, Smile, Nature Boy, L-O-V-E, Quizas, Quizas, Quizas, Miss Otis Regrets, Pick Yourself Up, When, Love Was King, The Lonely One, Ballerina I Wonder Who My Daddy Is, The Christmas Song

15 trax / 63 min

Vydavatel: Universal Music

"Když mi bylo pět, složil jsem takovou krátkou skladbičku, nahrál ji a pustil své mamince, když přišla z práce domů. Když ji maminka doposlouchala, řekla: 'Chlapče, ty zníš jako Nat King Cole.' Vůbec jsem nevěděl, o kom mluví, tak jsem si poslechl jeho desky. Cítím v těch nahrávkách svoji maminku a stále v nich hledám svého otce."

Tato Porterova citace odhaluje v celé své kráse niterní pohled do jádra celého alba. V hudební historii vzniklo velké množství podobných alb, mnohdy však z čistě marketingových důvodů třeba proto, že konkrétní interpret již dlouho nic nevydal a jeho vydavatelská firma na něm začíná ztrácet potřebný zisk. To však ani zdaleka není případ Gregoryho Portera.

POKORA, LÁSKA, RADOST I MELANCHOLIE

Z jeho interpretace Nat King Coleova katalogu je cítit především pokora. Pokora k člověku, kterého si sám interpret vybral za platonického otce a z mnoha jeho textů si vzal potřebné "otcovské rady", jež ve svém dětství postrádal. Po pokoře následuje samozřejmě láska, radost i melancholie. Stejně jako vás může dynamit basové linky v písni L-O-V-E vystřelit až na jinou planetu, stejně tak se můžete usadit na jedné z nebeských hvězd a dojímat se při poslechu I Wonder Who My Daddy Is. S tím vším jde ruku v ruce Porterovo frázování, dynamika a pěvecká technika - přestože on sám nikdy neměl učitele zpěvu. 

LIVE: Gregory Porter v Brně kraloval a pohladil sál

Je skoro až zbytečné vyzdvihovat dokonalost orchestrového ansámblu Capitol Records, jednoho z nejslavnějších studií na světě, protože ta je v tomhle případě spíše samozřejmostí, která kolem neuvěřitelně charismatické tónové řady vycházející z interpretova hrdla vytváří sebejistou, precizní, dynamicky vyváženou atmosféru. V té je každý hluboký nádech oázou krásy. V tomhle prostředí tedy přirozeně vyniká smysl pro harmonii a aranže jednotlivých skladeb, díky kterým se stal Nat King Cole ikonickým. Nutno zde připsat Porterovi kredit za vlastní aranžmá k písni When Love Was King. Vokální a instrumentální složka se v žádném momentě nerozchází. Naopak se s každým dalším akordem milenecky drží za ruce napříč k naším uším.



Nat King Cole nahrál za svůj život přes tisíc skladeb. Gregory Porter dokázal jeho hudební genialitu a cit vykreslit v patnácti z nich tak, že se vám daný obraz tohoto člověka za pár minut nerozplyne před očima a nevymaže z paměti. Naopak mu najdete pěkný rámeček a hrdě jej pověsíte na zeď. A když budeme mít chuť si jej vykreslit znovu, prostě jen zmáčknete "přehrát".

tz, jm

Témata: Gregory Porter, Nat King Cole